Ivo Fencl: Výklady plné nových nadějí

Maturitní tabla v menších městech jsou letos ve stylu retro a post-moderní stylizace.
"Opilí radostí sami sobě lžeme, že zkouškou dospělosti opravdu dospějeme," sdělují mi absolventi dopravní průmyslovky. Absolventky hotelové školy jsou seskupeny kolem citátu rakouského spisovatele Thomase Bernharda: "Mládí je krásná věc ne proto, že dovoluje dělat hlouposti, ale proto, že dává čas je napravit".
O atmosféře školních tříd vypovídají zdrobněliny jmen a přezdívky u fotografií. Stylem připomínají alba z dvacátých let minulého století. Krásky ze 4. C. se nechaly vyfotit v kloboučku s černým závojíčkem, jaký nosívala moje babička. Jmenovky jsou něha sama: Jarunka, Blanička... Lukášek ve třídě samotinký je v máchovsky zlověstném černém klobouku. V jiné třídě hromotlukovi říkají Mireček a vládne exotika - Dany, Terka, Vandy, Lemy, Hanelka.
Na jiném tablu čtu internetovou adresu www.bbr.cz/tablo a chlapské přezdívky v mužské třídě: Kožak, Sten, Evo, Es, Kóča, Hrábě, Hejmy, Čudlík, Chreby, Bax.
Pod secesními rámy obchodně-podnikatelské školy jsou u nohou spolužaček vytvarované kulturistické trupy těl Thuma, dua Lukášů a Georga, nesoucích je jako Atlasové na silných ramenou.
Proč ne? Muž má mít tři touhy: Podstoupit boj, prožít dobrodružství a zachránit krásnou paní. Už dost slovanského lyrismu a sentimentality!
Střed krajské metropole rozkvetl za výklady na pár týdnů sympatickými tvářemi. Zde se mladí nebojí symbolicky i virtuálně vstoupit do veřejného prostoru. Zvládnou to i fyzicky? Ve vědě, v politice, v ekonomice...? Maturitní tabla patří k pozitivní sousedské identitě našich maloměst. Letos - i proti loňsku - maturantky zženštěly a maturanti zmužněli.
Ubylo primitivní recese, pubertálně-erotické vyzývavosti, hloupoučkého vtipkování. Nenosí se amatérismus a kýč, ctí se profesionalita. Výjimky jsou. V sousedním městě se vyfotila ředitelka, učitelé i žáci s atrapou (?) masívního browningu... V čase postmoderny je ve školství možné skoro všechno. Většinou ale triumfuje umělecky stylizovaný portrét a snaha o eleganci je až aristokratická.
Tu gymnazisté vsadili na techniku koláže. Tablo je plné klecí, sítí, houpaček a žebříků. Jako bude i život. Průmyslovka se posadila za volant silného bouráku. Suverénní mužští včetně třídního se na nás dívají staženým oknem. Drží svůj volant s gestem dobře zvolené životní cesty k úspěchu. Póza? Spíše ne. Trochu dál je nóbl sešlost nádherných žen vedle interesantního ředitele v buřince. Předkládá se tam "Žádanka o uvolnění ze školy" podepsaná: "My všechny k vykonání maturity". S upozorněním "Tak tohle jsme my!"
Že by zdejším mlaďochů už nedostatek sebevědomí nehrozil? Co je po maturitní dospělosti čeká v životě a v EU?
Jdu a vidím třídu, včetně pedagogů, s klaunskými červenými nosy. A pak tablo s nápisem: "Tragédie končí, komedie začíná ... nebo naopak?"
Tak hodně štěstí...
Autor je je publicistou a pedagogem