Kolik má činit DPH za poskytnutí auta
V minulých měsících byla mezi odbornou veřejností široce diskutována otázka DPH při poskytnutí osobního vozidla zaměstnanci pro soukromé účely.
A to zejména v případě, kdy je automobil zaměstnavatelem pořízen formou operativního leasingu a zaměstnavatel uplatnil nárok na odpočet DPH na vstupu z jednotlivých plateb nájemného. Obdobně se tato problematika týká i automobilů, u nichž lze i při pořízení formou finančního leasingu či přímého nákupu uplatnit odpočet DPH na vstupu. Jedná se o automobily, které nespadají do kategorie osobní automobil a v osvědčení o registraci je uvedena jiná kategorie než M1 nebo M1G.
Kolik odvést na DPH?
Pokud obecně zaměstnavatel uplatní nárok na odpočet DPH při pořízení automobilu nebo z částky nájemného, vzniká mu při jeho poskytnutí zaměstnanci pro soukromé účely povinnost odvést daň z hodnoty tohoto plnění (podle ustanovení § 13 odst. 4 zákona o DPH). Tento závěr byl potvrzen na jednání Koordinačního výboru Komory daňových poradců a zástupců příslušného odboru Ministerstva financí.
Otázka, která však v této souvislosti vzniká a která nebyla zcela uspokojivě vyřešena, je způsob stanovení částky, z níž má být daň z přidané hodnoty při poskytnutí automobilu odvedena. Zákon o DPH v § 36 odst. 6 stanovuje v těchto případech základ daně jako cenu zjištěnou podle zákona o oceňování majetku, to jest cenu obvyklou, která by byla dosažena při poskytování stejné služby (poskytnutí automobilu pro soukromé účely) v obvyklém obchodním styku. Bližší způsob stanovení ceny platnou legislativou upraven není.
V praxi se proto vyskytují různé způsoby stanovení tohoto základu daně, například poměrem soukromě a pracovně ujetých kilometrů v daném měsíci a částky nájemného. Jindy zaměstnavatel vychází z údajů pronajímatele o výši nájemného, které by odpovídalo využití automobilu zaměstnancem pro soukromé účely.
Stanovení základu daně poměrem soukromě a pracovně ujetých kilometrů odpovídá i úpravě v evropské legislativě, která u bezúplatných plnění umožňuje stanovení základu daně ve výši nákladů, které jsou na poskytnutí tohoto plnění vynaloženy.
Podle některých názorů je dokonce obvyklá cena takového typu plnění nulová, neboť poskytnutí automobilu zaměstnanci je v zásadě standardním bonusem poskytovaným zaměstnancům. I přes skutečnost, že automobil je používán primárně pro pracovní účely a v praxi se v zásadě nelze setkat s plněním, které by takovému typu požívání automobilu odpovídalo, pro tento přístup nelze najít dostatečné argumenty v platné legislativě.
Daňově neúčinný náklad
Ministerstvo financí také v rámci Koordinačního výboru vyslovilo názor, že pokud zaměstnavatel takto odvede daň z přidané hodnoty z poskytnutí automobilu zaměstnanci pro soukromé účely, jedná se o neuznatelný náklad z hlediska daně z příjmů právnických osob, neboť tento náklad není podle vyjádření Ministerstva financí přímo vynaložen na dosažení udržení či zajištění zdanitelných příjmů.
S tímto názorem je možné polemizovat, neboť z hlediska současné praxe je v případě některých kategorií pracovníků poskytnutí osobního automobilu pro soukromé použití běžným standardem.
Poskytnutí automobilu je pak zakotveno přímo v pracovní smlouvě s příslušným zaměstnancem a pro zaměstnavatele představuje určitý způsob motivace zaměstnanců. Z tohoto důvodu lze argumentovat, že náklady spojené s poskytnutím automobilu včetně odvedené daně z přidané hodnoty je možno považovat za součást nákladů na zaměstnance a jsou přímo spojeny s výnosy, které tito zaměstnanci generují.
Je tedy vhodné hledat jiná řešení situace spojené s daňovým posouzení soukromého používání osobního automobilu. Jednou z možností je například pouze částečné uplatnění nároku na odpočet při pořízení automobilu nebo z částky nájemného (podle paragrafu 72 odst. 5 zákona o DPH). Pak by zaměstnavateli povinnost odvádět daň z přidané hodnoty při poskytnutí automobilu pro soukromé účely vznikat nemusela. Zároveň by bylo možno se také vyhnout rizikům v oblasti daně z příjmů.
Autor pracuje ve společnosti KPMG Česká republika
Pravidla pro určení daně z přidané hodnoty
Pokud obecně zaměstnavatel uplatní nárok na odpočet DPH při pořízení automobilu nebo z částky nájemného, vzniká mu při jeho poskytnutí zaměstnanci pro soukromé účely povinnost odvést daň z hodnoty tohoto plnění.
Zákon o DPH stanovuje v těchto případech základ daně jako cenu zjištěnou podle zákona o oceňování majetku. To jest cenu obvyklou, která by byla dosažena při poskytování stejné služby (poskytnutí automobilu pro soukromé účely) v obvyklém obchodním styku. Bližší způsob stanovení ceny platnou legislativou upraven není.
V praxi se vyskytují různé způsoby stanovení tohoto základu daně, například poměrem soukromě a pracovně ujetých kilometrů v daném měsíci a částky nájemného. Jindy zaměstnavatel vychází z údajů pronajímatele o výši nájemného, které by odpovídalo využití automobilu zaměstnancem pro soukromé účely.
Pokud zaměstnavatel odvede daň z přidané hodnoty z poskytnutí automobilu zaměstnanci pro soukromé účely, jedná se o neuznatelný náklad z hlediska daně z příjmů právnických osob.
Alternativním řešením může být pouze částečné uplatnění nároku na odpočet při pořízení automobilu nebo z částky nájemného. Pak by zaměstnavateli povinnost odvádět daň z přidané hodnoty při poskytnutí automobilu pro soukromé účely vznikat nemusela. Zároveň by bylo možné se vyhnout rizikům v oblasti daně z příjmů.
