Kapacita letišť Airbusu často nestačí

Kapacita letišť Airbusu často nestačí

Až dnes bude poprvé oficiálně odhaleno první velkoprostorové letadlo A380, bude to pro mnohé den "D". Pro společnost Airbus, která jej vyvinula, ale i pro Německo, Francii, Velkou Británii a Španělsko, které jsou jejími akcionáři, a v neposlední řadě i pro aerolinie, které si jej objednaly. Nové letadlo, které by mělo v březnu poprvé vzlétnout, s sebou přináší ale i jisté potíže.
Infrastruktura mnoha letišť totiž tak velkému letadlu neodpovídá. Potíže jim A380 dělá především kvůli svému rozpětí křídel, které činí 79,80 metru, což je o patnáct metrů více než má Jumbo 747-400 od konkurenta, společnosti Boeing. Širší je také hlavní podvozek, a sice o 2,33 metru.
Již koncem devadesátých let, kdy výrobci letadel začali velká letadla projektovat, definovala Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) standardy pro infrastrukturu odpovídající této třídě letadel.
V roce 1999 ICAO vydala čtrnáct směrnic, které stanovují například šířku startovacích, přistávacích a pojezdových drah či větší bezpečnostní vzdálenosti.
Pět let po stanovení standardů je ale kromě nových letišť v Asii splňuje jen málokteré. V Německu je to pouze letiště v Mnichově, Frankfurt vyhovuje jen zčásti. Také londýnské letiště Heathrow, které by mělo být jednou z prvních destinací pro A380, do rozšíření drah teprve nyní investuje zhruba 200 miliónů eur.
Největší nedostatky vykazují letiště ve Spojených státech jako například Los Angeles, New York, Chicago a Washington.
Jejich dráhy jsou z padesátých a šedesátých let a neodpovídají ani požadavkům pro menší Boeing 747.
Německá letecká společnost Lufthansa, která by svůj první letoun A380 měla dostat koncem roku 2007, se již nyní snaží dohodnout na užívání celkem osmnácti letišť, sedm z nich je přitom v Severní Americe. Koncern zároveň hledá možnosti, jak v případě potřeby využít jiná blízká letiště.
Výrobce Airbus, provozovatelé letišť a státní schvalovací orgány však usilují o to, aby ICAO své předpisy zmírnila. Airbus A380 by v takovém případě mohl přistávat i tam, kde jsou dráhy široké jen 45 metrů nebo kde je jízdní dráha dlouhá pouhých 23 namísto 25 metrů.
Proti tomu se ale staví Světový svaz pilotů IFALPA, který tvrdí, že by pohyb na tak krátké dráze připomínal "ruskou ruletu".
Proti je také německé Sdružení pilotů Cockpit, které namísto rozmělnění pravidel ICAO požaduje jejich uzákonění. V takovém případě by ale model A380 nemohl například přistávat na největším německém mezinárodním letišti ve Frankfurtu, tomu totiž i navzdory dostatečným rozměrům drah chybí 7,50 metru široký zpevňující pás.
Sám šéf Airbusu Noel Forgeard na téma letištní infrastruktury reaguje velmi citlivě, zprávy o nezpůsobilých letištích považuje za součást "zlomyslné kampaně". Obává se, že by diskuse mohla prodej modelu A380 ovlivnit. Každá dráha, která je schopná pojmout Boeing 747, totiž podle něj stačí i pro A380.
Sám Forgeard však dobře ví, že realita je jiná - společnost Virgin Atlantic odsunula objednávku A380 o rok právě proto, že v Los Angeles budou tak velká letadla moci přistávat nejdříve v roce 2007.