Možností ICT nevyužívá Česká republika efektivně

Možností ICT nevyužívá Česká republika efektivně

Česká republika je od 1. května součástí uskupení, které si klade za cíl stát se do roku 2010 "nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou na světě založenou na znalostech". EU se letos zvětšila o 5 až 20 procent. Procento zvětšení závisí na tom, zda je posuzujeme podle počtu obyvatel (nárůst o 75 milionů, tj. o 20 procent), nebo podle nárůstu hospodářského výkonu (nárůst HDP o 5 procent, což je souhrnný výkon nově přistupujících zemí). Jaký je současný stav EU?

Čekání na růst

Hlavní problémy, se kterými se unie potýká, jsou: nezaměstnanost (zejména mladých), nízká úroveň a dynamika produktivity práce, stárnoucí populace, potřeba reforem penzijního systému a systému sociálních podpor vůbec, potřeba zlepšit podmínky a prostředí pro volný trh v sektoru služeb a pro celkově rychlejší rozvoj. Nové země přinesly do EU vesměs jen zvýraznění uvedených problémů. Rozšíření EU zároveň skýtá nové příležitosti rozvoje, zejména v obchodu a v investicích. Rozšířením trhu poklesne tlak na růst cen (snížením cenotvorného vlivu jednotlivých hráčů na zvětšeném trhu), větší trh umožní růst produktivity práce v důsledku možných úspor z rozsahu. Nižší náklady na obchod, na výměnu produktů a služeb a zvýšení konkurenčního tlaku na otevřeném trhu přinesou - předpokládá se - ekonomický růst.
Tento růst však určitě nebude rovnoměrný, stejný ve všech zemích, ve všech sektorech a ve všech regionech nové EU. Výhody z rozšíření pocítí méně ty oblasti a sektory, které nebudou mít k dispozici prostředí příznivé pro růst. Není - ve světle zřejmého zhoršení celkového průměru nové EU a nejistých vyhlídek příznivých důsledků rozšíření - společný cíl Evropské unie do roku 2010 přespříliš ambiciózní? Zatím se zdá, že americká ekonomika stále využívá nových možností informačních a komunikačních technologií (ICT) lépe než EU. Vykazuje také lepší adaptabilitu na změny v globálním hospodářství. Zejména české prostředí je jistě velmi citlivé na plánování krásných pozítřků a formulace ambiciózních cílů. Je vůbec smysluplné a oprávněné stavět před EU takové cíle?

Během deseti let se vše změní

Ekonomika založená na znalostech či znalostní ekonomika je asi výstižnější označení pro probíhající změny než pojem informační společnost, neboť avizuje, že nejde jen o ICT. Pojem znalostní ekonomika vystihuje i jednu z podstatných změn a tou je založení růstu na znalostech, tj. na zdroji zcela nové povahy, který se užíváním nespotřebovává, ale rozmnožuje. V záplavě pojmů usilujících o charakteristiku současné epochy (informační společnost, znalostní ekonomika, nová ekonomika, znalostní společnost...) a v záplavě akademizujících diskusí o těchto pojmech uniká často to podstatné. Během příštích deseti let se totiž svět změní s velkou pravděpodobností podstatně více než za uplynulých deset až patnáct let, označovaných často za globální proměnu světa či proměnu ke globalizaci. Právě proto před sebe staví nejrozvinutější ekonomiky světa nové a ambiciózní cíle. Moderní ekonomiky stojí před přechodem do zcela nové fáze hospodářského rozvoje. Tento přechod se jíž začíná projevovat: globální konkurenceschopnost firem vyvolává přesun podnikání (businessu) z lokalit a regionů s nízkými výrobními náklady (levná pracovní síla...) do lokalit s vysokým inovačním potenciálem. Všechno lze v dnešním propojeném světě napodobit a okopírovat - kromě rychlosti a invencerespektive rychlosti změny, adaptability a inovační aktivity. Přesun podnikání do lokalit s vysokým inovačním potenciálem si vyžádá nejen vysoké investice do nových provozů, ale především změny ve firemních strategiích, vytváření nových typů institucí, změny v prostředí a podmínkách pro podnikání. Evropská unie čelí obrovskému tlaku. Dosud je to patrné především na straně nákladů: mzdy v Číně tvoří asi pět až deset procent mezd v EU. Přitom však již neplatí, že konkurence se týká oborů či výrob vyžadujících nízkou kvalifikaci: podíl vysokoškoláků v populaci v Koreji a ve Velké Británii je téměř shodný.
Před deseti lety byla na konferenci Systémová integrace ę95 publikována prognóza, podle níž bude trh systémové integrace (trh v oboru informačních systémů a informačních a komunikačních technologií - IS/ICT) v roce 2000 v ČR dosahovat objemu sto miliard Kč. Dnes jen komunikační služby zaměřené na internetové připojení domácností (stav v ČR v roce 2003: 15 procent domácností) představují tržní potenciál deset miliard Kč. Občané, podnikatelé a firmy si ročně vymění miliardy SMS zpráv. Jde o miliardové výdaje za komunikační služby, které byly před deseti lety zcela neznámé. Odhad se nicméně v roce 1995 jevil jako nadsazený. Jeho součástí bylo i konstatování, že na trhu IS/ICT v ČR začínají nabývat na významu služby nad dodávkami HW. Dnes jsou služby i v oblasti IS/ICT zcela dominantní aktivitou.

Služby

Sektor služeb se rozvíjí s pokračující dynamikou, celý se však proměňuje. Ve Velké Británii vzrostl podíl služeb na tvorbě HDP z 56 procent v roce 1981 na 72 procent v roce 2001. Co se týče budoucího rozvoje sektoru služeb, stojí vyspělé země před dalším novým rizikem: podobně jako se zpracovatelský průmysl začal stěhovat do zemí s nižšími náklady, dochází nyní i k přesunu administrativní práce s nízkou přidanou hodnotou do rozvojových zemí s nižšími náklady. Tento outsourcing služeb do zemí s nízkými náklady je umožněn všeobecným rozvojem školství a vzdělanosti po celém světě (viz již výše - shodný percentuální podíl vysokoškoláků v Koreji a ve Velké Británii) a samozřejmě především vyspělou globální komunikační infrastrukturou. Tento nový trend bude zřejmě akcelerovat a přesun služeb se stane masovým jevem. Pro vyspělé ekonomiky - a celou novou EU - představuje trend dvojí riziko: i ve vyspělých, nových oborech (IS/ICT) se podíl služeb na celkových výkonech zvyšuje. Ale především je sektor služeb dosud stále nejvýznamnějším generátorem nových pracovních míst, může však být masově zasažen úbytkem pracovních míst a stát se zdrojem dalšího nárůstu nezaměstnanosti, jenž vznikne v důsledku rozvoje ICT. Byla-li před dvaceti lety diskutována otázka, zda ICT více pracovních míst vytvoří, či odeberou, je dnes situace podstatně jasnější: většina vyspělých zemí se potýká s téměř dvoucifernou nezaměstnaností, tedy daleko za stupněm považovaným za sociálně únosný, ještě bez rizika sociálních konfliktů. Odliv pracovních míst ze sektoru služeb může mít na moderní ekonomiku větší dopad než přesuny probíhající ve zpracovatelském průmyslu. Míra dopadu je adekvátní významu sektoru služeb, respektive podílu sektoru služeb na zaměstnanosti ve vyspělých ekonomikách.
Přesun služeb může postihnout široké spektrum osob. Vzhledem k předpokládané koncentraci přesunu ve službách s nízkou, respektive nižší přidanou hodnotou se tyto změny nejvíce dotknou osob se základním, případně středoškolským vzděláním. A země postavené na středoškolské úrovni vzdělanosti, tedy na relativně nízkém procentu osob s vysokoškolským vzděláním, mohou být ohroženy více, což může být i případ ČR.
V sektoru služeb probíhá současně masivní inovační vlna. Právě ony se totiž stávají inovačně intenzivním sektorem. Poptávka je - a bude - především po službách s vysokou přidanou hodnotou. To se týká i služeb z oblasti IS/ICT. V důsledku inovační vlny a přeměny tohoto sektoru je však rozlišování služeb s nižší nebo vyšší přidanou hodnotou relativní a bude podléhat rychlým změnám. Změny budou i nadále inspirovány vývojem v ICT.

Výdaje

Ačkoliv se neprokázalo, že ICT nastolují zcela novou, vyšší dynamiku ekonomiky (což měl být hlavní atribut tzv. nové ekonomiky v jedné z interpretací tohoto pojmu - v minulých letech nastal naopak určitý pokles dynamiky), je nesporný příznivý vliv ICT na strukturální změny a jejich flexibilitu. ICT zvyšují strukturální adaptabilitu ekonomiky. Vyšší strukturální adaptabilita je pro EU potřebná i kvůli nepříznivému demografickému vývoji. Vliv ICT na změny v moderní ekonomice se promítá do pozornosti věnované jejímu popisu. EU a Eurostat se stále více zaměřují na popis a sledování jevů, které jsou pro změny v moderní ekonomice v důsledku rozvoje ICT významné.
Objektivizované hodnocení stavu a porovnání mezi regiony a zeměmi umožňují tak již i některá oficiální šetření. Díky aktivitám Českého statistického úřadu je možno stále více zakládat hodnocení dosaženého stavu na údajích pořízených nezávislou institucí rigorózní metodikou. Můžeme se tím vyhnout přebírání dat, která jsou pořízena privátními subjekty a která mohou být v dnešní době ovlivněna zájmy privátního šetření. (Toto riziko není malé vzhledem k rostoucí závislosti výzkumu na privátních zdrojích financování a snaze soukromých subjektů i touto cestou zvyšovat svou profitabilitu.)
Z údajů publikovaných v letošním roce ČSÚ, respektive Eurostatem vyplývá, že Česká republika si i v roce 2003 udržela absolutní primát ve výdajích na IT. Před ČR se nacházejí ze sledovaných zemí pouze Švédsko a Velká Británie. Podle zveřejněných dat jsou - v relaci k HDP - výdaje na IT v ČR vyšší než v USA nebo v Japonsku. Přitom nelze soudit, že by se dohánění hospodářské úrovně obecně projevovalo v relativně vyšších výdajích na IT: z nových zemí EU má kromě ČR pouze Estonsko relativní výdaje na IT vyšší než průměr staré EU. V řadě vyspělých zemí již podíl výdajů na IT k HDP klesá (rostoucí podíl na HDP zaznamenávají dosud výdaje na komunikační technologie). V ČR se podíl výdajů na IT na HDP od roku 2000 stále zvedá, v roce 2003 činil 3,8 procenta na HDP, což odpovídá objemu o hodnotě větší než osmdesát miliard Kč. Další desítky miliard jsou výdaje v CT. Jsou tyto výdaje stejně efektivní jako v nejvyspělejších zemích? (Přehled si lze udělat z grafu č. 1.)
Zatímco v některých oblastech dosahuje ČR v rozvoji ICT infrastruktury poměrně dobrých výsledků i v porovnání s nejvyspělejšími zeměmi, celkově se - v makroekonomických ukazatelích - efekt z výdajů na ICT příliš neprojevuje: průměrná dynamika české ekonomiky je v posledních letech relativně nízká, tedy pod průměrem EU, míra nezaměstnanosti vysoká. Problém v efektivnosti využití ICT je přitom v ČR zřejmě dlouhodobý: od poloviny devadesátých let vykazuje ČR v mezinárodním srovnávání vysoce nadprůměrné procento výdajů na ICT ve vztahu k HDP. Nedostatky v konečném efektu - v dynamice makro i mikrosféry - ukazují na rezervy, jaké se v ČR ve využití ICT dosud nacházejí. Jednou z hlavních cest dosažení vyššího efektu z výdajů na ICT je rozvoj poskytování služeb IS/ICT (podrobněji o současných trendech v článku prof. Voříška v této příloze).
Současně je však třeba přenést pozornost od pořizování ICT a výdajů na ICT k metodám a postupům využití ICT. Malá pozornost stránce přínosů byla právě v českých podmínkách příčinou neúspěchu řady velkých projektů a "utopených" desítek a stovek milionů korun. Vhodné metody řízení rozvoje IS/ ICT a adekvátní postupy mohou výrazně snížit náklady, respektive výdaje na ICT a současně zvýšit efekt. Rozsah problému v ČR naznačuje úvaha, že při pětiprocentním zefektivnění využití ICT by se absolutní objem úspor ve výdajích na ICT pohyboval kolem pěti miliard korun. V podnikové sféře vede efektivnější nasazení ICT k nárůstu zisku, ve státní sféře ke snížení kriticky napjatých rozpočtových výdajů, v makropohledu pak k posunu České republiky a ke zlepšení jejího postavení na žebříčku rozvoje znalostní ekonomiky ve sjednocené Evropě.

ICT v podnikání...

Údaje publikované ČSÚ umožňují objektivizovaný pohled alespoň na některé aspekty využití ICT v ČR. Pokud jde o přítomnost českých firem na internetu, zaostává ČR za vyspělou Evropou. Webovou stránku mělo koncem roku 2002 z firem s deseti a více zaměstnanci pouze 56 procent subjektů. V sousedním Německu je to bezmála 70 procent, v Dánsku 75 procent a ve Švédsku 80 procent firem. Zdánlivě má ČR dobré postavení - celkový průměr v EU je jen o jeden procentní bod vyšší. Způsobují to však země jižní Evropy. Firmy ve Španělsku, Portugalsku, Řecku, ale i ve Francii se na webu méně prezentují. To může být zapříčiněno i odlišnou strukturou ekonomiky a zaměřením drobných firem. Malá česká ekonomika je a musí být otevřenější, české firmy se musí více než španělské, francouzské či italské zaměřovat na zahraniční trhy, neboť domácí trh je podstatně menší.
Co se týká sektoru středních firem (50 až 250 zaměstnanců), vlastní webovou stránku jen 75 procent z nich. Česká verze stránek však dnes již nestačí. Pro přítomnost v evropském prostoru je nezbytná i webová stránka v cizím jazyce. Takto kompletně se před rokem prezentovala jen cca jedna čtvrtina českých firem (17 procent malých a 41 procent středních firem). Potěšitelná je snad pouze dynamika tohoto procesu, neboť procento webových stránek s alternativou i v cizím jazyce se mezi roky 2001 a 2002 zvýšilo o několik procentních bodů, meziroční dynamiku lze odhadnout jako dvacetiprocentní. Situaci demonstruje graf č. 2.
Podle zveřejněných údajů je v ČR relativně dobře rozvinuta oblast elektronického obchodu. Prodej přes internet využívá v ČR podle průzkumů cca 18 procent firem, čímž se řadíme k předním zemím v EU. Současně však nízké procento navozuje možnost dalšího růstu: na prodej přes internet jsou výrazně zaměřeny zatím jen některé obory (v odvětví ubytování využívá této formy prodeje údajně téměř 50 procent firem).

...a v domácnostech

Využívání ICT v domácnostech je obecně významné jako základ harmonického rozvoje celé společnosti - bez vážných rizik sociální a kulturní diferenciace. Často se v této souvislosti používá pojem digital divide, který vystihuje riziko stratifikace společnosti na elitu s přístupem k moderním ICT a ostatní. Podle průzkumů objektivizujících pohled na tento problém se rozdíly ve využívání ICT i přes všechny zatímní snahy prohlubují: výrazné je zejména rozvrstvení věkové - například internet využívá v ČR věková skupina 25 až 34 let třikrát častěji než osoby ve věku 55 až 64 let. Rozdíly ve využívání ICT mají ale i své regionální aspekty, podmíněnost podle pohlaví i výše příjmu obyvatel.
Je nutné rozlišovat rozdíly ve vybavení ICT a jeho využívání. Česká republika vykazuje pětkrát nižší využívání internetu pro nákup zboží a služeb pro soukromé účely, než je průměr ve staré EU: v ČR jde o tři procenta osob ve věku 15 až 74 let, průměr v EU činí 14 procent - ve Velké Británii ale již 24 procent a ve Švédsku 21 procent. Čím je způsoben tak propastný rozdíl mezi vybavením veřejné správy či firem a všeobecným využíváním ICT v domácnostech? Není příčinou opět spíše zdrojový přístup (investice do vybavení a vytvoření přístupových míst) než orientace na výsledek (využívání internetu)? Je tento obraz adekvátní relativně vysokým výdajům na ICT v ČR? Nelze hledat příčiny v malé pozornosti k celkovým změnám prostředí? Pro přepážkové pracovníky českých bank představuje nákup na internetu často ještě něco nebezpečného - většina bank stále upozorňuje své klienty ne na možnosti plateb za nákupy na internetu, ale na rizika využití platební karty k nákupům na internetu - a to včetně nákupu letenek u nízkonákladových společností, tedy aktivit například ve Velké Británii již několik let zcela běžných....
EU věnuje v současnosti mimořádnou pozornost finančnímu sektoru. Finanční systém, krevní řečiště znalostní ekonomiky a elektronického obchodu konkrétně, vyžaduje transformaci. Orgány EU vyvolávají tlak na bankovní sektor a na jeho přizpůsobení potřebám znalostní ekonomiky i formou veřejných diskusí. Do této oblasti patří například diskuse o tzv. novém právním rámci, pracovně a diskutabilně označované jako vytvoření jednotné platební oblasti v Evropě. Rovněž Evropská centrální banka (ECB) cítí potřebu neustálého podněcování bank k novým aktivitám a k inovacím. V návaznosti na rozdíly ve využívání ICT se objevuje další riziko. Orientace bank na výnosy z poplatků vede k diskriminaci skupin s nízkými příjmy, pro které jsou takto zaměřené bankovní služby nákladné (alternativou k poplatkům bývá relativně vysoké depozitum). V UK byly zpracovány odhady, podle nichž by převod sociálních dávek na bezhotovostní výplatu na účty cílových skupin (tedy nikoliv prostřednictvím pošt) ušetřil ročně půl miliardy liber na výdajích z veřejných rozpočtů (tj. cca 25 mld. Kč). Spolu s poklesem počtu poboček, který se po Finsku začíná průkazně projevovat i v dalších zemích Evropy (snad vyjma některých zemí v jižní Evropě - například v Portugalsku), vznikají ve vyspělých zemích oblasti označované jako bankovní pouště. Tlak na přístup k bankovním službám na dálku působí segregačně na určité skupiny obyvatel. Dochází k synergickému efektu: perspektivní forma obchodu v ekonomice založené na znalostech - e-obchod - je principiálně pro určitou vrstvu obyvatel nedostupná (jsou bez bankovního účtu a bez přístupu k internetu). V ČR systematická pozornost těmto aspektům transformace bank věnována není.
Podle posledních průzkumů má jen 24 procent českých domácností počítač a jen 15procent se může připojit k internetu. Vzdálenost české ekonomiky od cílového stavu je více patrná z opačného pohledu: připojení k internetu nemá 85 procent domácností. Podle průzkumu dokonce za poslední čtvrtletí roku 2003 nepoužilo ani jednou internet 72 procent osob starších patnácti let. Tedy asi šest milionů dospělých osob v ČR žije mimo internet. Ve Švédsku to je pouze 23 procent osob. (Ve staré EU to bylo v průměru 50 procent.) Viz též graf č. 3.
Uvedené údaje ukazují na jedné straně rozsah propasti mezi těmi, kteří běžně denně využívají internet a ostatními, na druhé straně vše naznačuje příležitosti a prostor pro rozvoj využití ICT v ČR. V oblasti státní správy jsou realizovány rezortní programy financované z veřejných rozpočtů: internet do škol, internet do obcí, internet pro podnikatele... Většina obcí s rozšířenou působností má základní školu a obecní občanská komunita zahrnuje i místní podnikatele. Jistě, pro dodavatele ICT je takový rezortní, neintegrovaný přístup výhodnější - prodají ICT vícekrát. Dosavadní iniciativy ve státní správě vedly k poměrně rozvinuté prezentaci veřejného sektoru na webu: webovou stránku má sto procent všech obcí s rozšířenou působností v ČR. Roste i otevřenost obcí vůči zahraničí - stále častější jsou verze webových stránek obcí i v cizím jazyce. Situaci v ČR však charakterizuje lépe porovnání s některými zeměmi patrné z grafu č. 4.
Rozdíl je ve skutečnosti ještě výraznější, neboť ČR uvádí údaje za rok 2003. Opět lze tedy pozorovat výrazný rozdíl ve využití možností ICT v ČR a v předních zemích EU.
Vyrovnaný rozvoj využití ICT v různých oblastech a skupinách obyvatel sledují různé subjekty - pochopitelně s různými zájmy. ICT firmy tyto rozdíly vnímají též jako příležitost pro dobré zakázky u největšího zákazníka, kterým je stát. Veřejný zájem je veden potřebou zachovat sociální soudržnost a vychází z odpovědnosti vyspělých zemí a regionů za stav v zaostalých oblastech. Proto je digital divide též jedním z hlavních témat celosvětových diskusních fór. V prosinci 2003 se v Ženevě konal Světový summit o informační společnosti (WSIS) za účasti představitelů 176 zemí.
Na úrovni jednotlivých zemí a seskupení je zájem o rozdíly ve využívání ICT veden i jinou motivací - z nadcházejících změn vyplývá také riziko sociální stratifikace s potenciálním dopadem na sociální atmosféru. Služby se budou přesouvat do rozvojových zemí, ubude pracovních míst v tomto sektoru. Zaostávání ICT gramotnosti různých skupin obyvatel ale především vede k poklesu potenciálu dané země na cestě k ekonomice založené na znalostech.

Vzdělávání

EU zaměřuje pozornost také na vzdělávání, což má svůj důvod: zatímco se během posledních deseti let vyměnilo asi 80 procent technologií, pracovní síly se obměnilo zhruba jen 20 procent. Z uvedených skutečností pramení důraz na celoživotní vzdělávání (life long learning) - v konceptu ekonomiky založené na znalostech je vzdělávání pojímáno jako kontinuální proces, ne jako jednorázový akt přípravy (mladého) člověka. Odtud pramení pozornost věnovaná využití potenciálu stárnoucí populace. Stárnoucí společnost musí tento "zdroj" více využít i s jeho know-how, zkušenostmi a schopnostmi.
Co do počtu osob s vysokoškolským vzděláním si ČR v mezinárodních srovnáních příliš dobře nestojí. V této souvislosti se upozorňuje zejména na rizika plynoucí z vysoké korelace mezi vysokoškolským vzděláním rodičů a vzděláním dětí. Ve srovnání s dětmi rodičů se základním vzděláním mají údajně děti rodičů s vysokoškolským vzděláním až devětkrát vyšší šanci vystudovat vysokou školu. Závažný je však nejen počet osob s vysokoškolským vzděláním, ale především zaměření tohoto vzdělání. Kritika českých vysokých škol se dnes soustřeďuje na jejich údajný sklon k akademismu, tedy k odtržení od reality. I na českých vysokých školách se však podle vzoru nejvyspělejších zemí začínají prosazovat koncepty propojení vzdělávání s podnikáním. Příkladem může být Program spolupráce VŠ a MSP (viz ) připravovaný a pilotně ověřovaný na VŠE. Ze strany Světové banky jsou české vysoké školy kritizovány za příliš úzce technicky zaměřené vzdělávání. Na druhé straně právě po špičkových technicích je dnes mimořádná poptávka ze strany high-tech firem, které v ČR rozvíjejí business v oblasti high-tech vývoje, případně i výzkumu. České vysoké školy určitě zaostávají ve výchově k podnikavosti. Specializace je jistě nezbytná, univerzalita jde při současném rozsahu poznatků na úkor specializace. Avšak specializace zároveň může snižovat hodnotu na trhu - nižší schopnost "prodat" know-how vede k nižší mzdě. Zde se nabízí analogie s inovací: inovace není (jen) objev, nová myšlenka, ale i praktické využití nové idey.

Inovace

Nejstručnější definice inovace je: úspěšné využití nových myšlenek. Zaměření na podnikavost v přípravě vysokoškoláků má mimořádný význam právě z hlediska inovační aktivity a míry inovací v ekonomice. V roce 1997 vzniklo na univerzitách ve Velké Británii cca 70 spin-off společností, v roce 2001 to bylo již 248... Rostoucí složitost produktů a služeb vyvolává potřebu zahrnovat do inovací stále širší spektrum technologií a technologických oborů. To působí příznivě na poptávku po spolupráci různých firem, univerzit a výzkumných institucí na mnoha inovacích. Zde pramení kritika českých vysokých škol ze strany privátních firem zaměřená na nízkou míru jejich spolupráce. Odtud vychází ochota privátních firem financovat v rostoucím rozsahu výzkum a vývoj. Ovšem za podmínky, že výstupem takového výzkumu či vývoje budou inovace, ne publikace - alespoň nejdynamičtější sektor ekonomiky, sektor MSP, si jiný druh participace na výzkumu a vývoji dovolit nemůže. Z uvedeného plyne i nezastupitelná role státu při financování vysokých škol a výzkumu a při vytváření příznivého prostředí pro financování výzkumu ze strany privátního sektoru.
Výdaje na výzkum a vývoj by měly v EU (podle záměrů z Lisabonu) činit 3 procenta HDP, z toho dvě třetiny by měly být financovány soukromým sektorem. V ČR je to v současné době 1,3 procenta HDP, zatímco v EU s patnácti členy to byla 2 procenta, v USA 2,7 procenta, v Japonsku 3 procenta a ve Finsku 3,4 procenta. Inovační aktivity předpokládají dobrý přístup k financím: všechny investice do nových produktů, služeb a procesů musí být vynaloženy předem. Neplatí ovšem přímá úměra, že více peněz přinese více výsledků. Nutno současně měnit procesy, zlepšovat prostředí, prosazovat zaměření na výsledky prostřednictvím implementace měr (metrik) výsledků. Je třeba zvýšit schopnost společností a především jednotlivých subjektů absorbovat nové znalosti. Inovační absorpční schopnost firem je schopnost přeměnit znalosti ve zboží či služby přinášející zisk. Tato schopnost závisí především na lidských zdrojích a na interní firemní kultuře - jak je firma vstřícná vůči změnám, jak pružná je (její organizace) při realizaci změn. Ačkoliv některé firmy stále dávají přednost mladým (ve svých prezentacích se chlubí nízkým věkovým průměrem zaměstnanců), zdá se, že pro inovační aktivitu a absorpční schopnost je optimální "mix": kombinace nového know-how a dynamiky s know-how ve formě zkušeností a schopností zobecňovat. Například pouze jeden z 22 nápadů je ve velkých telekomunikačních firmách údajně úspěšně realizován.
Inovační aktivita je především záležitost managementu. Snad právě zde spočívá důvod, proč velké firmy zaostávají v dynamice této aktivity za MSP. Management velkých firem, zejména středních, je velkou překážkou v absorpci nových znalostí. Nepružná struktura vytváří bariéru, nižší je ochota akceptovat rizika spojená s inovační aktivitou (neboť inovace - jako každá investice do změny - přináší riziko ohledně výsledku). Sektor MSP se dosud často považuje pouze za jakousi líheň pulců. Není tomu tak - ve službách, obchodu, dopravě a peněžnictví v českých MSP jsou výkony na jednoho zaměstnance již vyšší než výkony na jednoho zaměstnance ve velkých podnicích.

Otevřenost a regulace prostředí

Zatímco průhlednost právního prostředí a jistota jsou zcela nezbytnými podmínkami dobrého a rychlého rozvoje ekonomiky založené na znalostech, administrativní a byrokratická náročnost podnikání omezuje a zpomaluje jeho dynamiku i jeho účinnost, tj. míru dopadu na příznivý hospodářský rozvoj.
Není pravda, že v dnešním světě není třeba regulace. Problémem je spíše optimální míra a zaměření státní regulace a její kvalita. Státní zásahy nemají jednosměrný vliv na hospodářský rozvoj a růst. Přílišná a neprůhledná regulace působí obtíže. Ochrana duševního vlastnictví, podpora vzdělávání a vysoké úrovně finančního sektoru jsou příkladem zásahů v oblastech, ve kterých má regulace příznivý dopad na vznik nových firem - konkrétně na vznik firem využívajících výsledky výzkumu a vývoje.
Studie Světové banky publikovaná letos na jaře potvrzuje intuitivní náhled: složitost regulace vstupu nových firem na trh odrazuje od zakládání nových firem. Závažnější je skutečnost, že se to projevuje zejména v oborech, ve kterých by v moderní ekonomice měly vznikat nové firmy (např. využívání nových technologií). Administrativní procedury ztěžující založení nové firmy mají negativnější dopady na míru korupce v dané zemi. V zemích se složitějším procesem zakládání nových firem je zároveň nižší dynamika hodnoty přidané zpracováním. V Dánsku musí zakladatel nové firmy absolvovat tři nezbytné administrativní procedury, v Norsku čtyři, ve Finsku a Velké Británii pět, ve Švédsku šest. V České republice deset.
Poptávka zákazníků, ale i dodavatelů vyhledávajících na trhu nejspolehlivější partnery vytváří neustálý tlak na lepší kvalitu zboží a služeb. Stát je jedním z největších spotřebitelů zboží a služeb. Proto neprůhlednost státních, respektive veřejných zakázek, přidělování obecních zakázek spřáteleným firmám a další semikorupční praktiky působí negativně nejen na efektivitu veřejných výdajů za zboží a služby, ale se zpětnou vazbou nepřímo konzervují a podporují nižší úroveň konkurence a slabší tlak na růst kvality a produktivity práce českých firem. Vyšší úroveň a vyspělost zákazníků z oblasti veřejné správy (s obratem v desítkách miliard korun) ovlivňuje výrazně české prostředí nepřímo. Tlak na plnou průhlednost veřejné sféry, na otevřenost při informování o směru a podmínkách výdajů, na transparenci probíhajících i uzavřených procesů pořizování zboží a služeb je součástí působení na rozvoj ekonomiky založené na znalostech.

Jak dál?

V ČR jsou podle posledních průzkumů a zkušeností v oblasti IS/ICT signifikantní následující hlavní problémy:
nízké využití investic do ICT v důsledku neefektivního řízení informatiky a informačních služeb,
nedostatečné využití potenciálu nových ICT v řízení,
nízká úroveň rozvoje a sdílení znalostních zdrojů v organizacích.
Řešení těchto problémů není jednoduché. Jednou z cest jsou i metody, techniky a nástroje pro efektivní provoz a rozvoj IS/ICT.
Rozsáhlému spektru cest k větší efektivitě ICT a k lepšímu řízení rozvoje informačních systémů bude rovněž věnována mezinárodní konference Systémová integrace '04, která se uskuteční ve dnech 14. až 15. června (viz si.vse.cz).

Poznámka:
V článku byly využity mj. údaje poskytnuté Českým statistickým úřadem.
FUNKCE AUTORA: Autor působí na katedře informačních technologií VŠE v Praze