Nástupní výdělky absolventů přibrzdily

V roce 2004 se hrubá měsíční nominální mzda v meziročním srovnání zvýšila o 6,6 procenta. Nejnižší dynamika mezd za poslední čtyři roky se odrazila také v minimálním nárůstu průměrné ceny práce nových absolventů škol.

Několik porovnání, která dokumentují výdělkové možnosti absolventů škol v uplynulém roce a rozdíly v nástupních výdělcích mezi organizacemi různých typů a mezi vybranými pracovními pozicemi, dává základní orientaci absolventům při nástupu do zaměstnání. Údaje vycházejí z Informačního systému o průměrných výdělcích (ISPV), provozovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí. Šetření za 4. čtvrtletí 2004 pracovalo s údaji od 1,8 miliónu zaměstnaných osob a poskytlo hodinové výdělky téměř dvou set tisíc absolventů, kteří jsou v pracovním procesu nejdéle tři roky. Jsou tedy značně reprezentativní.

Absolventi berou dvě třetiny průměru

Koncem roku 2004 byl průměrný výdělek za hodinu odpracovaného času u absolventa bez praxe 78,7 koruny a dosáhl dvou třetin výdělku průměrného zaměstnance v České republice. V privátním sektoru byly nástupní výdělky o pětinu vyšší než v sektoru veřejném. Aktuální problémy trhu práce se projevily stagnací nástupních výdělků, jejich meziroční růst byl pouze 0,4 procenta. Pro stanovení ceny práce je rozhodující dosažená kvalifikace. Vyšší stupeň vzdělání dává samozřejmě možnost vyššího ocenění práce. To platí také u výdělků, s kterými absolventi škol začínají svou pracovní kariéru.

Průměrný nástupní výdělek byl u vyučených 68 korun za hodinu, u mladých, kteří ukončili vzdělání maturitou, 75 korun a u absolventů magisterského studia 111 korun za hodinu.

Druh profese má značný vliv

Stupeň a specializace školního vzdělání jsou určující pro to, jaká mohou být pak očekávání z hlediska možného výdělku. Z dostupných údajů je možné si udělat představu o běžné ceně práce u vybraných pracovních pozic a uvědomit si, jak velká je dnes nerovnoměrnost výdělků nových absolventů v porovnání různých pracovních pozic. Rozdíly se dají vysledovat jak podle výše dokončeného vzdělání, tak podle oborů, ale samozřejmě také z hlediska vlastnictví dané organizace, zda jde o podnikatelskou nebo nepodnikatelskou sféru.

U vysokoškoláků stojí na prvních příčkách mzdových žebříčků právníci a odborníci ve výpočetní technice, s určitým odstupem za nimi jsou inženýři, absolventi technických oborů i ekonomové a s nižšími nástupními výdělky je nutno počítat u mladých lékařů a učitelů.

Mezi středoškoláky s maturitou začínají nejlépe programátoři, pracovníci v obchodních pozicích a zprostředkovatelé finančních transakcí v peněžnictví. Jen o něco nižší cenu práce mají technici a technologové působící ve výrobních odvětvích. Pozice administrativního typu jsou tradičně placeny nejhůře.

V obecnější poloze je postaveno srovnání výdělků přes typy zaměstnání uvedené v grafu na této stránce. Potvrzuje, že vyšší zodpovědnost, složitost a náročnost pracovního místa znamená lepší výchozí ocenění práce. Nejlépe jsou na tom ti, kteří vstupují po škole přímo do řídící funkce. U nich byl nástupní výdělek 121 korun za hodinu, o 54 procent vyšší než byl průměr za všechny absolventy. Vysokoškoláci začínající jako odborní duševní pracovníci dosáhli loni v průměru 109 korun za hodinu a jejich nástupní výdělek byl o čtvrtinu lepší než u středoškoláků na místech techniků a odborných referentů a o polovinu přesahoval výdělek maturantů, kteří se uplatnili jako nižší administrativní pracovníci.

Rozdíly mezi zaměstnavateli

Je zajímavé, že nejvyšší nástupní výdělky dosáhli mladí v podnicích s převažujícím podílem státního vlastnictví. Jen o něco nižší byly průměrné nástupní výdělky u privátních firem ve vlastnictví zahraničního kapitálu, kde však již po roce praxe dojde k vyrovnání s poměry v organizacích vlastněných státem.

Rozdíly nástupních mezd v různých odvětvích jsou značné. V podstatě kopírují nerovnoměrnost mzdové úrovně všech zaměstnanců jednotlivých odvětví. Jak ukazuje tabulka na straně 15, nejlepší výchozí postavení z hlediska příjmů mohou očekávat absolventi uplatňující se v peněžnictví, nejhorší pak absolventi přicházející do obchodu, pohostinství, případně do zemědělství.

Nástupní výdělky mezi kraji odrážejí situaci na regionálních trzích práce, protože přesah nabídky nad poptávkou po práci vede k utlumování ceny práce. Proto byly nejvyšší v Praze, nejnižší v Ústeckém, Moravskoslezském a Karlovarském kraji.

Zvyšování výdělků po získání praxe

V prvních letech praxe výdělek absolventa obvykle rychle roste. Není to však všude stejné. "Věkový mechanismus mzdy" se viditelně liší podle dosaženého stupně vzdělání a tomu odpovídající složitosti práce. Vyšší kvalifikace je předpokladem výraznější dynamiky výdělku v čase. Po roce praxe je nárůst u vedoucích pracovníků 25 procent, u odborných činností vysokoškoláků o 14 procent, stejně jako u technických a referentských funkcí. U administrativních pozic je růst jen o sedm procent.

Je zajímavé si také všimnout, za jakou dobu může pracovník dosáhnout na výdělkový průměr u příslušného zaměstnání. Zatímco u administrativní práce je to čtyři až pět let, u vedoucích funkcí je nárůst k průměru otázkou více než deseti let. Je však nutno připomenout, že toto je statistický průměr, situace každého jednotlivce může být zcela jiná.

Růst výdělků není rovnoměrný

Závěrem se ještě můžeme podívat, jaké jsou tendence ve vývoji nástupních výdělků v čase. Podle údajů, které jsou k dispozici, se dá říci, že postavení absolventů škol na trhu práce, kteří získali zaměstnání, se v loňském roce poněkud zhoršilo, protože nástupní výdělky vzrostly méně než výdělky již déle zaměstnaných osob.

Mírně posílila diferenciace mezi absolventy u různých stupňů vzdělání. U absolventů středních odborných učilišť došlo dokonce ke snížení nástupních výdělků, u osob s maturitou zůstaly výdělky na úrovni roku 2003, ale u vysokoškoláků byl zaznamenám určitý nárůst.
Pozitivní je trend určitého snížení rozdílů nástupních výdělků mezi mladými ženami a muži.

Autor je poradcem firmy Trexima, s. r. o.