Složité transakce pomůže zajistit banka
Pro složitější vývozní operace nabízejí některé banky takzvané strukturované financování. Jeho podstata spočívá v komplexním finančním zajištění celé vývozní operace. Nalezení "optimální" struktury financování může významně snížit celkové náklady, a tím přispět ke zvýšení zisku dosaženého z obchodní operace. Konkrétní struktura financování závisí na povaze vývozní operace, a může se tak značně lišit případ od případu.
Předvývozní úvěr
Spolupráce mezi domácím podnikem a bankou může začít již v okamžiku, kdy se domácí podnik hlásí do tendru, v němž zadavatel požaduje složení jistoty ve formě bankovní záruky za nabídku. Pokud domácí podnik v tendru uspěje, musí si opatřit finanční zdroje potřebné na přípravu příslušné dodávky. Banka tedy nabídne svému klientovi takzvaný předexportní úvěr. Jde o úvěr s účelovým čerpáním prostředků. Prostředky tak mohou být použity pouze ke splnění kontraktu.
Výhodou tohoto typu financování je skutečnost, že banka zkoumá především daný kontrakt a méně bonitu samotného klienta. Předexportní úvěr je tak dostupný i pro méně bonitní klienty. Na druhou stranu banka obezřetně sleduje způsob vynakládání čerpaných prostředků. Klient musí bance předkládat například faktury za subdodávky, prohlášení o mzdových nárocích a podobně. Proti riziku, že klient použije prostředky z předexportního úvěru k jiným účelům, se banky zpravidla pojišťují. Náklady pojištění pak samozřejmě ponese nakonec vždy klient. Výhodou však je, že pojištění může být sjednáno u Exportní, garanční a pojišťovací společnosti (EGAP), která poskytuje, při splnění určitých podmínek, zvýhodněné pojištění vývozních úvěrů se státní podporou.
Jakmile domácí podnik dodá zboží zahraničnímu odběrateli, vzniká zpravidla pohledávka vůči zahraničnímu odběrateli. Placení při dodání zboží, nebo dokonce před dodáním je totiž v mezinárodním obchodě méně obvyklé. Banka proto nabídne svému klientovi možnost financování vzniklé pohledávky. Variant je zde i více.
Jištění směnkou
Pokud je pohledávka zajištěna směnkou, může banka jednoduše odkoupit příslušnou směnku. Odkup směnky probíhá na bázi diskontu, tedy banka zaplatí za směnku s určitou nominální hodnotou nižší částku. Na obdobném principu se realizuje také odkup jednorázových velkých pohledávek s delší dobou splatnosti. Výše diskontu pak závisí na výši úrokové sazby, na době splatnosti, na výši administrativního poplatku za přezkoumání příslušných dokladů a na výši poplatku za zpracování smlouvy.
Důležité je také dále to, zda k odkupu pohledávky dochází s postihem na původního věřitele nebo zda jde o odkup bez postihu. Bonita příslušného subjektu se totiž promítá také do ceny odkupu pohledávky.
Jestliže v rámci určitého obchodního vztahu dochází k realizaci velkého počtu dodávek, na jejichž základě vzniká celá řada menších pohledávek s nejasnou dobou splatnosti (odběratel splácí pohledávky ve stanovené lhůtě značně nepravidelně), banka může na základě rámcové smlouvy odkoupit všechny tyto pohledávky. Úroky se v tomto případě počítají až nakonec podle skutečných finančních toků. Do nákladů je ovšem nutné zahrnout také poplatky za uzavření smlouvy, jakož i administrativní poplatky za poskytované služby.
Obchodní pohledávky
Další možností je poskytnutí úvěru, který je zajištěn obchodními pohledávkami. Podnik předloží bance obchodní pohledávky, proti nimž může čerpat úvěr. Tento úvěr je pak splácen finančními toky z příslušných pohledávek. Úroky se kalkulují opět zpětně. Jde o instrument, jenž může být použitý k financování pohledávek vůči odběratelům, kteří nejsou z různých důvodů ochotni akceptovat odprodej svých závazků. Oproti běžnému provoznímu úvěru je tento úvěr dostupný i méně bonitním klientům. Banka totiž posuzuje hlavně parametry daného kontraktu.
U velkých obchodů (například vývoz investičních celků) přichází v úvahu také možnost odběratelského úvěru. Jde o relativně složitou strukturu financování, která je vhodná zejména pro financování vývozu na rizikovější teritoria. Podstata spočívá v tom, že domácí banka poskytuje úvěr přímo zahraničnímu odběrateli, respektive jeho bance. Prostředky jsou pak použity k zaplacení dodávky. Domácí dodavatel tak dostává potřebné finance, přičemž úvěrový vztah vzniká mezi domácí bankou a zahraničním odběratelem, respektive jeho bankou. Celá transakce je přitom zajištěna různými instrumenty, a to včetně pojištění odběratelského úvěru.
Autor působí na Katedře mezinárodního obchodu, VŠE Praha
