Zlepšete komunikaci s fanoušky, radí Smolík
Oproti jiným zemím je Česko v prevenci rasismu fotbalových fanoušků pozadu. "Už malé děti by měly vědět, co je při fandění přijatelné a co nikoliv," upozorňuje místopředseda občanského sdružení ProFotbalFans a spoluautor knihy Fotbaloví chuligáni Josef Smolík.
HN: Proč je rasismus tolik rozšířen právě ve fotbale?
Fotbal byl vždy vnímán jako sport bílé dělnické třídy. První černoši, tedy potenciální oběti rasistických urážek, začali hrát fotbal v Anglii až zhruba v 50. letech minulého století. Problém na stadiónech nastal o dvacet let později, kdy na fotbal začali chodit ultrapravicoví skinheadi. Vzrostla nezaměstnanost a lidé si na fotbal přišli vybíjet svoji frustraci.
HN: Má se za to, že plné hlediště poskytuje určitou anonymitu.
Dav hraje významnou roli. Osobně jsem před třemi lety navštívil utkání Slovenska s Anglií, kde na černé hráče nehučelo pár lidí, ale kompletně celý stadión. Vzorec chování několika jedinců byl přijat širším davem.
HN: Je možné definovat typického fanouška rasistu?
Už neplatí jako v minulosti, že jde o hloupého a zamindrákovaného primitiva. Lze narazit i na vysokoškolsky vzdělané jedince.
HN: Jak by proti nim měly kluby účinně postupovat?
Nemyslím, že kluby můžou všemu zabránit, není to v jejich silách. Měla by se v první řadě zlepšit komunikace mezi klubem a fanoušky. Důležitá je prevence - klub se musí snažit fanoušky vzdělávat a organizovat ve fanklubech. Další variantou je práce neziskových organizací, která však u nás nemá dostatečnou tradici.
HN: Jakým způsobem chce postupovat sdružení ProFotbalFans?
Ideální by bylo, aby se námi vyškolení fanoušci v budoucnu stali zaměstnanci klubů a pracovali jako sociální pracovníci s cílovou skupinou fotbalových fanoušků. To by umožnilo aktivně připravovat projekty práce s fanoušky. Běžně to tak funguje v Německu.
