Soukromé vysoké školy získaly po legislativní stránce pevné místo nejen ve vzdělávací soustavě, ale - a na to se často zapomíná - i mezi podnikatelskými subjekty. Soukromá vysoká škola, chceme-li ji identifikovat s podnikatelským prostředím, totiž spadá do kategorie malých a středních podniků. Z jejich dosavadní existence - první školy získaly státní souhlas v roce 1999 - ještě stále nelze vytvářet dlouhodobější vývojové soudy.
Kvalita jako fenomén
Přesto však některé dílčí závěry a hodnocení lze vyvodit. Začněme od kvality studia.
Je známé tvrzení, že kvalita vzniká z kvantity, čím více studentů přijmeme, tím více talentů lze objevit. Soukromé vysoké školy však vzhledem k prostorovým, ale zejména personálním možnostem, kdy se potýkáme s nedostatkem kvalitních docentů a profesorů (tedy ne těch takzvaných rotujících mezi několika školami v jednom pracovním úvazku), musí sázet pouze a jen na kvalitu.
V případě soukromých vysokých škol se uvádí, že hranicí akceschopnosti a konkurenceschopnosti je minimálně 1000 studentů. Nám se zdá, vzhledem k profinancování kvalitního studia včetně zázemí, hranice vyšší, někde kolem dvou tisíc studentů. Naše vysoká škola se v letošním akademickém roce přiblížila ke 2800 studentů.
Poměřování kvality studia je pochopitelně ošidné a složitě měřitelné, ale zřejmě jejím hlavním barometrem je zájem o školu. My zatím, zdůrazňujeme slovo zatím, nebojujeme s nedostatkem studentů. V bakalářském studiu dokonce nemůžeme vyhovět všem zájemcům o studium, a naopak hledáme mechanismy pro udržení kvality - od různých vstupních testů, třeba i samohodnotících až po přijímací řízení, zejména v navazujícím magisterském studiu.
Mnohé napadne, proč se připravujeme o školné jako jeden z hlavních finančních zdrojů školy. Je to především ve prospěch kvality studia a všech návazných služeb. Kontrastuje to i s výrokem jednoho rektora před nedávnem v televizi, když prohlásil, zřejmě ne nakloněn soukromému vysokému školství, něco ve smyslu, že soukromé vysoké školy jsou stejně jenom "stroj na peníze".
Není od věci zmínit, že jedním z našich zakladatelů je Bankovní akademie, z jejichž maturantů se rekrutuje mnoho adeptů naší vysoké školy, je to řečeno sportovní technologií naše "líheň talentů".
Veřejné školství si stěžuje na nedostatek peněz od státu, my však nemáme kde, a proto si musíme poradit sami. Některé problémy, které obsahuje dokument Asociace školských odborů z listopadu loňského roku "Problémy českého školství je třeba pojmenovat, až potom je můžeme řešit", jsme nejen pojmenovali, ale již vyřešili, jiné jsou na denním programu. Jde o uplatnění standardních metod podnikání.
Jako soukromý podnikatelský subjekt, byť nabízející vzdělávací služby, musíme uplatňovat klasické manažerské metody řízení, řídícím managementem školy počínaje a vedoucími kateder konče. Proto usilujeme o to, aby vedoucí kateder byli také manažery. Oni totiž v rozhodující míře rozhodují o efektivnosti vynaložených prostředků, ať už se jedná o řádně odučené hodiny pedagogů nebo o efektivní vynakládání cestovních nákladů (například na mezinárodní konference). Jsou zainteresováni na efektivním hospodaření školy. Je to v řízení soukromé vysoké školy velmi náročný úkol, pedagogové jako by mnohdy slovo manažer vyhrazovali úplně jiné pracovní skupině, přičemž si ale neuvědomují, že manažer není něco mimo reálný život, kde se veškeré náklady musí podložit dostatečnými výnosy.
Vysoká škola finanční a správní je obecně prospěšnou společností, tudíž případný rozpočtový přebytek investujeme právě do kvality studia a jeho materiálně technického zabezpečení, jako jsou počítačové učebny, datové projektory v učebnách, knihovní fondy a tak dále.
Nejde jen o výuku
Jsou však činnosti, které vysokou školu, jedno či soukromou či veřejnou, dělají vysokou školou a které profinancovat pouze ze školného, zejména při výše zmíněném imperativu na kvalitu, nelze. Jde o kvalitní vybavení učeben, doplňování knihoven, vlastní ediční činnost, organizování vědeckých konferencí (finančně velmi náročná záležitost, nicméně pro kvalitní rozvoj vědy a výzkumu nezbytná) a podobně.
Tak například naše vlastní nakladatelství a vydavatelství EUPRES, které prioritně zabezpečuje výukovou literaturu pro studium (skripta), však vydává i další kvalitní odborné publikace, jež dodáváme na otevřený knižní trh, abychom si finančně přilepšili. Bohužel polygrafická výroba je nesmírně finančně náročná, a pokud chceme, aby studenti na skripta "finančně dosáhli", musíme hledat ještě další zdroje. Toto dilema nelze řešit jinak než za pomoci silných partnerů - v našem případě mimo jiné Appian Group, ale i mnoha dalších.
V žádném případě nenatahujeme jenom ruku ve smyslu bohulibého sponzorinku. Zmínění partneři školy nám však také nabízejí špičkové odborníky ze svých řad, kteří vedou přednášky, cvičení či tréninky v oblasti měkkých dovedností. Partnerské organizace nám umožňují vykonávat studentské praxe, pomáhají nám v upřesňování studentských profilů tak, aby se absolventi měli šanci uplatnit na trhu práce, vychováváme pro ně mnohdy studenty "na míru".
Hlavní problémy
Asi nejsložitějším problémem nejen naší soukromé vysoké školy je kvalitní pedagogický sbor. Je správné, že akreditační komise nastavuje přísná kritéria, zejména pokud se týče počtu profesorů a docentů na jednotlivých oborech, a to zejména v hlavním pracovním poměru. Můžeme říci, že toto je naše manažerské téma číslo jedna.
Ale kde brát, když externí trh je omezený, a pochopitelně pedagog, který stihne přednášet na mnoha školách zároveň, nemusí být vždy zárukou kvality. Bohužel, vysoká škola bez univerzitní akreditace, což je všech 37 soukromých vysokých škol v Česku, si nemůže sama připravovat titulované pedagogy. Dílčí výhodou je, že naši školu vyhledává nejen stále více studentů, ale i pedagogů!
Z finančního hlediska je velkým oříškem i distanční vzdělávání. Nesporně moderní, perspektivní a uznávaná prestižní forma výuky doplňující výuku prezenční a kombinovanou. Ovšem vstupní investice do takového projektu - příslušný software, výroba distančních výukových opor na CD ROM, požadavky na tutory a podobně - jsou vysoké. Pochopitelně v zavádění prvků e-learningu do výuky nemůžeme zůstat stranou, ale trochu závidíme veřejným školám, že mohou mít pro tuto formu výuky příslušná centra, specialisty... Na to získat dodatečné zdroje se nám i při veškeré snaze tak snadno nepodaří. Toto vše nejsou nářky, ale bohužel běžná podstata podnikání v soukromém školství.
Přes zmíněné dílčí problémy věříme, že cesta, kterou nastoupila Vysoká škola finanční a správní, ale i řada dalších soukromých vysokých škol, je správným vykročením, které pomůže řešit problémy českého vysokého školství.
Autorka je generální ředitelkou Vysoké školy finanční a správní
Kvalita jako fenomén
Přesto však některé dílčí závěry a hodnocení lze vyvodit. Začněme od kvality studia.
Je známé tvrzení, že kvalita vzniká z kvantity, čím více studentů přijmeme, tím více talentů lze objevit. Soukromé vysoké školy však vzhledem k prostorovým, ale zejména personálním možnostem, kdy se potýkáme s nedostatkem kvalitních docentů a profesorů (tedy ne těch takzvaných rotujících mezi několika školami v jednom pracovním úvazku), musí sázet pouze a jen na kvalitu.
V případě soukromých vysokých škol se uvádí, že hranicí akceschopnosti a konkurenceschopnosti je minimálně 1000 studentů. Nám se zdá, vzhledem k profinancování kvalitního studia včetně zázemí, hranice vyšší, někde kolem dvou tisíc studentů. Naše vysoká škola se v letošním akademickém roce přiblížila ke 2800 studentů.
Poměřování kvality studia je pochopitelně ošidné a složitě měřitelné, ale zřejmě jejím hlavním barometrem je zájem o školu. My zatím, zdůrazňujeme slovo zatím, nebojujeme s nedostatkem studentů. V bakalářském studiu dokonce nemůžeme vyhovět všem zájemcům o studium, a naopak hledáme mechanismy pro udržení kvality - od různých vstupních testů, třeba i samohodnotících až po přijímací řízení, zejména v navazujícím magisterském studiu.
Mnohé napadne, proč se připravujeme o školné jako jeden z hlavních finančních zdrojů školy. Je to především ve prospěch kvality studia a všech návazných služeb. Kontrastuje to i s výrokem jednoho rektora před nedávnem v televizi, když prohlásil, zřejmě ne nakloněn soukromému vysokému školství, něco ve smyslu, že soukromé vysoké školy jsou stejně jenom "stroj na peníze".
Není od věci zmínit, že jedním z našich zakladatelů je Bankovní akademie, z jejichž maturantů se rekrutuje mnoho adeptů naší vysoké školy, je to řečeno sportovní technologií naše "líheň talentů".
Veřejné školství si stěžuje na nedostatek peněz od státu, my však nemáme kde, a proto si musíme poradit sami. Některé problémy, které obsahuje dokument Asociace školských odborů z listopadu loňského roku "Problémy českého školství je třeba pojmenovat, až potom je můžeme řešit", jsme nejen pojmenovali, ale již vyřešili, jiné jsou na denním programu. Jde o uplatnění standardních metod podnikání.
Jako soukromý podnikatelský subjekt, byť nabízející vzdělávací služby, musíme uplatňovat klasické manažerské metody řízení, řídícím managementem školy počínaje a vedoucími kateder konče. Proto usilujeme o to, aby vedoucí kateder byli také manažery. Oni totiž v rozhodující míře rozhodují o efektivnosti vynaložených prostředků, ať už se jedná o řádně odučené hodiny pedagogů nebo o efektivní vynakládání cestovních nákladů (například na mezinárodní konference). Jsou zainteresováni na efektivním hospodaření školy. Je to v řízení soukromé vysoké školy velmi náročný úkol, pedagogové jako by mnohdy slovo manažer vyhrazovali úplně jiné pracovní skupině, přičemž si ale neuvědomují, že manažer není něco mimo reálný život, kde se veškeré náklady musí podložit dostatečnými výnosy.
Vysoká škola finanční a správní je obecně prospěšnou společností, tudíž případný rozpočtový přebytek investujeme právě do kvality studia a jeho materiálně technického zabezpečení, jako jsou počítačové učebny, datové projektory v učebnách, knihovní fondy a tak dále.
Nejde jen o výuku
Jsou však činnosti, které vysokou školu, jedno či soukromou či veřejnou, dělají vysokou školou a které profinancovat pouze ze školného, zejména při výše zmíněném imperativu na kvalitu, nelze. Jde o kvalitní vybavení učeben, doplňování knihoven, vlastní ediční činnost, organizování vědeckých konferencí (finančně velmi náročná záležitost, nicméně pro kvalitní rozvoj vědy a výzkumu nezbytná) a podobně.
Tak například naše vlastní nakladatelství a vydavatelství EUPRES, které prioritně zabezpečuje výukovou literaturu pro studium (skripta), však vydává i další kvalitní odborné publikace, jež dodáváme na otevřený knižní trh, abychom si finančně přilepšili. Bohužel polygrafická výroba je nesmírně finančně náročná, a pokud chceme, aby studenti na skripta "finančně dosáhli", musíme hledat ještě další zdroje. Toto dilema nelze řešit jinak než za pomoci silných partnerů - v našem případě mimo jiné Appian Group, ale i mnoha dalších.
V žádném případě nenatahujeme jenom ruku ve smyslu bohulibého sponzorinku. Zmínění partneři školy nám však také nabízejí špičkové odborníky ze svých řad, kteří vedou přednášky, cvičení či tréninky v oblasti měkkých dovedností. Partnerské organizace nám umožňují vykonávat studentské praxe, pomáhají nám v upřesňování studentských profilů tak, aby se absolventi měli šanci uplatnit na trhu práce, vychováváme pro ně mnohdy studenty "na míru".
Hlavní problémy
Asi nejsložitějším problémem nejen naší soukromé vysoké školy je kvalitní pedagogický sbor. Je správné, že akreditační komise nastavuje přísná kritéria, zejména pokud se týče počtu profesorů a docentů na jednotlivých oborech, a to zejména v hlavním pracovním poměru. Můžeme říci, že toto je naše manažerské téma číslo jedna.
Ale kde brát, když externí trh je omezený, a pochopitelně pedagog, který stihne přednášet na mnoha školách zároveň, nemusí být vždy zárukou kvality. Bohužel, vysoká škola bez univerzitní akreditace, což je všech 37 soukromých vysokých škol v Česku, si nemůže sama připravovat titulované pedagogy. Dílčí výhodou je, že naši školu vyhledává nejen stále více studentů, ale i pedagogů!
Z finančního hlediska je velkým oříškem i distanční vzdělávání. Nesporně moderní, perspektivní a uznávaná prestižní forma výuky doplňující výuku prezenční a kombinovanou. Ovšem vstupní investice do takového projektu - příslušný software, výroba distančních výukových opor na CD ROM, požadavky na tutory a podobně - jsou vysoké. Pochopitelně v zavádění prvků e-learningu do výuky nemůžeme zůstat stranou, ale trochu závidíme veřejným školám, že mohou mít pro tuto formu výuky příslušná centra, specialisty... Na to získat dodatečné zdroje se nám i při veškeré snaze tak snadno nepodaří. Toto vše nejsou nářky, ale bohužel běžná podstata podnikání v soukromém školství.
Přes zmíněné dílčí problémy věříme, že cesta, kterou nastoupila Vysoká škola finanční a správní, ale i řada dalších soukromých vysokých škol, je správným vykročením, které pomůže řešit problémy českého vysokého školství.
Autorka je generální ředitelkou Vysoké školy finanční a správní
