Rozhovor s Vladimírem Špidlou je těžká věc. Naděje, že konečně - v okamžicích nejtěžší politické porážky - vystoupí ze světa diplomatických frází a poprvé otevřeně poví, jak mu je, vyhasne v prvních minutách.
Chce-li člověk v těch následujících alespoň chvílemi naťuknout zeď jeho kamenného výrazu, musí být trpělivý. Klást otázky ve variacích, vracet se, čekat na jednu větu. A zvyknout si na odpovědi: "Opravdu nemá význam pouštět se do psychoanalytických rozborů. To není součást rozhovoru."
Následující fragmenty vybrané z rozhovoru s odcházejícím premiérem tedy těžko mohou odrážet, jaký Vladimír Špidla vlastně je. Co si myslí, co cítí. Je to jen mozaika, z níž tu a tam cosi probleskne.

Jak vám je? (pokus č. 1)


hn: Jak se cítíte? Včera (v sobotu - pozn. red.) pro vás skončilo těžké období? Je to úleva?
Ten pocit je pořád stejný. Pocit odpovědnosti. Protože každá další hodina znamená odpovědnost.


hn: Tak to tak zůstane pořád? Na doživotí budete cítit jen tuhle státnickou odpovědnost?
Samozřejmě. Ta obecná odpovědnost je doživotní. Ve středu žádná odpovědnost nekončí. Vláda i v demisi vykonává správu země. A minimálně několik týdnů to bude trvat. V Rakousku se sestavoval první návrh vlády dva a půl měsíce.


hn: Když jsme k vám šli, bavili jsme se s kolegy o tom, jestli to tentokrát bude otevřený rozhovor. Nebo zda bude jako vaše předešlé - diplomatický a premiérský.
Já jsem ještě pořád premiér.


hn: Tudíž vše, co budete teď říkat, nebudete vážit jako člověk, ale jako premiér...
Situace taková je. Odpovědnost k České republice ze mě nikdo nesňal. A budu ji mít. Svým způsobem do konce života, což je trošku přehnané, protože v osmdesáti letech to už jistě bude jiné...

Jak vám je? (pokus č. 2)

hn: Když se vrátíme k té sobotě. Máte radost, že to máte za sebou?
Podívejte, radost. Moje politická koncepce utrpěla porážku, podle mého etapovou porážku, a postupně jsem připraven znovu tuto koncepci obhajovat a prosadit.

hn: Obhajovat jako premiér?
Jako politik. To není premiérská koncepce, je politická.


hn: K tomu, abyste ji mohl prosazovat, musíte být v nějaké vlivné funkci. O jaký post by mělo jít? Umíte si představit, že sedíte třeba na Hradě? Nebo se to týká třeba Evropské komise?
To jsou všechno romantické historky a nemá cenu je komentovat. Prostě: Včera jsem utrpěl významnou porážku své politické koncepce. Zasazoval jsem se o ni usilovně a prohrál jsem.
No tak přece nemůžete být ve stavu, že máte nějaké radostné plány do budoucna. Respektive že máte obecně radost. Nemám.
Teď jsem prohrál, sice etapově, ale ve významné bitvě. Tak jaká by z toho byla radost. Žádná.

O křivdách (pokus č. 1)

hn: Když se teď ohlížíte za vším, co se stalo. Zklamal vás někdo, lidsky, tak, že vás to mrzí?
V politice, musím se přiznat, neprožívám takovéto citové stavy.


hn: Dobře, ale jste přece člověk. Musí být věci, které s vámi lidově řečeno zacloumají.
Zápas o programovou koncepci je zápas, v němž se angažujete velmi důsledně a s plnými city, ale je to něco na způsob sportovního utkání. Jsou tam emoce i úsilí až nadoraz, ale je to jiný typ citů, než které máte v intimních lidských vztazích.


hn: Když se počátkem roku novináři "obuli" do Stanislava Grosse a zpochybnili jeho schopnosti vládnout, vy jste reagoval tak, že jste kolegům rozeslal esemesku "Stanislav má moji podporu". Byla teď chvíle, kdy jste očekával, zda vám to třeba splatí?
Vy to sice nějak interpretujete, ale opravdu nemá význam pouštět se do psychoanalytických rozborů. To není součást rozhovoru.

O křivdách (pokus č. 2)

hn: Snažíte se vystupovat jako slušný člověk. Zažil jste s tímhle přístupem opravdu tvrdé zklamání, že jste narazil?
Za prvé se nesnažím vystupovat jako slušný člověk. Vystupuju tak, jaký jsem. A jinak...


hn: ...dobrá, položíme tu otázku záměrně jednoduše: Naštval vás někdy někdo tak, že jste zuřil?
Pro mě jsou vždycky citově a z pocitu spravedlnosti nejtěžší situace, kdy vám lidi vkládají motivace, které nejsou pravda, a vy to nemůžete obhájit.
Buď je to tak, že i když to upřímně řeknete, tak vám to stejně nikdo nevěří. Anebo máte informace, jimiž se hájit nemůžete, protože je nesmíte říct. Protože kdybyste je řekl, poškodíte zájem země. Většinou to bývají věci ekonomické, ale také zahraničně-politické.
A oni vás bombardují otázkami a obviněními, a vy tak stojíte a koukáte a je vám to líto. Obhájit se nemůžete, protože to nesmíte říct. To jsou nejtěžší situace. Pocit, že je na vás páchán justiční zločin.


hn: Kdy konkrétně jste se tak cítil?
Třeba u debat o pronájmu stíhaček Gripen. Ačkoliv je to ze všech hledisek promyšlené rozhodnutí, tak se prostě obhájit nemůžete.

V politice (pokus č. 1)

hn: Nakolik místní politiky popohání nikoli blaho společnosti, ale zejména chuť mít moc?
Míň, než si myslíte. Neříkám, že se takové situace neobjevují, ale většina lidí rozhoduje spíš z hlediska obecného zájmu.


hn: Před čtyřmi lety na večeři u Petra Uhla jste řekl, že když se podaří z politiky vytlačit lidi, kteří ji zneužívají k aktivitám zavánějícím mafiánstvím, je v podstatě jedno, kdo bude vládnout. Myslíte si to i dnes?
Nevím, jestli ten citát je úplně správný...


hn: ...jména lidí, která jste tehdy zmínil, jsme vynechali...
...no, jistě. Ale každopádně: jedno by to nebylo. Záleží, jaká politická koncepce je za vaším jednáním.
Všimněte si toho, že strany i politici jsou obviňováni, že lžou. Jistě, jsou případy, kdy se tak děje.
Ale v té základní koncepci politická uskupení ve chvíli, kdy dostanou moc, udělají to, co říkala. Takže například nadpoloviční vítězství ODS by nepochybně znamenalo rovnou daň, privatizaci veřejných služeb a další, co mají v programu.

V politice (pokus č. 2)

hn: Nepřemýšlel jste teď, jestli z politiky neodejít?
Nemůžete odejít ze života. Jestliže se nějaké úsilí stane opravdu obsahem vašeho života, tak odcházíte jen tehdy, že jste buď mrtvý, nebo už opravdu zestárlý.


hn: A nemáte po tom, co se stalo, pocit, že to nemá smysl?
To teda nemám. Například v pátek jsme prosadili stoprocentní přerozdělování u zdravotního pojištění. Šest let úsilí. Než přišel ten pátek. To je významný krok ke stabilizaci zdravotnictví. To má smysl. Politika má smysl. Ona opravdu ovlivňuje kvalitu života lidí.

O radosti (pokus č. 1)

hn: Když se ohlédnete jako člověk - užil jste si ty dva roky?
To víte, že jo. Když jsme měli tak výborný výsledek v referendu do Evropské unie. To pro mě bylo srdce tohohle volebního období. A ještě měsíc předtím to vypadalo, že buď to nebude vůbec, nebo že výsledek bude tak ubohý, že ho bude kdekdo zpochybňovat. Takže, to jsem byl doopravdy šťastný.

hn: A dál - byly i jiné chvíle?
Určitě. Definitivní vstup do unie. Nebo momenty, které prožijete při setkáních s lidmi, s nimiž byste se jinak nikdy nesetkal. A je jich pár zajímavých.

O radosti (pokus č. 2)

hn: Když vás v posledních dnech, kdy padala vláda, člověk pozoroval, měl pocit, že si to vlastně užíváte.
No, víte. Mě prostě zajímají věci. A tohle - jakkoli je zatím výsledek takový, jaký je - byla příležitost zápasit o něco, co považuju za zásadní. Takže nevím, jestli to bylo baví - nebaví. To jsou takové řeči, které jsou těžké. Ale že mě to žene, abych zápasil se vší silou, to jo.


hn: Jedním z těch "radostných" projevů bylo, když jste přišel mezi novináře a radostně pozdravil: Nazdar! Musel jste si všimnout, jak byli všichni u vytržení, že Špidla promluvil jako člověk. Nebyla chyba, že jste takhle lidsky nevystupoval častěji?
Politické řemeslo je víceboj. A některé věci máte zkrátka relativně silné, a jiné vám prostě nejdou. A ty máte dotáhnout alespoň na průměr. Takže se s váma nepřu. Je to jedna z disciplín, kterou jsem na průměr nedotáhl. Ale myslím si, že to dokážu. Poučen.