Jana Hybášková: Co se děje mezi muslimy a jak má EU reagovat

Zápas s islamistickým terorismem, jednou z hlavních hrozeb pro světové demokracie, je jako cesta tunelem, v němž se dosud neobjevuje světlo. Aspoň v něčem je však dnes jasno.

Teroristická ideologie al-Káidy se radikalizuje. Přispívá k tomu vliv médií (bez nich by teroristické útoky nikdy nenabyly dostatečného efektu) i vyostření poměrů v Iráku, Íránu a Saúdské Arábii. To vede k jasnějšímu pochopení cílů teroristického hnutí, k jeho větší čitelnosti a uchopitelnosti pro Západ.

Zároveň vzrůstá i odpor arabské muslimské veřejnosti proti totalitním verzím islámu. A nejdůležitější je, že se aktivizují umírnění islámští duchovní, kteří dosud mlčeli.

Očistíme se od bezbožníků

V islámském světě dnes probíhá důležitý proces: postupná ideologická krystalizace uvnitř sunnitských a vahhábitských organizací, které se přihlásily k amorfnímu seskupení al-Káida. Co to obnáší?
Umírněnější sunitská sekta as-Salláfíja dosud požadovala tvrdý, ale mírumilovný a očistný návrat ke kořenům islámu. V posledních měsících se řada teroristických skupin přihlásila k její odnoži, požadující očistu prostřednictvím bojového džihádu. Tato rychle rostoucí as-Salláfíja al-džihádíja trvá na tom, že nápravy poměrů je nutno dosáhnout i prostřednictvím fyzické likvidace nepřátel. Připouští i "očistu ve vlastních řadách" - likvidaci bezbožných, sekulárních muslimů, takfir.

Arabští duchovní přitom dospěli k názoru, že rozhodnout o tom, kdo je bezbožník, kdo je nevěřící a proč se má či nemá smažit v pekelném ohni, nepřísluší člověku, ale Alláhovi. Takfír je předmětem ostré debaty a dokonce už i konzervativní saúdští duchovní se přiklánějí k jeho odsouzení.

Ještě víc proti islámské mírumilovnosti vystupuje fatwa o likvidaci šíitů vydaná Abú Músabem Zarkávím, vůdcem irácké odnože al-Káidy. Představa velké náboženské války, živené Saúdskou Arábií a Íránem, je pro naprostou většinu normálních muslimů děsivou hrozbou. V arabském tisku se objevila srovnání Zarkávího postupu s požadavkem na nový holocaust.

Proti totalitnímu islámu

Výsledkem je odpor arabského veřejného mínění. Osobnosti sunnitského, vahhábitského (saúdskoarabského) i šíitského islámu se shodují: fyzická likvidace, kterou hlásá as-Salláfíja al-džihádíja je přístup srovnatelný s nacismem. Masovou fyzickou likvidaci nepřítele, včetně spoluvěřících, islám nikdy nepřipustí, jde o herezi. Islámští duchovní začínají odsuzovat nacistický přístup k vyhlazování ras či etnik.

Na vnitřní reakci islámského světa proti vzrůstající radikalizaci a fašizaci některých islámských sekt a teroristických skupin čekal demokratický svět několik let. Jsme připraveni jej využít?
Pod vlivem londýnských atentátů došlo k rychlému vývoji ve vnitřní bezpečnostní politice EU. Britské předsednictví přišlo s řadou rozumných opatření: lepší sdílení zpravodajských informací, předávání stíhaných k vyšetřování, ukládání záznamů o telefonních rozhovorech, rychlé zavedení jednotného cestovního pasu s biometrickými znaky, zpřísnění hraničních kontrol (v bruselské hantýrce známý jako Schengen 2+), zavedení evropské pohraniční policie, centra včasného varování, okamžité splnění všech předpisů proti praní špinavých peněz...

To vše jsou ale krátkodobá obranná opatření. Umožní sledovat a rozbíjet teroristické struktury v Evropě. Nezabrání jejich vzniku.
Muslimové, kteří emigrovali do USA v 60. a 70. letech, přišli sdílet americkou demokracii, svobodu i životní styl. Muslimové, kteří z politicko-sociálních důvodů odcházeli do Evropy, zůstali hodnotově na Blízkém východě. Touží po návratu, utvrzují se navzájem a děti vychovávají často mnohem tradičněji než v arabském světě.

Mladí evropští sebevrazi

Mladí muži a zahalené dívky z druhé imigrační generace nejsou ani Evropany, ani nepatří na Blízký východ. V evropské společnosti těžko dosáhnou uplatnění. Ve zhoršených sociálních podmínkách se část mladé arabské mužské populace stává "sociálními deprivanty".

Nejméně 50 procent evropských mešit je ovládáno islámskými duchovními fundamentalistického až radikálního směřování. Nejvýznamnější z nich, Muslimské bratrstvo, má jen v Británii přes 600 mešit. Pravděpodobnost indoktrinace mladých muslimských deprivantů radikálním islámem je vysoká.

Výsledkem je, že více než polovina těch, kteří tvoří zázemí al-Káidy každodenním aktivním porušováním zákona, pochází z druhé a třetí generace mladých evropských muslimů. Cesta k sebevražedným útokům je otevřena. Jejich klíčovými psychologickými prvky není mučednictví. Jsou jimi touha vyniknout, dokázat sobě i druhým udatnost. Jde více o sebevražedné bojovníky než mučedníky.

Přezkoušet imámy? Nejen

Evropský liberalismus, svoboda víry, oddělení církve a státu jsou historické výdobytky, které ztěžují obranu proti evropskému islamismu. Na Blízkém východě a v Turecku jsou páteční modlitby veřejně kontrolovány - v Evropě je to nemožné. Nařídit kontrolu mešit znamená nařídit kontrolu kostelů. Páteční kázání nejsou zveřejňována, verše koránu jsou vybírány tak, aby dávaly nenávistný smysl.

Hajlující mladík si může být jist mnoha lety opletaček. Muslim čtoucí verše o uhoření bezbožníků v ohni a oleji pekelném je v Evropě skoro beztrestný. Možná je jen kontrola imámů, tlak na jejich evropské občanství, zkoušky z vlastivědy a jazyka.
Kromě boje s již rekrutovanými teroristy je důležité odstranit segregaci evropských islámských komunit, zvýšit jejich sociální i politické šance, umožnit jim pracovat v policii i evropských armádách.
Inteligentní migrace, kterou Evropa hledá, není řešení. Evropa musí spojit svá vnitřní bezpečnostní opatření se zahraniční politikou.

Cíl Evropy: Blízký východ

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU dosáhne snížení napětí na Blízkém východě, povede-li k větší otevřenosti tamních poměrů. Snižování negramotnosti, emancipace a informovanost arabských elit jsou předpoklady budoucí demokratizace arabského světa. Po tamních autoritativních režimech by EU měla žádat dodržování ústavy a práva, menší korupci, větší otevřenost informací.

Evropské úsilí se neobejde bez podpory hospodářského rozvoje, daleko vyšší zaměstnanosti, rozšiřování šancí pro střední a nižší arabské vrstvy. Postupná demokratizace musí umožnit vznik jak umírněně islámských, tak liberálních politických stran. Pouze otevřenost poměrů povede ke snížení frustrace, vedoucí k snaze o svržení režimů, k fyzické likvidaci nepřátel, k radikalizaci islámských sekt.

Pak budeme o krok blíž eliminaci terorismu. Bez účinné bezpečnostní a zahraniční politiky EU se ale dál nedostaneme.
Autorka, bývalá diplomatka, je poslankyní Evropského parlamentu za ED