Buttiglione žádá dialog o křesťanství v Evropě
S nuceným odchodem z evropské politiky se člověk těžko smiřuje, zvlášť když se do ní ani nezapojil. Možná to je důvod, proč se odmítnutý italský kandidát na eurokomisaře Rocco Buttiglione rozhodl vstoupit do veřejné debaty o roli křesťanství v Evropě. Důvodů má víc než dost.
Buttiglione se cítí ponížený. Výbor pro občanská práva v Evropském parlamentu ho odmítl podpořit na místo komisaře pro vnitro a justici, ačkoliv se choval během slyšení umírněně. Buttiglione se domnívá, že je obětí novodobé inkvizice a proto rozjel kampaň s pracovním názvem: Za křesťanské hodnoty pro moderního Evropana.
Italský filosof a politik Buttiglione má pocit, že lidé vědí jen málo o hodnotách, na nichž je postavena evropská kultura a žijí zvláště vůči katolíkům v předsudcích. Předsudky jsou podle něj důvodem, proč byli vůči němu poslanci během parlamentního slyšení nevraživí a nechtěli mu svěřit resort, který má chránit občanské svobody.
Je snad křesťanství neslučitelné s občanskými svobodami? Není, odpovídá. Křesťané žijí v Evropě už přes sto let v sekulárních státech a církev nemá politickou ambici ovládat společnost a diktovat jí.
"Moje kampaň má podporu představitelů židovské i muslimské obce. Všichni mají pocit, že jakékoliv vyjádření názoru na určitou věc z náboženského hlediska se v Evropě bere velmi nepřátelsky," tvrdí odmítnutý komisař. Jak řekl nedávno v rozhovoru v italském deníku La Stampa: "Křesťané mají právo žít podle svých norem a hlasitě se k tomu hlásit". To podle Buttiglioneho vůbec neznamená, že by chtěli násilně nebo politicky manipulovat celou společností.
"Smyslem náboženství je ale přesvědčovat druhé, aby šli vaší cestou. Vysvětlovat jim důvody a duchovní smysl vaší víry. Pokud má křesťanská církev určitý názor na homosexualitu a roli ženy, proč by měla své postoje skrývat," ptá se Buttiglione, který má v kruzích teologů a filosofů solidní postavení. "Znamená to, že jednou v Evropě nebude moct věřící člověk učit nebo se stát profesorem, protože má jasné a konzervativní názory na život," klade provokativní otázku.
Právě to má být smyslem misionářství Rocca Buttiglioneho. "Chci, aby se můj případ už neopakoval. Není možné, aby vzdělaný člověk, co respektuje zákony a společenské normy musel žít v přetvářce," tvrdí.
Ať už dopadne Buttiglioneho mise jakkoliv, určitě jeho případ otevřel otázku, nakolik musí být komisař nebo vysoký úředník názorově liberální. Nakolik tedy musí pocházet z určitého myšlenkového prostředí. Ani ochránci občanských svobod nemají v této věci úplně jasno.
"Je nutné brát v potaz, že názor části katolické církve o homosexualitě jako nemoci neodpovídá realitě a lékařským výzkumům. To je asi největším problémem pro liberály, aby připustili vážnou debatu s katolickými kruhy," říká Jan Weger, belgický psycholog.
"A připomínat roli ženy jakožto jen matky je zase necitlivé. Příliš upomíná dobu, kdy ženy neměly na výběr a musely plnit určitou úlohu," dodává. Buttiglione tak podle Wegera jen oprašuje nostalgii po časech, které vypadají sice přirozeně, ale v podhoubí mají hodně nerovnosti a nespravedlnosti.
