Muslimští předáci marně vyzývají ke klidu
Násilí převážně severoafrických imigrantů zatím nedokázali zastavit ani představitelé islámských organizací a muslimští duchovní. Jedna z největších skupin v zemi, Svaz francouzských islámských organizací (UOIF), včera vydala fatvu (náboženský výnos), zakazující muslimům ničení majetku.
"Je zakázáno podílet se na útocích proti veřejnému či soukromému majetku i proti lidem. Platí to pro všechny muslimy pobývající ve Francii, ať jsou jejími občany nebo ne," uvádí se v náboženském ediktu.
Podobné výzvy však mají na mladé násilníky minimální vliv, protože ti do mešit příliš nechodí a náboženští činitelé pro velkou část muslimské mládeže ve Francii nejsou autoritami. Nedávný průzkum ukázal, že z téměř pěti miliónů muslimů v zemi navštěvuje pravidelně mešity jen o málo více než deset procent vyznavačů islámu.
Přistěhovalci a jejich potomci si stěžují na to, že kvůli svému původu nebo barvě pleti je pro ně těžké sehnat práci.
Někteří "bílí" obyvatelé násilím postižených předměstí se ale domnívají, že vinu na své izolovanosti a neschopnosti začlenit se do společnosti nesou především samotní přistěhovalci.
"Někteří nemají žádnou kvalifikaci a když je někam přijmou do zaměstnání, často nedodržují pracovní dobu. Žijí svým životem, aniž by se řídili jakýmikoliv pravidly. Znám i takové, kteří jdou žádat o práci s jointem marihuany v ústech," řekl agentuře Bloomberg Emanuel Drugy, ředitel malé agentury pro zprostředkování práce na předměstí Aulnay-sous-Bois.
Podobný názor má i šestašedesátiletá bývalá sekretářka v důchodu Claudie Carrerová, žijící ve stejné městské části. "Vláda zřídila mnoho agentur a organizací, aby pomohla těmto mladíkům najít zaměstnání. Ale oni nechtějí pracovat, chtějí žít z podpory. Vláda by sem měla poslat armádu, aby odsud odvezla všechny zbraně a drogy, které tady lidi mají," tvrdí obyvatelka předměstí Aulnay-sous-Bois, kde výtržníci kromě jiného zapálili i velkou prodejnu firmy Renault.
Co čeká zemi, nezmění-li se hněv a frustrace mnoha severoafrických přistěhovalců na předměstí velkých aglomerací, naznačila už událost stará čtyři roky. Do velkého fotbalového stánku Stade de France si Francie pozvala k přátelskému zápasu Alžírsko.
Nebylo poznat, kdo je vlastně doma. V záplavě alžírských vlajek v hledišti a mohutného pískotu při Marseillaise to spíše vypadalo, že se hraje na půdě francouzského soupeře. Nakonec se utkání vůbec nedohrálo, protože za stavu 4:1 pro Francii tisíce příznivců Alžírska vtrhly na trávník.
Média tehdy psala i hovořila o nepochopitelné nenávisti těch, kteří už léta žijí ve Francii, ale přesto se necítí být Francouzi a objevila se první varování před násilným výbuchem v budoucnosti. Nyní se naplňují.
