Polárně chladná hudba Sigur Rós skrývá žár pouště

Kultovní islandští Sigur Rós patří ke skupinám, které se těžko mohou nějak zásadněji vyvíjet a zůstat přitom samy sebou. Jejich úspěch je určen přesně daným zvukem, přesně danou náladou, pobytem na vlastním písečku mimo běžné kategorie. Potom je vlastně dobře, že na novém CD Takk... zůstali v zásadě stejní jako na třech předchozích.

Ne že by se Sigur Rós o změny nesnažili. Na nahrávce se například ozve nečekaný vstup dechového orchestru, pár momentů je rychlejších a výbušnějších, než bylo zvykem dříve, ale jedná se jen o změny kosmetické, které nevybočují z charakteristické teskné, melancholické atmosféry. Falsetový zpěv, mihotání cinkavých kytarových a klávesových zvukomaleb, nervní fragmenty rytmiky, až bolestně roztříštěné melodické motivy - to vše vykresluje od Sigur Rós očekávané vize nekonečných mrazivých prostor, spíše duchovních než reálných.