Zákoník práce a mých pět návrhů

V dnešní době, kdy ekonomiku válcuje globalizace, kdy firmy poměrně snadno přesunou výrobu třeba do Asie, není možné, aby zákoník práce dával nadměrné pravomoci odborům. To není nic, co má prospět jen manažerům a vlastníkům. Není to ani nic, co by bylo proti zájmům odborů - právě naopak. Přeženeme-li totiž ochranu pracovních míst, dopadne to negativně právě na pracovníky.

Nechceme zákoník lenosti
Nadměrná ochrana pracovních míst by odrazovala firmy od najímání nových sil. Student s vysokoškolským diplomem, matka po mateřské či schopný muž středního věku po dlouhé nemoci se pak zařadí mezi nezaměstnané. Místo se pro ně nenajde.
Zákoník však musí přispět ke zvýšení zaměstnanosti. Má být motivační a naopak nesmí svádět k lenosti. Firmám by měl umožnit, aby pružně najaly vhodné zaměstnance, kteří mají zájem dobře pracovat, za ty, kteří prostě o to nestojí. Těm, kteří o práci přijdou, pak pomůže stát, třeba tím, že jim zaplatí rekvalifikaci.
Částečnou reakcí v zákoníku na globalizaci a moderní svět jsou konta pracovní doby - jedna z mála pozitivních změn, která odlišuje novelu od normy platné v současnosti. Konta umožní zaměstnavatelům rychle a adekvátně reagovat na měnící se potřebu práce v závislosti na odbytu. Výroba je dnes nárazová. Zaměstnavateli tato konta umožní, aby zaměstnanci v pracovním poměru přiděloval práci v takovém rozsahu, v jakém to bude odpovídat jeho potřebě, ale zároveň mu vyplácel stálou mzdu.

Méně byrokracie malým
Pracovní konta opět nejsou žádný ústupek pro zaměstnavatele, není to nic, co by snižovalo roli odborů. Je to opatření, které vláda prosadila pro zlepšení podmínek na trhu práce. Proto, aby bylo více kvalitních a dobře zaplacených míst. Proto, aby kvalitní pracovník na své výplatní pásce viděl, že mu roste mzda. A na druhou stranu, aby její růst odpovídal produktivitě práce, což povede k prosperitě ekonomiky.
Spolu s konty pracovní doby je třeba označit za prospěšné ještě několik dílčích úprav, které již vláda schválila. Změny vycházejí vstříc například drobným podnikatelům - u zaměstnavatelů s méně než deseti pracovníky bude omezen rozsah zákonných povinností, třeba poskytování informací úředníkům, které až doposud byly čirou byrokracií, nikoliv prospěšnou věcí. Další opatření vylepšují situaci v oblasti pracovní pohotovosti a přesčasů.

Výpověď bez udání důvodu
Nastal čas ale udělat další změny, které lze shrnout do následujících pěti okruhů:
1. Je třeba posunout účinnost zákona. Dosavadní zákoník práce platí už 39 let. Je proto potřeba dostatečná doba na seznámení jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů s novým zákonem. Proto je žádoucí posunout účinnost zákona z navrhovaného července příštího roku alespoň na leden 2007.
2. Je vhodné umožnit dočasné přidělování zaměstnanců jiným zaměstnavatelům. Pokud firma nebude mít dočasně dostatek zakázek, bude moci zapůjčit část pracovníků, aniž by je musela propustit - pokud s tím tedy dotyčný zaměstnanec bude souhlasit.
3. Zaměstnavateli je třeba umožnit, aby vydal vnitřní předpis, i když ještě není uzavřena kolektivní smlouva. To pak vyrovná postavení zaměstnavatelů a odborů, například při vyjednávání o růstu mezd a přinese to fair-play podmínky. Zaměstnavatelům přece nemůžeme bránit vydat pracovní řád jen proto, že v podniku ještě není uzavřena kolektivní smlouva.
4. V současném návrhu novely je vypuštěna možnost sjednání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas. Pokud ji zachováme, bude to znamenat zjednodušení - zaměstnanec si bude moci v rámci pracovní smlouvy vyjednat paušální odměnu za předpokládanou práci přesčas.
5. A konečně je správné diskutovat i o tom, zda by nebylo vhodné umožnit výpověď bez uvedení důvodu, pokud se na tom zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnou a nestanoví-li kolektivní smlouva jinak. Bude tak existovat smluvní volnost. Záleží jen na pracovníkovi, jakou smlouvu si vyjedná.

Dost nulové tolerance
K tomu, aby více lidí mohlo pracovat, aby rychleji rostla ekonomika a platy - což současná verze zákoníku nezaručuje -, je třeba se nyní v Poslanecké sněmovně vrátit zpět k racionální diskusi. Politikaření není na místě. Od koaličních partnerů očekávám snahu o kompromis, od Svazu průmyslu a dopravy konec nulové tolerance a od odborářů větší pochopení pro nové trendy, které přináší globalizace.
Zákoník práce musí být moderní norma, která vznikne kompromisem mezi požadavky odborů a svazů zaměstnavatelů. Nemůže plně uspokojit jen jednu skupinu. Společným cílem musí být zvýšení životní úrovně lidí.
Výsledek by měl být takový, že většina pracujících do roka od platnosti nového zákoníku pozná na své výplatní pásce, že jí zákon nepřímo pomohl k vyšší mzdě.

Autor je místopředsedou vlády pro ekonomiku