Švédsko a jeho energetická budoucnost

Švédsko, tato krásná severská země, by nám mohlo být v ledasčem příkladem. A nejde pouze o nízkou míru korupce a souznění obyvatel s přírodou, ale třeba i o energetiku. Severské přírodní podmínky se sice značně liší od našich, to ovšem neznamená, že bychom se nemohli pokusit dosáhnout některých cílů, které jsou v největší skandinávské zemi samozřejmostí již léta.
Švédsko patří mezi státy s největší spotřebou elektrické energie na světě. Pro porovnání - průměrný Švéd spotřebuje ročně třikrát více elektřiny než průměrný Čech. To řadí Švédsko mezi technologicky a ekonomicky nejvyspělejší státy a svědčí o tom, že jeho obyvatelé mají vysokou životní úroveň. Švédské království je proto v úvahách o budoucnosti energetiky dále než Česká republika (která ostatně díky jaderné elektrárně Temelín dosud třetinu vyrobené elektřiny vyváží).
Důležitý je totiž způsob, jakým se elektřina vyrábí. Zde uměli Švédové dokonale využít toho, co jim nabízí věda na straně jedné a příroda na straně druhé. Podobně jako Švýcaři využili výhod vodních a jaderných elektráren. Dnes získává Švédsko téměř polovinu energie z jaderných elektráren vlastní konstrukce a více než třetinu z elektráren vodních. To je kombinace, která nezatěžuje životní prostředí a zabezpečuje bezpečné a hlavně stabilní dodávky elektrické energie. Jistě není náhodou, že právě Švédsko a Švýcarsko, které považujeme za jedny z nejčistších zemí Evropy, využívají zmíněné kombinace zdrojů.

V roce 1980 došlo ve Švédském království k pozoruhodné události, která se stala podnětem k tomu, že dnes je tato severská země označována za stát odmítající jadernou energii.
Vláda tehdy předložila občanům tři varianty postupného odstavení jaderných zdrojů. Stalo se tak v reakci na nehodu v americké jaderné elektrárně Three Miles Island. Při ní sice nedošlo ke zraněním, natož úmrtím, ani k vážnému úniku radioaktivity, ukázalo se však, že ani jaderné elektrárny nejsou zcela dokonalé. Proto švédská vláda vypsala referendum a občané rozhodli o mírné formě postupného ukončení jaderného programu. Pravdou ale je, že tenkrát švédská vláda rozhodla, že se další nové jaderné elektrárny již stavět nebudou. Provoz všech reaktorů v zemi má podle tehdejšího verdiktu být ukončen do roku 2010.
Jaká je situace v současnosti? Švédové v roce 1999 odstavili svůj nejstarší reaktor Barsebäck 1 z roku 1975 (státní rozpočet to přišlo v přepočtu na 21 miliard Kč). Jeho produkce byla nahrazena novou plynovou elektrárnou. Koncem října vláda oznámila, že v příštím roce uzavře i druhý reaktor elektrárny, tedy Barsebäck 2. Bude to opět velmi drahé a zástupci švédského průmyslu veřejně vyslovili obavy o energetickou budoucnost země.
Jak tedy dál? Má se Švédsko stát státem, který spaluje plyn a přispívá tak ke znečišťování ovzduší? Zemí, která si vytvoří závislost na dodávkách plynu z Ruska? O rozhodnutí z roku 1980 se v současné době vede široká veřejná diskuse, stejně jako jako třeba o protijaderné doktríně dnešního Německa.

Představa, že jadernou energii nahradí v dohledné době obnovitelné zdroje energie, je nereálná. Dobrým příkladem je právě Německo. Země, která šla v tomto vývoji až na samu hranici možného, je nyní poseta ohyzdnými vrtulemi. Přesto vítr vyrábí jen asi čtyři procenta celkové německé spotřeby elektřiny. Takže tudy zřejmě energetická budoucnost nevede.
Jedna věc je ale zřejmá již nyní. Další odstavování švédských jaderných bloků hned tak následovat nebude. Elektrárna Barsebäck je totiž specifickým případem - leží před branami Malmö a jen dvacet kilometrů od dánské metropole Kodaň. Experti ji proto považují za mimořádně rizikovou. Ostatní jaderné reaktory mohou naopak podle vlády sloužit ještě čtyřicet let, podle energetických firem dokonce šedesát.
Švédská vláda prohlašuje, že nahradí jaderné elektrárny plynovými. Technicky to možné je. Paroplynové cykly lze navíc postavit poměrně rychle. Vzdá se však Švédsko své energetické nezávislosti? Dopustí jeho vláda dramatické zvýšení cen elektřiny? Propadne se ve spotřebě elektřiny na úroveň méně vyspělých zemí?
Nepochybuji o tom, že se tak nestane. Jedna věc je přijmout politickou deklaraci o něčem, co se má stát za třicet let (a doufat, že do té doby budou obnovitelné zdroje běžnou alternativou), a něco jiného je svým rozhodnutím uvrhnout stát o mnoho let či desetiletí zpět ve vývoji.
Co tedy říci ke švédské energetice závěrem? Je nám již desetiletí vzorem a věřím, že i nadále bude. Že bude soběstačná, moderní a ekologická. A že se Švédsko nestane zemí dovážející velké množství elektrické energie z dánských uhelných, norských plynových nebo finských jaderných elektráren.

Autor je náměstkem ministra průmyslu a obchodu