Český design je vtipný, ale neprůbojný

Designérka Dominika Applová, která vymyslela například luxusní mobil-šperk Siemens Xelibri, o práci designéra říká, že je to práce anonymní, ale o to víc potěší, když může tvůrce pozorovat na ulici lidi používající "jeho" výrobek. Takových radostí si ale český designér neužije často. Češka Applová raději přesídlila do Londýna. Propojení s praxí je starý problém, které řeší již od svého založení i Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze. V těchto dnech slaví škola 120 let od svého založení a v Mánesu nastavuje svou současnou tvář výstavou VŠUP dnes.

Originalita bez marketinku
Expozice jako by v kostce ukazovala, kde jsou silná a slabá místa českého designu a dalších oblastí "uměleckého průmyslu". Českým studentům rozhodně nechybí invence, originalita a vtip.
Dokonce by se dalo říci, že domácí designovou tvorbu by právě toto mohlo nejlépe charakterizovat: humor odkazující se k českému kutilství a snaze napodobit něco z něčeho jiného. Z tohoto inspiračního zdroje čerpá tvorba Maxima Velčovského, který v ušlechtilém materiálu sněhobílého porcelánu nabízí tvary těch nejlevnějších spotřebních předmětů, jakým je třeba plastový kelímek na limonádu.
Pavel Kašpárek zase vytváří oku lahodící skulptury pouhým důmyslným pospojováním trubiček z PVC a obkladačských křížků. Pavlína Nedvědová se inspirovala obligátní "ledvinkou" u pasu a navrhla elegantní opasek Játra, jehož brašničky věrně připomínají párový orgán.
Nechybějí ale ani závažnější témata. Originální kolekce šatů značky Monidee známá již z letošního Designbloku, jejíž autorky stříkají na části šatů izraelské firmy Kenvelo symboly terorismu. Nebo úctyhodný projekt poutního kostela v Doupovských horách od Jakuba Tejkla. Stavba, která nabízí zcela moderní, velkolepý pohled na sakrální architekturu.
Ale co s tím, když neumíme svou originalitu prodat? Mezinárodně uznávaná návrhářka Dominika Nell Applová, která se dostala do Spojených států prostřednictvím stipendia VŠUP, uvádí, že přirozenou součástí výuky designu v zahraničí je také zvládnutí počítačové vizualizace nápadu a umění svou práci patřičně obhájit a prezentovat. S tím má problém i samotná výstava VŠUP dnes.
Výloha překřižovaná pásky s textem vypadá možná efektně, ale kolemjdoucí klame dojmem, že budova je v rekonstrukci. Horní patro expozice představuje předměty nenápaditě a chaoticky rozmístěné na strohých bílých podstavcích, jediným ozvláštněním je pátrající světlomet u stropu.

Škola osobností
Stodvacetiletou historii školy pak připomíná v přízemí samotné VŠUP výstava Zelené mládí sestávající z kopií archivních dokumentů týkajících se význačných pedagogů, ale i alotrií předválečných studentů. Detailněji se historií školy zabývá reprezentativní publikace Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze 1895 - 2005.
Od počátku její osnovy formovaly osobnosti tehdejších pedagogů, kteří často patřili ke špičkám svého oboru. Ateliér kresby vedl František Ženíšek, modelování Josef V. Myslbek, architekturu Jan Kotěra. Jména některých absolventů rovněž vypovídají o tom, jak vlivná byla tato škola na formování české kultury: Cyril Bouda, Toyen, Ladislav Sutnar, Jiří Trnka, Stanislav Kolíbal či Adriena Šimotová. Ne každý měl ve vysokých studijních nárocích to štěstí. V roce 1903 byl například ze studia vyloučen pozdější slavný malíř Václav Špála pro "příliš nepatrný výkon ve figurálním kreslení", o několik let později potkal stejný osud Jana Zrzavého pro "nedostatek pilnosti".
Tradice výrazných osobností vedoucích ateliéry přetrvala dodnes. Dnes škola disponuje čtyřiadvaceti ateliéry. Například ateliér fotografie řídí Ivan Pinkava, sochařství Kurt Gebauer, ateliér interiéru a nábytku vede rektor školy Jiří Pelcl, jeden z designových ateliérů tvůrčí tandem skupiny Olgoj chorchoj Michal Froněk a Jan Němeček.
Jednotlivé ateliéry se v těchto dnech představují veřejnosti ve spodním patře síně Mánes v podobě přednášek nebo workshopů, kde bude možné vytvořit si vlastní umělecké dílo. Série akcí vyvrcholí 20. - 23. prosince prodejní výstavou studentských děl ArtBazar.