Studené povídky

Virgilio Piñera (1912 - 1979) patří mezi legendy kubánské literatury. Vliv všestranného autora, který psal nejen prózu, ale také dramata a poezii, navíc stále roste a k jeho odkazu se hlásí většina kubánských autorů mladé generace. Kumpán a překladatel Witolda Gombrowicze v jejich společném argentinském exilu se vrátil na Kubu těsně před Castrovým nástupem k moci a z ostrova už se nikdy nedostal. Komunistický režim ho odsoudil k mlčení, protože Piñeraho dráždil nespoutanou svobodou autorskou i sexuální. Zemřel zapomenutý a teprve po jeho smrti se režim pokusil přivlastnit si jeho dílo, jež v mnohém předjímá literaturu absurdna. Virgilio Piñera je autor výjimečný svou prací s jazykem a významovými spekulacemi. Jeho texty jsou jiné, než by čekal český čtenář od kubánského spisovatele - odtržené od času a prostoru exotické reality Karibiku, cudné a rozvážné, zároveň bláznivé i morbidní, upomínající svými hrdiny a situacemi na Franze Kafku. Vůbec první český výbor z jeho tragikomických krátkých próz s názvem Studené povídky (dvě z nich otiskujeme) připravuje k vydání v latinskoamerické edici Artigas brněnské nakladatelství Julius Zirkus. Základní linkou Studených povídek je příběh anonymního člověka střední třídy, který nesnáší černé mše, škodlivou erotiku, složité rozkoše. Tato figurka se však vždy setkává s čímsi, co se vymyká lidskému chápání...