Pohled do hlavy odhalí lháře

Pohled do hlavy odhalí lháře

Britský časopis Economist popisuje scénu z laboratoře Pensylvánské univerzity v americké Filadelfii. Pokusná osoba leží ve skeneru přístroje pro zobrazování funkční magnetickou rezonancí. V ruce má náhodně vybranou hrací kartu a říká, co na ní je. Pokud zalže a vědci to nepoznají, dostane dvacet dolarů. Přesto výzkumníci nemuseli při testech vyplatit hodně peněz. Lež, alespoň u takhle jednoduchých případů, odhalí.

Kde se rodí lež

Zobrazování magnetickou rezonancí je metoda, která umožňuje lékařům zvenčí bezbolestně nahlédnout do lidského mozku s využitím magnetického pole a rádiových vln. Výzkumníci se takto mohou mimo jiné dozvědět, která část mozku právě pracuje. A to je pro ně podstatné.
Na rozdíl od klasického detektoru lži, který měří pouze vnější tělesné projevy vyslýchaného (viz info), se tým Daniela Langlebena ve Filadelfii zaměřuje na měření toho, co se děje přímo v mozku osoby, jež záměrně neříká pravdu. Zjistili tak, že při lhaní se aktivuje zejména činnost dvou částí mozku (v kůře přední části levého čelního mozkového laloku a v přední části svazku nervových vláken gyrus cinguli). Na obrazovce přístroje se to projeví tak, že se daná partie mozku rozsvítí.
Doktor Langleben věří, že už je blízko k sestrojení detektoru lži, který nikdo nedokáže oklamat.

Infračervené světlo sleduje krev

Další tým, rovněž z Pensylvánské univerzity, zkoumá jinou techniku se stejným cílem. Výzkumníci, které vede Britton Chance, využívají infračerveného světla.
Jejich pokusné osoby mají na hlavě přílbu, která vysílá infračervené paprsky přes lebku do mozku. Část záření se odráží zpět a senzory v přílbě ji zachytávají. Změny v odraženém záření naznačují aktivitu různých mozkových tkání, především podle množství krve, které do nich právě vtéká.
Britton Chance uvedl pro Economist, že různé citové projevy vykazují odlišná schémata odrazu infračerveného záření. Jak popsal, když člověk lže, odráží se více světla a ze širší oblasti mozku, než když říká pravdu.

Závan orwellovského světa

Třetí metoda nahlížení do mozku využívá elektroencefalografie, tedy měření akčních proudů mozku získávaných prostřednictvím elektrod z různých míst hlavy (jejich zakreslení do křivky se nazývá elektroencefalogram - EEG). Lékaři používají EEG pro zjištění mozkových onemocnění, která rozpoznají podle atypických druhů zakreslených křivek.
Detektor lži založený na principu EEG vyvinul Lawrence Farwell ze samostatného výzkumného ústavu pro výzkum mozku v americkém Seattlu. Jeho přístroj, nazvaný MERMER, však nedokáže přímočaře rozpoznat lež od pravdy. Měří mozkové vlny osoby dotazované například na podrobnosti z místa zločinu. Když člověk nemá dost znalostí o detailech, o nichž mluví, na EEG se to v té chvíli projeví tím, že na něm chybí jeden druh mozkových vln. Farwell z toho pak usuzuje, s jakou jistotou vyslýchaný o tématu mluví, a vyvozuje, jestli říká pravdu.
Jak píše Economist, MERMER je v nejpokročilejším stadiu vývoje a výsledky získané jeho pomocí byly už dvakrát využity před americkým soudem.
Nově vyvíjené detektory lži možná skutečně vnesou více jistoty do výslechů. Na druhou stranu ovšem myšlenka, že vyšetřovatelé téměř mohou nahlížet do mozku podezřelých, přece jen poněkud zavání orwellovským světem.
[*]

Co to je detektor lži
Detektor lži, neboli polygraf, je přístroj, který sleduje tělesné projevy vyslýchaného člověka, jako jsou například dýchání, puls, krevní tlak a pocení. Vychází se z předpokladu, že jejich změny prozradí, když osoba lže. O sestrojení takového zařízení se pokoušelo více osob; na začátku 20. století například v Praze narozený psycholog Max Wertheimer nebo Američan James Mackenzie. V praxi se však uplatnil až systém studenta medicíny na Kalifornské univerzitě Johna Larsona z roku 1921, který se od té doby dále vyvíjel a dnes je napojen na počítač.
Polygraf používají policisté v různých zemích světa, nejčastěji v USA, jen v některých státech je však výsledek testu na něm přípustný jako důkaz před soudem. Před dvěma lety vydala americká Národní akademie věd zprávu o testování polygrafu, z níž vyplynulo, že přístroj se může mýlit, nebo jej zkušený člověk rovnou ošálí.
Podle informací českého policejního prezídia má policie v Česku k dispozici jeden detektor lži - v Kriminalistickém ústavu v Praze. Jeho výsledky však mohou sloužit jen jako indicie, soudy k nim nesmějí přihlížet jako k důkazu.
Jiný, méně obvyklý systém detektoru lži je založen na hlasové analýze. Chvění hlasu by mělo prozradit, když mluvčí neříká pravdu. V minulosti se objevovaly i firmy, které chtěly hlasový detektor prodávat uživatelům telefonů (přestože při jednom telefonátu se nedá přístroj nastavit na hlasové charakteristiky konkrétního mluvčího). Vědci však zpochybňují i účinnost hlasové analýzy. Podle Mitchella Sommerse z Washingtonovy univerzity v Saint Louis zařízení na tomto principu určí úroveň stresu dané osoby. Ta však nemusí mít žádnou spojitost s tím, jestli říká, nebo neříká pravdu.