Zlatá palma ověnčila notorického kritika Moorea
/od našeho spolupracovníka/
Byla sobota 20.15, když jihoafrická herečka s hollywoodským kreditem Charlize Theronová přišla na pódium Lumierova sálu ve Festivalovém paláci oznámit držitele Zlaté palmy. Prezident poroty Quentin Tarantino, v tu dobu sedící s porotou na pódiu, povstal a zvučným hlasem oznámil, jak velký význam přikládá jeho porota právě tomuto "zlatému" filmu.
Většina lidí shromážděných u obrazovek roztroušených po Festivalovém paláci tleskala, několik lidí pískalo. Vítěz festivalu v Cannes, americký dokumentarista Michael Moore, ukázal prstem na sebe, jako že jestli má Zlatou palmu opravdu on. Pak houpavě dokráčel na pódium a zpočátku se nezmohl na souvislou větu.
Pak prohlásil, že posláním umění je ukazovat pravdu. Jeho film Fahrenheit 9/11 je vášnivá polemika s názorem, že Spojené státy šly do války v Iráku s cílem osvobodit irácký lid. Moore se snaží dokázat, že americký prezident se rozhodl válčit v Iráku z obchodních důvodů. Vedle faktických argumentů však často ukazuje i záběry, které prezidenta Bushe zesměšňují.
Například třicetisekundová sekvence, na které Bush sedí těsně před vyhlášením války Iráku v Oválné pracovně Bílého domu před televizními kamerami, dělá grimasy a koulí očima. Vypadá spíš jako Švejk než jako prezident velmoci. Je samozřejmě otázka, jak se Moorovi podařilo získat doličné materiály. Vítězství jeho filmu v Cannes je přesto jasným politickým signálem o situaci v dnešním polarizovaném světě.
Všechny ostatní oceněné filmy, kterých je bez Moorova dokumentu ještě devět, mají nějakou zvláštnost, jíž se liší od průměru: korejská supernásilnická gangsterka Old Boy (Grand Prix Cannes) je neobvyklá nejen naturalismem, ale také obsahovou schizofrenií. Cenu pro tento film hájil zejména Tarantino.
Japonský film Nikdo neví (Cena za mužský herecký výkon) je patrně jedním z nejsmutnějších filmů historie kina, pojednávajícím o čtyřech malých dětech, které jejich matka zanechala v bytě svému osudu.
Cena za režii pro francouzského Alžířana Tonyho Gatlifa za film Exulanti znamená ocenění pro netypickou spontaneitu: pár mladých lidí z Paříže se vydává na cestu do Alžíru, protože ve Francii je příliš drahé živobytí. Naima a Zano jsou moderní obměnou Divokosti v srdci a novou variantou Camusova Cizince. Naima je cizinka, muslimka, která ztratila víru. Její jedinou svobodou je nahota.
Překvapivě bez ocenění zůstal ostře sledovaný film Deníky na motocyklu, popisující raná léta Che Guevary, a Kusturicův film Život je zázrak o událostech na malém nádraží v Bosně v předvečer války.
Letošní festival v Cannes byl mnohem političtější než kdy předtím za posledních dvacet let: nechybělo tu téma okupace palestinského území v palestinském filmu Atash, téma oddělení dvou etnik a zničení historicky významné krajiny zdí v izraelsko-francouzském filmu Zeď, téma revoluce v Latinské Americe, oslava levicového chilského předáka Salvadora Allendeho hned ve dvou filmech, téma vzpoury proti muslimské tradici ženské obřízky ve filmu Moolaadé od žijícího afrického klasika Ousmana Sembena ze Senegalu.
Střelný prach politického kina přichází především z latinskoamerických zemí. "V Latinské Americe vznikla nová generace režisérů, kteří dozráli díky demokratizaci na kontinentu. Nejsou jen talentovaní, ale myslí hodně politicky, což přináší novou kvalitu ve filmu," řekl brazilský režisér Walter Salles, který měl v soutěžním programu Deníky na motocyklu.
Sallesova slova dokládá i jeden z nejlepších filmů festivalu, ekvádorsko-mexický snímek Novináři o muži, který nešťastnou náhodou přejede dítě a je za to odsouzen. Věc je medializována a muž výměnou za informace dostane od vlivného novináře generální pardon, takže je propuštěn jako "dobrý a ubohý člověk". Nikdo už nevyšetřuje, když se ukáže, že je namočen v případu znásilňování dětí. "V zemi panuje masová paranoia," říká policista, který případ vyšetřuje.
Dávno je také pryč doba, kdy festival dával přednost uměleckému zpracování před tématem. Téma a aktuálnost filmu se stávají rozhodující veličinou. "Veřejnost už není ochotna sledovat nudné umělecké filmy," řekl ředitel festivalu Gilles Jacob.
A umělecký ředitel Cannes Thierry Frémaux dodal: "Festival v uplynulých ročnících zašel příliš daleko při uvádění radikálních a těžkomyslných autorských filmů. Festival musí oslavovat i filmy pro širokou veřejnost. Nelze ignorovat, že dnešní kinematografie se ubírá tisíci stezkami. A to hlavní je, že festivalové filmy nesmějí nudit."
Několik hlavních cen z Cannes letos poletí spolu s jejich držiteli do Asie:
[*] Grand Prix
Old Boy, rež. Park Chan-Wook
[*] Cena poroty
Tropical Malady, rež. Apichatpong Weerasethakul a The Ladykillers, rež. J. a E. Coenovi
[*] Ženský herecký výkon
Maggie Cheung, film Clean, rež. Olivier Assayas
[*] Mužský herecký výkon
Yuuya Yagira, film Nobody Knows, rež. Hirokazu Kore-Eda
Foto: ČTK Zdroj: autor
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist