Jiří Zlatuška: Mýtus o scházejících inženýrech

Mýtus o scházejících inženýrech

Jiří Zlatuška
V souvislosti se strategií hospodářského růstu a návazné podpory vysokoškolského vzdělání se objevují úvahy o potřebě výběrové podpory technických oborů a motivování maturantů k většímu zájmu o studium na technikách. Touto údajnou potřebou se také v diskusích o možném zavedení školného argumentuje proti platbě za studium. Prý by to odradilo řadu zájemců o studium, kteří techniky berou jako volbu z nouze a využívají malé selektivity přijímacího řízení, když neuspěli s přihláškou na žádanějších školách.
Ve veřejnosti je systematicky budován dojem, že Česká republika trpí nedostatkem absolventů technik a že mezi firmami je hlad po jejich absolventech. Opačnou skutečnost však dokumentují data z úřadů práce o nezaměstnanosti absolventů různých vysokých škol. Tyto údaje stručně shrnuje nedávno vládou schválený Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR: "I přes vysokou neúspěšnost ve sledovaných skupinách přírodních a technických věd a nauk v České republice v nich v roce 2003/04 absolvovalo přes 31 procent z celkového počtu absolventů, z toho v technických oborech 23 procent..., míra nezaměstnanosti je u nich nadprůměrná, i když došlo k meziročnímu snížení... Průměrná míra nezaměstnanosti absolventů vysokých škol se snížila z 6,7 procenta v dubnu 2003 na 4,6 procenta v roce 2004."
Z těchto údajů je vidět, že nejsou-li podniky schopny sehnat absolventy technik, bude to spíše tím, že nenabídnou dostatečně atraktivní práci nebo platové podmínky. To nespraví ani snahy vrátit obory, které dominovaly první polovině dvacátého století, například zařazením strojírenství mezi prioritní výzkumné (sic!) oblasti.
Z hlediska podílu na zaměstnanosti nejsou technické obory již dávno motorem rozvoje vyspělých ekonomik. Poptávka na trhu práce se přesunula do sektoru osobních služeb, které si na rozdíl od technické produkce nelze najímat na dálku ze zemí s levnější pracovní silou a srovnatelnou kvalitou potřebného vzdělání.
Časopis The Times Higher Education Supplement publikoval koncem května statistiku uplatnění absolventů britských vysokých škol, u nichž se v období 2002-3 projevoval vztah mezi průměrnou mírou nezaměstnanosti absolventů vysokých škol 7 procent a nezaměstnaností absolventů technik kolem 11 procent zhruba stejný jako u nás.
Pro každého, kdo by chtěl argumentovat nedostatkem absolventů technik a našimi možnostmi se na takovém trhu práce uplatnit, může být poučný seznam oborů, v nichž britští absolventi trpí zřetelně nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti v rozpětí 14 - 9 procent, kde najdeme především technické obory s výjimkou oborů stavebních: elektrotechnika a elektronika, umění a design, informatika, knihovnictví a informační management, antropologie, archeologie, letecké konstruktérství a výroba, fyzika a astronomie, komunikace a mediální studia, strojírenství, všeobecné inženýrství, středovýchodní a africká studia, materiálové technologie, chemické inženýrství.
Bezkonkurenčně nejlepší uplatnění mají zubní lékaři těsně následováni dalšími lékařskými nebo farmakologickými obory. Bohužel, o pravidelné publikaci údajů srovnatelné vypovídací hodnoty za ČR si můžeme v případě ministerského Centra pro studium vysokého školství nechat jen zdát.
Data od nás i ze zahraničí ukazují, že poptávka českých maturantů po studiu velmi dobře odpovídá možnostem, které zvolené obory poskytují pro budoucí uplatnění. Chceme-li u nás investovat do lidského kapitálu ve strategicky důležitých oborech, měla by podpora vysokoškolského vzdělávání sledovat především poptávku po studiu, jakkoli taková myšlenka mnoha akademickým pohlavárům připadá jako nepřijatelná.
Autor je senátorem, místopředsedou Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu a lidská práva