Premiérem bude šíita, Džafarí nebo Šalabí
Už před volbami bylo jasné, že dosavadní premiér Ajád Aláví nezíská dostatek hlasů na to, aby se mohl o funkci znovu ucházet. O novém premiérovi se tak rozhoduje uvnitř šíitské koalice, známé jako Sjednocená irácká aliance.
Kandidátů bylo zhruba šest. Po včerejšku je už jasněji. Aliance oznámila, že se výběr zúžil na dvě jména. V čele nové vlády, vzešlé na rozdíl od Saddámovy éry z pluralitních voleb, bude buď Ibrahím Džafarí nebo Ahmad Šalabí. Více šancí se dává prvnímu z nich.
Z Teheránu do Bagdádu
Osmapadesátiletý Džafarí platí za rozvážného, realistického politika, přijatelného jak pro Spojené státy, tak pro většinu Iráčanů. Což může být hlavní důvod, proč jeho kandidatura možná zvítězí.
Od svržení Saddámova režimu působil v Američany jmenové Irácké vládní radě. Loni v létě po předání moci do rukou Iráčanů se stal viceprezidentem. Jeho osoba tak zajišťuje přímou kontinuitu mezi všemi vládami, které se od pádu Saddáma v dubnu 2003 v zemi vystřídaly.
Džafarí dal několikrát jasně najevo, že je proti odchodu mezinárodních jednotek z Iráku a že spolupráce se Spojenými státy musí pokračovat.
"Teror existuje, i když jsou Američané tady. Dokážete si představit, o kolik by se situace zhoršila, kdyby v této chvíli odešli?" řekl v rozhovoru pro agenturu AFP. Dodal, že ke stažení může dojít, až budou Iráčané sami schopni zajistit bezpečnost.
Přestože kandidoval za šíitskou koalici, preferuje Džafarí spolupráci všech složek iráckého obyvatelstva. Tedy šíiitů, Kurdů i sunnitů. "Nevěřím, že se můžeme dostat až na pokraj občanské války. Většina sunnitů ani šíitů není ochotna se do ní nechat zatáhnout," soudí Džafarí optimisticky.
Nový premiér se narodil v druhém nejposvátnějším šíitském městě Karbalá jižně od Bagdádu. Medicínu však vystudoval na vysoké škole v sunnitském Mosulu na severu země.
V polovině šedesátých let začal být aktivní v šíitské straně Davá. Ta po roce 1968, kdy se k moci dostala strana Baas, patřila mezi hlavní opoziční organizace. Saddám jí tvrdě pronásledoval a za pouhé členství hrozila obviněným smrt.
Po rozsáhlé kampani proti šíitům na začátku osmdesátých klet uprchl do Íránu, kde vedl exilové křídlo strany. Později žil střídavě v Teheránu a v Británii, kde dosud žije pět jeho dětí.
Ačkoliv je známý jako hluboce věřící muslim, odmítá totální islamizaci iráckého zákonodárství. Prosazuje názor, že islám má být je jedním ze zdrojů právního systému, nikoliv jediným.
Bývalý favorit Pentagonu
Ahmad Šalabí je výrazně sekulárnějším politikem. Ambiciózní vystudovaný matematik pochází z věhlasné a bohaté bagdádské rodiny, která však musela ze země uprchnout po svržení monrarchie v roce 1958. Do Iráku se tak Šalabí vrátil až předloni po pětačtyřiceti letech.
Před americkou invazí do Iráku patřil coby předseda exilového Iráckého národního kongresu k hlavním spojencům Washingtonu. Zejména na Ministerstvu obrany se o něm hovořilo jako o příštím premiérovi nebo prezidentovi.
Po válce však jeho vztahy s Američany prudce ochladly, když vyšlo najevo, že některé důvěrné informace zřejmě předával Íránu. Není zatím jasné, jak by Washington na jeho návrat do politiky reagoval.
Nejistá je Šalabího pozice v arabském světě. V Jordánsku je trestně stíhán za krach finančního ústavu Petra Bank.
Podle průzkumů veřejného mínění není příliš oblíbený, což může hrát ve prospěch Džafarího.
Jestliže se šíita stane premiérem, pak na základě rozdělení moci bude prezidentem Kurd a předsedou parlamentu sunnitský muslim, přestože se voleb zúčastnilo jen málo sunnitů.
Nejvážnějším kandidátem na prezidentskou funkci je dlouholetý předák Vlasteneckého svazu Krudistánu Džalál Talabání. (man)
