Vladimír Čermák: moudrý filozof a spravedlivý soudce


Včera jsme se naposledy rozloučili s Vladimírem Čermákem. Zatímco veřejnost jej znala především pro jeho desetileté působení u Ústavního soudu, další Vladimíra Čermáka pamatují jako vlídného a zásadového (a tudíž neustále překládaného) řadového soudce a právníka, či jako moudrého, laskavého pedagoga a špičkového filozofa, který po listopadu 1989 vybudoval katedru politologie Masarykovy univerzity.
Nemenší dopad ovšem mělo jeho dílo publicistické (bezkonkurenční je dvaapůltisícistránková studie Otázka demokracie) a dramatické - známá je jeho úprava Sofoklovy Antigony a spolupráce s brněnským HaDivadlem.
Vladimír Čermák uměl jako málokdo jiný vštěpovat svým posluchačům a čtenářům kritické myšlení. Coby vášnivý, avšak nikoli slepý, obdivovatel antického Řecka (zejména Platóna) a křesťanských filozofů (hlavně sv. Augustina) nadšeně hájil dynamiku společenských procesů, demokracii, jež by měla mít svým způsobem konfrontační, konfliktní povahu, otevřenou společnost, potřebu transcendentna. Nebyl idealistou. Uvědomoval si hrozbu chladného intelektu pro budoucnost a záslužnou funkci sil "zla" - při aktivizaci "dobra".
Ačkoli pocházel z "dělnického" prostředí, byl přesvědčeným antikomunistou, ostrým kritikem lidských chyb. Dokázal ale odpouštět a věřil v možnost nápravy člověka.
Odmítal pozitivismus, pročež vnesl do činnosti Ústavního soudu výrazný prvek: nehledal právo, nýbrž spravedlnost. Nad Čermákovými nálezy vždy šlo vést polemiku (její význam setrvale zdůrazňoval), poněvadž kvůli jeho intelektuálnímu záběru zohledňovaly více než jen psané zákony.
Žijeme v uspěchané době čísel, pragmatických obchodů a hromadění majetku. Podle toho vypadá politika i právní vědomí. Jen těžkopádně se učíme nadhledu, nakládání s informacemi, jejich analýze a zkoumání širších souvislostí. Dokud však na školách budou charismatičtí, vzdělaní lektoři, v justici citliví a spravedliví soudci a ve společnosti stateční občané, tedy pokračovatelé Vladimíra Čermáka, není to s naší budoucností beznadějné.
Autor je politologem