Filozofská revoluce


Tu zprávu některá média raději přehlédla, jiná ji předestřela čtenářům kurzívou, kterou si obvykle rezervují na zprávy o objevení monstra z jezera Loch Ness: nový děkan filozofické fakulty nejstarší středoevropské univerzity Michal Stehlík zažil teprve osmadvacet zim. Ten příběh je metafora: dlouho nic a pak revoluce. Stehlík může být dobrý, systém je určitě špatný.
Děkana fakulty svobodných umění si romanticky představujeme coby důstojného znalce starých foliantů. Stehlík za sebou nemá ani habilitaci a na jeho protikandidátovi se navíc shodly (krom jednoho) všechny ústavy a katedry. Akademický senát přesto riskantně vsadil na mladého manažera. Proč?
"Filozofická fakulta svou prestiž zakládá na hloubce a náročnosti studia a na svém výběrovém charakteru," praví její internetová prezentace. Bohužel, citované věty už v mnoha oborech neplatí. Nový šéf slibuje funkční elektronický systém a transformaci knihovny. Je téměř neuvěřitelné, že to v roce 2005 pražská filozofie ještě nemá. Knihy jsou porozstrkané do padesáti knihovniček. Jiří Zlatuška odstartoval v Brně elektronický systém před deseti lety a tamější velkolepá knihovna je ozdobou města. Slavná pražská škola je v mnoha ohledech zaostalá. Asi i proto vsadila na muže, který slíbil změnu a peníze. Nečekané jméno je výsledkem totální samosprávy vysokých škol se silným vlivem studentů. Odvážná volba "proti vůli profesorů" tak přichází jednou za sto let. V drtivé většině vítězí lidé zevnitř, kteří přirozeně konzervují stávající teplíčko. Zde je kořen věci: vysoké školy jsou - spolu s justicí - oborem, který dostal po roce 1989 obrovskou samostatnost. Nic proti: soudy i univerzity vysokou míru nezávislosti potřebují. Jenže tuto nezávislost získaly dříve, než se zreformovaly.
Děkan slibuje, že získá peníze z Evropy. Přejme mu, aby uspěl, aby spolu s evropskými penězi přivedl i evropskou konkurenci. Jinak si o hloubce, náročném studiu a výběrovém charakteru mohou pražští filozofové nechat zdát. petr.kambersky@economia.cz