CzechTek a jeho velmi "free" debata s českými úřady


V tom, co se dělo kolem CzechTeku, je dost obtížné se vyznat. Mluví se o řádně pronajatých pozemcích, na internetu byl ale doklad osvědčující souhlas jednatele společnosti ke vstupu na pozemky popsané pouze katastrálním číslem, které by zmíněná společnost měla vlastnit. Na rozdíl od smlouvy o pronájmu pozemku na určitou dobu, souhlas může být kdykoliv vzat zpět, což se údajně mělo také stát.
Není ani jasné, jestli party probíhala pouze na dohodnutých pozemcích, anebo i na sousedních, patřících jiným, nesouhlasícím, majitelům. Z dostupných zdrojů není možné posoudit, zda intenzita reprodukované hudby mohla rušit jiné nad míru přiměřenou poměrům, anebo zda z nějakých jiných důvodů bylo jednání účastníků party v rozporu s veřejným pořádkem. Jisté je ale to, že pokud policie vyzve k opuštění určitého místa, musí každý tuto výzvu uposlechnout. Platí totiž vyvratitelná domněnka zákonnosti, a tedy oprávněnosti úředního postupu. Tato presumpce je základním principem státní správy a funguje ve všech civilizovaných zemích.

Lépe, ale stále špatně

Zatímco vloni pořadatelé CzechTeku zabrali natvrdo cizí louku, letos už na to šli právně sofistikovanějším způsobem a obstarali si písemný souhlas vlastníka. Ale to, že listina ležela ukrytá někde v trezoru a zřejmě první kdo ji uviděl byla policie, nutně vyvolává značné pochybnosti smyslu a účelu této listiny. Pokud si totiž někdo pronajme louku, aby se tam hudebně veselil, a je přesvědčen o legálnosti svého jednání, pak nemá rozumný důvod, proč to neinzerovat dopředu. Naopak, je namístě upozornit polici na možnost zvýšené frekvence lidí a aut. Stejně tak, jako to dělají pořadatelé jakéhokoliv jiné akce.
Zdá se, že v tomto případě se organizátor obával předčasného zveřejnění, po němž by úřady mohly hledat způsob, jak akci zmařit. To je sice rozumný předpoklad, ale pak tomu nemohl zabránit ani trumf v podobě písemného souhlasu, předloženého policistům na poslední chvíli. Lze naopak spekulovat, že zmíněná listina měla policisty alespoň na nějakou chvíli zmást s tím, že pak už s běžící akcí nepůjde nic udělat.
Co bude následovat dál, je jasné. Především urputná hádka na všech možných úrovních. Pak série trestních oznámení a možná i něco civilních žalob. Různí odborníci se ještě nějakou budou handrkovat o to, jestli byl zákrok policie zákonný, anebo ne. Pochopitelně bez jakéhokoliv efektu.
První budou odložena trestní oznámení na policisty. Je jasné, že ať už byly důvody pro rozhodnutí louku vyklidit jakékoliv, trestný čin je prakticky vyloučený. Lze považovat za prokázané i to, že k vyklízení a použití donucovacích prostředků došlo až po několika výzvách. Šlo o zásah proti lidem, kteří nerespektovali pokyn policie k opuštění prostoru, a dokonce v některých případech kladli odpor. To je nebezpečné v jakékoliv zemi. Pak, po několika letech, skončí soudní spory o náhrady škody nebo jiné újmy vyhnáním z louky utrpěné a nebo vyháněním způsobené.

I s úřadem je nutné mluvit

Aktuálně lze říct s jistotou pouze jediné. Ve střední Evropě je zřejmě zcela nemožné či minimálně velmi riskantní uspořádat jakoukoliv akci, při které se má shromáždit několik tisíc lidí bez rozumné komunikace s úřady. Zejména, když to má být na pronajatém pozemku, který není ani viditelně oddělen od jiných pozemků a dost možná k němu ani není volný přístup. Tím méně pak akci, která má být několikadenní, poměrně dost hlučná a z minula nemá nejlepší pověst.
To je objektivní realita, na které nic nezmění to, která politická strana je u moci, anebo to, že organizátoři vyznávají free styl života a nechtějí mít s úřady nic společného. Budou muset.
Autor je advokát