Blízká setkání mohou být pro člověka problémem
Přestože na lidské volání do vesmíru zatím nikdo neodpověděl, neznamená to nevyhnutelně, že je vesmír nadobro pustý. Kdykoliv se však pokusíme odhadnout vyhlídky na existenci života mimo naši planetu, musíme se dopustit celé řady hrubých zjednodušení. V tu chvíli si znovu uvědomíme, jak málo toho víme o vesmíru a životě vůbec.
První otázkou, která vyvstane při pokusu alespoň odhadnout naše šance na kontakt s jinou civilizací, je počet světů podobných naší Zemi. V naší Galaxii bychom napočítali přibližně čtyři sta miliard hvězd, většina z nich navíc dokáže stabilně zářit po dlouhou dobu a zajistit tak první z nezbytných předpokladů pro vznik života. Tím dalším je existence planety, na které by se život dokázal dlouhodobě udržet.
Přestože už zde vstupujeme na méně probádanou půdu, i při pesimistických odhadech dojdeme k několika stovkám miliónů světů, vhodných pro život.
Hlasování při neznalosti
Na kolika z nich se ale skutečně rozvine? Podaří se mu dosáhnout skutečného technického rozvoje? Zde se už noříme do pouhých spekulací. Podle některých vědců byl vznik pozemského života navzdory příznivým podmínkám sledem extrémně nepravděpodobných událostí, podle jiných je v podobném prostředí takový proces nakonec nevyhnutelný. A v dalších otázkách si nejsme o nic jistější, víme toho velmi málo o vzniku inteligence a vyhlídkách na její další rozvoj.
Současná věda zkrátka při podobných otázkách jenom bezradně krčí rameny. Dostatečně výmluvná je jedna z mnoha konferencí, která před lety uzavřela debatu o existenci mimozemského života hlasováním. Jeho zastánci tehdy zvítězili v poměru 4:1.
Tvořivost jako agrese
Vesmír kypící životem přitom nemusí být pro naši civilizaci žádnou skvělou zprávou. Přestože často najdeme ve sci-fi literatuře motiv setkání pozemšťanů s podobně rozvinutými návštěvníky, ve skutečnosti je taková situace prakticky vyloučena.
Civilizace ovládající mezihvězdné cestování by nad námi měla absolutní technickou převahu. Dějiny zámořských objevů jsou bohužel plné takových příkladů, které prakticky bezvýhradně končily devastací slabších kultur. Konrad Lorenz ve své knize Takzvané zlo ukazuje, že inteligence a tvořivost jsou pouze jedním z projevů agresivity. V nelítostné soutěži s ostatními druhy se člověk na počátku své existence prosadil díky tomu, že dokázal svůj potenciál použít k potlačení konkurentů. Inteligence je podle Lorenze především zbraň. Nemáme důvod předpokládat, že kdesi daleko ve vesmíru tento vývoj probíhal jinak.
Spíše bychom měli doufat, že staletí kulturního vývoje negativní aspekty počátečního boje o přežití nakonec potlačí.
[*]
