Žánr malby zažívá zvláštní proměny. Po letech, kdy se ohlašovala a zase popírala jeho smrt, se k malbě obracejí stále častěji i umělci multimediální. Tedy ti, kteří reflektují současnost v její technologické rozmanitosti - všemi moderními, postmoderními i bizarními prostředky.
A co víc, umělci, kteří nejsou "původně" malíři, do tradičního a poněkud vyčerpaného média přinášejí nové rozměry. Malba jejich přičiněním ožívá, paradoxně ne však ve svém "hlavním proudu", ale na okraji.
Jiří Černický využívá v několikačetném souboru nazvaném ABS Story plátna jako ideální prostředek ke znázornění paralelních dějových linek.
Jan Šerých, který systematicky převádí počítačovou estetiku do podoby malovaného obrazu, svůj styl dotáhl do velmi působivé podoby na aktuálním Bienále mladých Zvon 2005.
Jeho rozměrná nástěnná malba Shining, inspirovaná kobercem v jednom ze záběrů stejnojmenného filmu Stenleye Kubricka, je obrazem s dostředivou až hypnotizující silou.
Počítačová estetika je blízká i Veronice Drahotové, která od minulého týdne vystavuje v pražské Galerii kritiků. Přestože se nejčastěji vyjadřuje objekty, instalacemi videoartem nebo fotografií, její poslední soubor Autorevers patří výhradně malbě.
"Malba je pro mne uklidněním, nutí mě soustředit se na jedinou věc," říká Drahotová, která do svých obrazů vtělila mnoho odkazů na své starší práce. Plátna jsou naplněná autorkou vymyšlenými symboly a syntetickou, jedovatou barevností. Ta působí většinou disharmonicky a obrazy jako celek pak poněkud nesrozumitelně. Pro někoho ale mohou být originální exkurzí do hloubky lidských myšlenek.
(mgd)
