Josef Zieleniec: Návrh, o čem jednat s kancléřem Schröderem

Návrh, o čem jednat s kancléřem Schröderem

Nadcházející návštěva německého kancléře Gerharda Schrödera je příležitostí k zamyšlení, jak rok našeho členství v Evropské unii ovlivnil vztahy s naším největším a nejdůležitějším sousedem.
V tradiční bilaterální rovině se vztahy s Německem vyvíjejí dobře a umožňují plně využívat obrovský potenciál našeho sousedství. Je tomu tak i díky tomu, že kancléř Schröder navázal na česko-německou deklaraci a přes nátlak, jemuž byl vystaven, velmi rozhodně odmítl pokusy o znovunastolování otázek minulosti na politické úrovni. Tím se dále omezil prostor pro nesmiřitelné postoje jak v české, tak i německé společnosti.

Nač ještě omezení?

Naše vzájemné soužití uvnitř Evropské unie je však zatíženo několika závažnými problémy, které by premiér Paroubek v agendě pražských jednání s německým protějškem nejenom neměl pominout, ale které by dokonce měly přímo dominovat.
Už delší dobu je zjevné, že omezení volného pohybu osob, které prosadila právě Schröderova vláda do přístupové smlouvy České republiky, nemělo podklad v ekonomické realitě, že k ohrožení německého pracovního trhu po našem vstupu do EU nedošlo. Teď, rok po vstupu, místo aby tato šikana byla urychleně zrušena, je to právě Německo, kdo se spolu s Francií pokouší zablokovat pro nás klíčovou liberalizaci dalšího segmentu jednotného trhu, totiž volného pohybu služeb. Přitom služby představují až 70 procent obratu evropského jednotného trhu! Bez volného pohybu pracovních sil a služeb se naše ekonomika dostává do velké a neodůvodněné nevýhody. Navíc podobné překážky blokují celkový rozvoj evropského vnitřního trhu a projeví se zpětně negativně i na německém hospodářství.

Dumping populismu

V době, kdy jsme jednali o vstupu, zcela jsme uvolnili přístup zboží a kapitálu z Evropské unie, v našich podmínkách především německého, na náš trh. Německo v té době mělo a dosud má obrovskou kapitálovou a technologickou převahu. Nikoho nenapadlo účelově argumentovat nějakým kapitálovým či technologickým dumpingem. Brali jsme to jako německou komparativní výhodu, s níž jsme se museli pomocí rozsáhlých a bolestných reforem vyrovnat.
Těšili jsme se, že se staneme účastníky plnohodnotného jednotného trhu, v němž volný pohyb zboží a kapitálu bude doplněn o svobodu pohybu lidí a služeb, kde máme komparativní výhodu, i když mírnou, zase my. Místo toho slýcháme od kancléře přednášky o sociálním dumpingu, což je účelový populistický koncept nemající oporu ani v ekonomické teorii, ani v hospodářské realitě.

Konkurenci - i v daních

Německo tlačí na harmonizaci firemních daní v EU, aby si země nekonkurovaly kvalitou daňového prostředí. Místo pro Evropu blahodárné konkurence, která by vytvářela lepší prostředí pro podnikání a růst a členské země alespoň trochu tlačila do omezování rozbujelých státních výdajů, je tu pokus vyhnout se nutným reformám nejenom na účet vlastních, ale také našich daňových poplatníků. I zde je slovíčko dumping, tentokrát daňový, skloňováno ve všech pádech. A ani pro ně nelze nalézt oporu v unijním právu, natož v ekonomické teorii.
Pokusy vytvářet v Evropě nové bariéry a omezovat konkurenci nejenom vytvářejí nespravedlivé poměry uvnitř unie, ale také omezují konkurenceschopnost unie a jejích jednotlivých členských států v dynamicky se vyvíjejícím globálním prostředí. Spojené státy, Čína či Indie s námi přece debatu o daňovém dumpingu vést nebudou.

Věda, nikoli zemědělství

V současné době vrcholí jednání o finanční perspektivě Evropské unie pro léta 2007 až 2014. Je pochopitelné, že Německo jako největší přispěvatel tlačí na zmrazení výše rozpočtu.
Mnohem méně pochopitelné je, že současně Německo opustilo snahy o nutné strukturální reformy evropského rozpočtu, především redukci zcela předpotopní zemědělské politiky Evropské unie, která spolyká neuvěřitelných téměř 50 procent všech výdajů.
To vše se děje v době, kdy Evropa potřebuje jako sůl především investice do vědy a výzkumu a do dopravní infrastruktury. To poslední je klíčové zejména pro kvalitní propojení nových členských zemí s dosavadním jádrem Unie.

Prosadit naše zájmy

Bilancujeme-li první rok našeho členství v Evropské unii do pomyslného účetnictví přínosů a nákladů, patří tam také to, zda jsme se naučili efektivně prosazovat uvnitř tohoto komplikovaného společenství své pohledy a své zájmy.
Zda na scholastickou diskusi o ztracené suverenitě a rozpouštění se jako kostka cukru v čaji, kterou neustále vnucuje veřejnosti prezident, dovede naše vláda odpovědět hmatatelnými doklady, že naše slova a naše zájmy jsou partnery v Evropské unii brány vážně. Pražská návštěva spolkového kancléře Gerharda Schrödera v této věci leccos napoví.
Autor, poslanec Evropského parlamentu, je bývalým ministrem zahraničí. Je politickým lídrem Sdružení nezávislých kandidátů.