Vilém Holáň: Víc Evropy = víc suverenity

Víc Evropy = víc suverenity

Začleněním do Evropské unie se naše suverenita změnila. Nejedná se však o změnu kvantitativní - není jí ani méně, ani více - nýbrž o změnu kvalitativní. Získáváme lepší podmínky k tomu, aby naše suverenita mohla být maximálně zhodnocena. Nepřestáváme být suverénním státem, jen naši suverenitu budeme vykonávat jinak.
Hlavní změna spočívá v tom, že v některých přesně definovaných oblastech suverenitu sdílíme s ostatními členy EU. Úkoly, které státy nedokáží řešit samy, řeší společně. Padesátiletá zkušenost s evropskou integrací ukázala, že takový postup je pro všechny výhodný.
Proto se dosud nestalo, že by některý stát z EU vystoupil, proto o členství usiluje i Turecko, o němž lze jinak jen stěží říci, že by bylo po stránce kulturních a civilizačních hodnot s Evropou úzce spjato. Turecko si dokáže spočítat, že přes kulturní odlišnosti by pro něj bylo sdílení suverenity v rámci EU ekonomicky i politicky výhodné.
V současné unii existuje několik příkladů, které výhodnost sdílení suverenity potvrzují. Vezměme si třeba společnou obchodní politiku. K čemu nám byla formální suverenita, když náš hlas ve Světové obchodní organizaci byl jen jedním z celkového počtu 147? Kolik je toho s takovou váhou možné prosadit?
Logika nám velí dojít k závěru, že budeme-li svou suverenitu v obchodních vztazích sdílet s ostatními evropskými státy, budeme schopni naše zájmy hájit účinněji než jako izolovaný stát.
Jinou oblastí, kde se ukazuje výhoda sdílené suverenity, je měnová politika. Obavy z neúspěchu a nestability, které zavedení eura provázely, byly vyvráceny. Dnes je euro silnější než dolar. Začíná mu konkurovat do té míry, že země Perského zálivu v obchodu s ropou zvažují přechod z dolaru na euro.
O něčem takovém se někdejšímu francouzskému franku, německé marce či současné britské libře nikdy ani nesnilo. Proniknutí eura do obchodu s ropou by přitom znamenalo nejenom změnu poměru sil ve světové ekonomice, ale i významný impuls k zformování EU jako světové politické velmoci.
Uvedené příklady dokazují, že státy Evropské unie vydělaly všude tam, kde se oprostily od lpění na formální národní suverenitě a odhodlaly se ke společnému postupu. Současnou pozici EU ve světovém obchodě a na finančních trzích dokumentuje i politika Spojených států, které ji v těchto oblastech respektují jako rovnocenného partnera, bez jehož souhlasu není přijato žádné klíčové rozhodnutí.
Přímo se nabízí srovnání s oblastí mezinárodní politiky nebo vojenství, kde Evropě naopak společná řeč chybí a její vliv je ve srovnání s Amerikou minimální.
Není proto důvod, abychom se sdílené suverenity v rámci EU nějak obávali. Díky ní se nám otevírají nové možnosti prosazování svých zájmů, které jsme jako nečlenský stát neměli. Dokážeme-li se obratně pohybovat v evropských strukturách, budou naše zájmy zajištěny lépe než dosud. A s nimi i naše skutečná suverenita.
Autor je poslancem za KDU-ČSL