Před nezaměstnaností nás ochrání hlavně motivace


Vláda si konečně všímá těch nezaměstnaných, kteří o práci velký zájem nejeví. To je správné. Nechápu, jak někdo může odmítnout zaměstnání jen proto, že mu připadá málo placené nebo na směny. Přece jen se mi ale zdá, že pouhé práskání bičem je málo.
Otevřeme-li si učebnice z doby mezi válkami, kdy jsme patřili k nejbohatším zemím, vidíme, že se tu nejen mnohem víc píše o práci, ale že se o ní vždy hovoří s úctou, na kterou dnes nejsme zvyklí.
Nechci se tvářit jako moralista, ale kde vlastně dnes najdeme výchovu k práci a stanovování životních cílů s prací spojených? Ve škole, která se dále zabývá především hromaděním informací? V rodině, kde se velmi často můžeme setkat s heslem "Když budeš šikovný, nebudeš muset pracovat", vyznávaným jak zbohatlíky, tak mnohými nezaměstnanými?
Hledáme-li cukr jako protiváhu k biči, nemůžeme za něj považovat ani další navrhovaná či požadovaná opatření, jako jsou úpravy minimální mzdy nebo daňové úlevy. To jsou řešení, kterých si většina nezaměstnaných asi nevšimne a jako zásadní důvod ke změně postojů je chápat nebude.
Je třeba začít s cílevědomou pozitivní motivací k práci a úspěchu. Není to jen způsob řešení vysoké nezaměstnanosti, ale i dlouhodobějších trendů, zejména skutečnosti, že se užívání volného času vyhouplo v hodnotovém žebříčku na první místo před seberealizaci v práci. Západní Evropa už sice pochopila, že takový vývoj ekonomicky nepřežije, ale zatím se dál než k restrikcím a hašení požárů nedostala.
Úřady se tu a tam pokoušejí psychologicky podpořit lidi, kteří právě přišli o práci, ale to už je pozdě. Stát má vsadit na prevenci, protože správně motivovaný a sebevědomý zaměstnanec tak lehce o práci nepřichází a také si - pokud o ni přece jen přijde - brzy najde novou. Možná se to zdá být nákladné, ale při konečném účtování na tom stát neprodělá.
Vláda by se tedy neměla soustředit jen na negativní opatření, která zlom ve vývoji nezaměstnanosti sama o sobě nepřinesou. Měla by se především zabývat pozitivní motivací - zaměstnanců, podnikatelů i občanů jako celku. Kromě řešení nezaměstnanosti a povzbuzení hospodářství je to i dobrý způsob, jak politicky přežít reformu.
Autor je poradcem v oboru managementu a marketinku