Hlasování o ústavě: pro a proti
Zdá se to být jasné: referendum o Smlouvě zakládající ústavu pro Evropu bude. Na jeho iniciování se alespoň dohodla koalice - zmiňuje se o něm ostatně už vládní prohlášení Grossova kabinetu z loňského srpna - a opoziční ODS a KSČM jsou rovněž pro. Definitivně vyhráno ale není.
Protože neexistuje legislativní úprava obecného referenda, bude třeba přijmout zvláštní zákon. Ten by měl nastínit i datum referenda. Pokud ale ČSSD a ODS dále povedou spor, zda hlasovat u příležitosti sněmovních voleb 2006, nebo jindy, může zákon - i referendum - padnout pod stůl.
Buďme proto připraveni na dvě alternativy: ratifikaci euroústavy občany i parlamentem. Obě mají přednosti i nedostatky. Pro někoho hlavní prioritou může být pokračování evropské integrace, tedy schválení ústavy, pro jiného zas umožnit širší participaci veřejnosti na rozhodování.
Potvrzení klíčového evropského dokumentu v zákonodárném sboru vyžaduje ústavní většinu, hlasy vládní koalice nestačí. Přesto se domnívám, že podpora z řad opozice by nechyběla. Například komunistům záleží na tom, aby jim byl uvěřen reformní háv.
V parlamentu by občanští demokraté (jako celek, ale i jednotlivci) byli v parlamentu nuceni hovořit srozumitelně: ano, ano, ne, ne. Jednoznačně odmítavé stanovisko k euroústavě na prosincovém kongresu nepřijali, avšak mluví o ní jako o hloupé a zbytečné. Na tom se shodnou napříč partají. Pro jedny je ale pouze nutným zlem, zatímco pro druhé ďáblovým dítkem, jež musí být stoprocentně zničeno.
Připomínka zvenčí
Do toho jim Hans-Gert Pöttering, šéf frakce Evropské lidové strany v EP, v níž ODS působí, připomíná: "Pro Evropskou lidovou stranu a její parlamentní klub je Ústava EU prioritou priorit. ODS evropskou ústavu nepodporuje, stále však věřím, že svou pozici ještě upraví. Doufám, že dokument bude přijat i v Česku, protože jsem hluboce přesvědčen o tom, že ho potřebujeme." Dodává, že nehoruje pro mezivládní Evropu, byť by v ní hrálo Německo první housle. Naopak se zasazuje o Evropu "společenství", se silnou Komisí a silným Evropským parlamentem.
Odmítnutí ústavy v parlamentu by občanským demokratům nepomohlo ani doma, ani za hranicemi. Mohlo by i nepříznivě ovlivnit výsledek ODS v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny. Proto také volají po jimi jinak zavrhovaném referendu.
Není ale plebiscit jako plebiscit. Mnohem lehčí je v lidovém hlasování určovat obecná zadání politickým elitám. Například referendum o rozdělení Československa by v roce 1992 stanovilo ústavním činitelům koridor, v němž mohou vést nacionálně-státoprávní svár. Referendum o využití jaderné energie by zase politikům vytyčilo povinnost vytvořit jistý typ energetické koncepce.
Ratifikační plebiscity si žádají zevrubnou informovanost veřejnosti. Občané v nich mají poslední slovo a rozhodují o konkrétních kapitolách, článcích a paragrafech smluv.
Euroústava není snadný text ke studiu. Přesto bychom neměli voliče předem podceňovat. Svědomitější z nich si ji přelouskají, dalším by měla vláda nabídnout stručný a výstižný výtah a ostatní budou prostě hlasovat srdcem.
Optimismus voličů ODS
Aktuální šetření prozradilo, že by euroústavu podpořilo přes šedesát procent českých občanů. S tím nejspíš kalkulují i euroskeptici z ODS. Myslí si, že mohou reptat, klást otázky, námitky, a přitom nenést přímou odpovědnost. Dříve by možná zkusili tlačit své sympatizanty k tvrdému NE, jenže se prokázalo, že právě mezi nimi je nejvíce stoupenců prohlubování integrace.
Zpráva o práci Výkonné rady ODS, kterou nedávno schválil stranický kongres, v pasáži věnované kampani před volbami do Evropského parlamentu přiznala "zjištění velmi eurooptimistického naladění elektorátu ODS a z toho vyplývající nutné omezení pesimistické rétoriky ODS vůči EU" a akceptování doporučení analytiků "nepoužívat konfrontaci a nejít cestou negativní kampaně".
ODS bude své eurooptimistické příznivce patrně přesvědčovat, že integrace může pokračovat i bez ústavní smlouvy, ba dokonce lépe. Úlohou vlády bude vysvětlit, že prospěch euroústavy tkví ve shrnutí dosavadních integračních smluv a unijních politik do "jedněch desek" a v jasnějším vymezení rozhodovacích, exekutivních a legislativních pravomocí evropských institucí, ale i členských států včetně jejich národních parlamentů.
Oficiální kampaň před referendem o vstupu ČR do Evropské unie neoslnila. Nyní si vzala vládní koalice ještě větší sousto. Od počátku se definuje jako "proevropská", proto by se neměla - nakažena přehnanou "politickou korektností" - soustředit jenom na poskytování informací, ale i na získávání veřejné podpory pro euroústavu. K dobru jí budiž přičteno, že výsledek práce politických reprezentací zemí EU předkládá ke konečnému posouzení voličům. Pokud by však odbytá kampaň vedla k odmítnutí Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu českými občany, prohrály by koaliční strany v dějinné zkoušce a na poškození jména České republiky před evropskými spojenci by nesly nemenší díl viny než izolacionalistická pravice.
Autor, politický analytik, je poradcem předsedy Poslanecké sněmovny
