Viktor Kotlán: Slovenská koruna příkladem?

Slovenská koruna příkladem?

Od počátku týdne se slovenská koruna obchoduje v měnovém systému nazývaném ERM II. Ten si lze pomocí motoristické paralely přiblížit jako silnici. Středová čára tvoří takzvanou centrální paritu (38,455 SKK/EUR) a obě krajnice tvoří okraje tzv. fluktuačního pásma (patnáct procent na obě strany). Pokud se měna dostane ke krajnici a hrozí její proražení, přistoupí Národní banka Slovenska a Evropská centrální banka k operacím na trhu, jež mají vrátit měnu zpět ke středové čáře.

ERM II není spása, naopak

Cílem dobrovolného omezení pohybů slovenské měny na pomyslné silnici je cesta do Evropské měnové unie. Slovensko usiluje o brzké přijetí eura a omezení kursových pohybů patří mezi kritéria, jejichž splnění Evropa před přechodem na jednotnou měnu požaduje. Evropské orgány se dokonce nespokojí s udržením vozidla mezi krajnicemi, ale rádi by viděli pohyb měny ještě blíže centrální parity. Konkrétně je nežádoucí oslabení měny o více než dvě a čtvrt procenta.

Toto svázání měny před přijetím eura je však často kritizováno nejen ekonomy, ale také centrálními bankami. Například České národní bance se systém příliš nelíbí, na což opakovaně upozorňuje. Jaké jsou ony výhrady?
Za prvé, účast v mechanismu je chápána jako test udržitelnosti hospodářských politik. Jednoduše se argumentuje, že pokud nebude země uplatňovat obezřetnou fiskální politiku, nebude schopna testem projít. Atraktivita podobného testu ale klesá, uvědomíme-li si, že fixní měnové režimy přímo vybízejí ke spekulativním útokům. To jsme si ostatně v České republice v roce 1997 sami vyzkoušeli.

Příliš široké pásmo

Za druhé, obhájci mechanismu směnných kursů uvádějí, že účast měny v ERM II přispívá ke stabilizaci kursového vývoje a inflace. Fluktuační pásmo se ale jeví příliš široké, než aby mělo jakýkoliv stabilizační účinek.
Navíc jsou si trhy vědomy pravidla, podle něhož lze středovou čáru (centrální paritu) v čase posunout silnějším směrem. Je tedy sporné, zda lze o stabilizaci vůbec hovořit.

Co se týče blahodárného efektu pro stabilizaci růstu cen, tedy inflace, je zde již jeden nástroj, a to úroková politika centrální banky v režimu cílování inflace.

Kam jde slovenská koruna?

Po prudkém posílení koruny o dvě procenta v průběhu pondělního obchodování se nyní kurs slovenské měny stabilizoval a mírně oslabil. Co lze čekat dále? Dlouhodobě určitě další posílení. Analýzy České spořitelny ukazují, že finální konverzní poměr slovenské koruny při přijetí eura v roce 2009 by mohl být někde těsně pod 36 slovenskými korunami za euro.
Slovenská koruna by měla sice spíše posilovat, ale díky výše uvedeným problémům kursového mechanismu může procházet i relativně velkými výkyvy. Domnívám se, že oslabení slovenské koruny směrem k horní hranici fluktuačního pásma (39,3) by mohlo vyvolat vlnu spekulací na jeho proražení.

Co by mohlo oslabení měny a spekulace spustit? Strašákem jsou zejména nejisté vyhlídky slovenských zářijových parlamentních voleb. Nejistý postoj opoziční Smer vůči přijetí eura je pravděpodobně i příčinou překvapivě rychlého vstupu do ERM II.
V kratším horizontu je pak z hlediska středoevropských finančních trhů rizikovým faktorem polská politická scéna nebo případný (a delší dobu očekávaný) odchod rizikovějších investic ze střední Evropy při dalším růstu amerických dlouhodobých výnosů.

Jsou Slováci náš problém?

V Česku se nedávno po jmenování náměstka ministra financí Prouzy jako Mr. Euro rozjela práce technické skupiny. Dozvídáme se, jak dlouho budou muset obchody vyvěšovat ceny paralelně v obou měnách, že bude potřeba upravit platební systémy, a jak to bude s podobou bankovek. Klíčová otázka, kdy budou naše veřejné finance po nutných reformách penzí a daňového systému na euro připraveny, se ale jaksi neřeší.

Já očekávám, že europesimismus pravice a nechuť levice do reforem nás pozdrží před branami eurozóny ještě do roku 2013. Podobný osud lze čekat díky problémům veřejných financí i v Maďarsku a díky europesimistické vládě v Polsku.
To, že nás bratři Slováci ve směřování k euru předběhli, je škoda. Ne proto, že by bylo nutné mít euro nejdříve. Na tom nesejde. Dobré by ale bylo mít ekonomiku natolik v pořádku, abychom si mohli vybrat, kdy chceme euro přijmout.

Autor je hlavním ekonomem České spořitelny