Viktor Kotlán: "Mrtvá" diskuse o euru

Čím více se problematika přijetí eura v zemích visegrádské čtyřky politizuje, tím více od ní dávají centrální banky ruce pryč. To umožňuje ještě více politikaření kolem této ekonomicky závažné otázky. Já tvrdím, že je to špatně a že by regionální centrální banky měly usilovat o aktivnější roli. To lze i bez názoru na ideální rok přijetí eura.
Ještě před vstupem zemí visegrádské čtyřky do EU se centrální banky přijetím eura zabývaly velmi intenzívně. Všechny zpracovaly (a kromě ČR i publikovaly) stostránkové analýzy o výhodách a nákladech přijetí eura.
Jejich závěrem bylo, že euro je obecně prospěšné, ale klíčovou otázku, kdy je euro pro danou zemi prospěšné (tedy kdy převáží potenciální výhody potenciální náklady), žádná z těchto analýz nezodpověděla. Materiály centrálních bank zmiňují nutnost dosažení dostatečné sladěnosti ekonomického cyklu se zeměmi eurozóny a rozvinutosti adaptačních mechanismů (pro řešení problémů plynoucích z případné nedostatečné cyklické sladěnosti).

Otázka bez odpovědi

Problémem je, že ekonomie (konkrétně tzv. teorie optimálních měnových oblastí) ani nedokáže na otázku, co je dostatečná připravenost a kdy tedy euro přijmout, odpovědět. Dobrá, možná od ekonomie nelze normativní odpovědi čekat obecně, ale v tomto případě nelze bohužel obdržet ani pozitivní analýzu s jednoznačným závěrem. Oficiální eurostrategie daných zemí jsou tak slepencem obsahujícím jak ekonomické poučky, tak politické proklamace (obzvlášť populárním pojmem s nejasným obsahem je "nutnost strukturálních reforem").
Eurostrategie všech zemí V4 sice obvykle končí vyřčením normativního data, ale jeho volba podléhá spíše kulatému konci desetiletí než ekonomii.

Euro napospas politikům

Jakoby centrální banky o problematiku z ekonomického hlediska ztrácely zájem. Možná mají pocit, že své už řekly, možná mají obavu ze zavlečení do politických tahanic. Politici ve střední Evropě si libují a téma přijetí eura si již téměř přivlastnili; dobrým příkladem jsou nadcházející parlamentní volby v Polsku. Využívají jej však většinou pouze jedním způsobem. Vládní garnitura k manifestaci úspěchu dosažení tříprocentní maastrichtské hranice rozpočtového deficitu a opozice naopak ke kritice nedostatečně rychlého směřování ke stejné hranici.
Jakoby vzdání se vlastní měnové politiky, možnosti nastavovat úrokové sazby a ovlivňovat měnový kurs, bylo jen otázkou hlasování o nejbližším rozpočtu. Evropštěji orientovaní politici jsou si navíc vědomi toho, že snaha o rozpočtovou disciplínu v EU pomalu ustupuje politické síle Německa a Francie. Proto se brzy jejich tlak na takový či makový rozpočet pod rouškou přijetí eura může stát opravdu jen hrou. A to by bylo škoda.
Podle mého názoru by se centrální banky měly do diskusí o přijetí eura vrátit. Měly by se snažit nabídnout konkrétní sadu opatření, která by měla vláda podniknout tak, aby země hladce fungovala i bez vlastní měny a možnosti ovlivňovat úrokové sazby. Toto by se pak dalo nazvat opravdu aktivní "konzultační úlohou" centrálních bank.
Problematika eura se nyní může zdát v České republice mrtvá. Ale vstup Slovenska do kursového mechanismu ERM II na jaře příštího roku a rozjezd předvolebních kampaní může být vhodná doba, aby i ČNB začala brát svou konzultační úlohu opravdu vážně.
Autor je hlavním ekonomem České spořitelny