Nejsilnější kulturní zážitky roku 2005

REDAKTOŘI
Ivan Adamovič
Nejkoncentrovanější kulturní zážitky jsem měl zřejmě na filmových festivalech v Praze, Plzni, Třeboni, Karlových Varech, Uherském Hradišti i Jihlavě. Stejně tak na "festivalech" umění, jímž byla obě pražská bienále i Designblok.
Strhující četbou pro mě byly knihy českých autorů Děvčátko, rozdělej ohníček od Martina Šmause a Slečno, ras přichází Edgara Dutky. Desítky hodin intelektuálního vytržení nabízejí náročné ediční počiny mapující prehistorii a teorii vizuálních médií: Co je to fotografie a Nová filmová historie. Byl to také silný rok pro kreslený seriál: Strážci, Pod dekou a Dobrodružství Luthera Arkwrighta patří k naprosté špičce.
Ze žánru sci-fi upozorňuji na nová vydání dvou vynikajících knih, depresívně drogového Temného obrazu od P. K. Dicka a inteligentně zábavného románu Tima Powerse Brány Anubisovy.
Filmem roku je pro mě Old Boy Parka Chan-wooka, z českých Slámovo Štěstí. Vyhovuje mi koncepce hudebního festivalu Struny podzimu, nejvíce půvabu jsem ale nalezl na koncertu Anoushky Shankar s dirigentem Jakubem Hrůšou. Ve výtvarném umění mám rád překvapení a vtip, proto s velkou chutí sleduji projekty Kateřiny Šedé včetně její práce triumfující na Cenách Jindřicha Chalupeckého.

Aleš Borovan
Výstav, koncertů, kinopremiér, divadelních představení stejně jako úžasných nových desek, knih nebo DVD se letos objevilo tolik, že nebylo možné stihnout všechno. Pouze telegraficky.
Knihy: Santiniho jazyk, po letech jsem se dostal k přečtení deníku Pavla Juráčka, Jan Novák - Zatím dobrý a vůbec veškeré "mašínovské" publikace - fascinující čtení.
Koncerty: Isis, Jaga Jazzist, Värttinä, Efterklang, Orphaned Land, Opeth, Burst, The Frames, KMFDM, The Constantines, Anathema, Enslaved, Origami Galactica.
Nové desky - zahraniční: Opeth, Sephirot, Ephel Duath, Sigur Rós, Jaga Jazzist, Depeche Mode, Ulver, Arcturus, Dälek, Xasthur, Biosphere, Akercocke, Explosions In the Sky, Svartsyn, Röyksopp, Animal Collective, Why. České: Folk3mail, Animé.
Filmy: Štěstí, Oldboy.
Výstavy: Alén Diviš, H. R. Gieger, Zdeněk Burian, Josef Sudek.

Magdalena Čechlovská
Mým osobním "Best of 2005" byl Jiráskův Hronov, celostátní přehlídka amatérského divadla. Není mnoho míst, kde se rozdíly mezi profesionálními umělci a amatéry stírají tak zjevně, jako na Hronově. Ten prodloužený týden v letním Hronově je pokaždé velmi vyčerpávající a zároveň energeticky výživný: dopoledne semináře, odpoledne diskuse s "profíky" a večer dvě tři představení.
Z velké knižní nabídky vyzdvihuji nenápadný titul Přervaný život, Deníky Etty Hillesum 1941 - 1943 z Karmelitánského nakladatelství. Zápisky literárně nadané židovské studentky z Holandska z doby, kdy Židé pozbývali občanských i lidských práv a jejich osudem se stalo čekání na transport do "pracovních táborů", jsou ostré jako žiletky. Zprvu si k nim čtenář musí najít cestu, ale pak jsou fascinující. Není to depresivní čtení, naopak deníky Etty Hillesum ukazují jednu konkrétní cestu, jak být šťastný a milovat život navzdory velké křivdě.

Ivan Hartman
Někdy nadchne drobnost, pouhá písnička, jako v případě Neočekávaného setkání na albu tuzemské kapely Irish Dew nazvaném Šance. Nenásilně a radostně se tu propojil zpěv Františka Segrada se dvěma senegalskými hudebníky, moravskou písní a keltskou harfou.
Fakt, že podstatné věci vznikají mnohdy v ústraní, pak dosvědčuje album Písňobraní moravských houslistů a zpěváků Jitky Šuranské a Jiřího Plocka příznačné melodickou čistotou, prostotou a silou, či výtečné album jihočeského písničkáře Jiřího Smrže trochu romanticky nazvané Poslední láska. Jestli někdo z "nových" (Smrž však už pamatuje léta) muzikantů dnes přesvědčivě navazuje na nejvýznamnější postavy českého písničkářství šedesátých a sedmdesátých let, pak se jmenuje Smrž. Stejně nezanedbatelné je i šansonové album Balada pro Bardotku, kde herečku Marianu Chmelařovou, která si říká Minach, doprovází klavírista a autor písní Zdeněk Král.

Irena Zemanová
V oscarové sezóně mě oslovila zejména skvostná filmová adaptace divadelní inscenace Patrika Marbera Na dotek v režii Mika Nicholse, vizuálně strhující čínský film Klan létajících dýk a thriller z prostředí OSN Tlumočnice.
Povedená byla také nabídka DVD - coby milovnici filmů pro pamětníky mě zaujala zejména čtyřdisková kolekce Selznickova oscarového filmu Jih proti Severu, který prošel digitální restaurací.
Tanečním i gurmánským zážitkem byla jarní latinskoamerická taneční noc La Fiesta na Smíchově, organizátoři letos tento hispánsko-karibský maratón nově obohatili i o vlivy jihoamerických kultur.
Z divadelních inscenací se mi pod kůži dostala zejména vynikající americká adaptace Ledeckého muzikálu Hamlet v novátorské režii Roberta Johanssona a se strhujícím výkonem broadwayské hvězdy Sebastiana Arcela v titulní roli.
Z přehršle výborných hudebních počinů zmíním Madonnino taneční retro Confessions on a Dance Floor, Eminemův výborný výběr Curtain Call: The Best Of či melancholické album Back to Bedlam britského písničkáře Jamese Blunta. Překvapila mě i povedená druhá deska Sámera Issy Break The Silence - vytříbené r'n'b amerického střihu.
Z knížek mě oslnily výpravné Dějiny krásy od Umberta Eca. Vedle nádherné publikace však nezaostává ani útlý Jácobův pokoj Virginie Woolfové, který se konečně dočkal výborného českého překladu, či Urbanův mystický Santiniho jazyk.


PŘISPĚVATELÉ

Jaroslav Beránek
Šéfredaktor časopisu Historie a vojenství
Rok pro mne začal vynikající pražskou expozicí životního díla Vojtěcha Preissiga a pokračoval desítkami výstav v Londýně. Již sama návštěva pulsující, barevné, multikulturální britské metropole je vždy velkým zážitkem. Po Paříži a New Yorku nyní právě město nad Temží vládne světovému kulturnímu dění. Londýn, to je dnes "pohyblivý svátek".
Konec roku přinesl do Londýna také "kousíček" Prahy. Hned v úvodu výstavy v Tate Modern věnované francouzskému malíři Henri Rousseauovi - známému také jako Celník - totiž najdeme jeho autoportrét zapůjčený pražskou Národní galerií. Tento olej, na kterém se ztvárnil s paletou, malířským baretem a v pozadí s lodí, vyzdobenou signálními vlajkami, je asi pro většinu Čechů prvním dílem, jež od tohoto naivního umělce viděli. Výstava je jedinečná v tom, že ukazuje Celníkovu tvorbu vcelku, se všemi souvislostmi a zejména se zdroji, jimiž se inspiroval. Nechybí tu proto dobové cestopisné časopisy, pohlednice i dokonce vycpaná lvice zakusující antilopu. Právě pohled do malířovy "kuchyně" je nesmírným a objevným zážitkem.

Otto Bohuš
Filmový publicista
Filmové zážitky: režisérská verze Divoké bandy (1969) od Sama Peckinpaha na velkorysých rozměrech plátna Velkého sálu karlovarského hotelu Thermal v pravé úterní poledne 5. července. Hudební: Love Planet, Tábor, 12. až 13. srpna. Tak všeobecně: vánoční besídka s nejbližšími přáteli 22. prosince.

Ondřej Fencl
Hudební kritik a hudebník
Jeden z nejlepších koncertů vystřihli v lednu v Praze R.E.M., kteří bez problému proměnili neosobní Sazka arenu ve vysoce osobní prostor. Z jiného soudku čerpá Värttinä, v Paláci Akropolis potvrdila na jaře pověst jednoho z nejosobitějších těles současné world music. Ač šedesátníci, nezklamali v červnu Black Sabbath v prapůvodní sestavě; sugestivně a s nečekanou energií připomněli, jak se hrálo v dobách temna. S nepřízní počasí se obstojně vypořádal českobrodský Rock For People, i přes tuny bahna opět podařený.
To, jak se dá česká (slovenská) muzika dělat na světové úrovni, předvedli v říjnu v Lucerna Music Baru životem nasáklí -123minut. A o dva měsíce později to samé v bledě modrém Richard Müller v T-mobile areně.

Saša Hrbotický
Divadelní kritik
Veškeré mé umělecké zážitky jsou spojeny výhradně s divadlem. Událostí překračující hranice regionu se stala premiéra Donaha! ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde režisér Radek Balaš dokázal, že muzikál nemusí být ani plytký, ani nabubřelý, zato může vonět obyčejným životem, chytrým humorem a láskou k divadelní profesi. Z úplně jiného soudku byla trojstranná koprodukce pražského Divadla Komedie, Salzburger Festspiele a Deutsches Theater Berlin, z níž se zrodila dramatizace románu Zmatky chovance Törlesse od Roberta Musila. Inscenace uchvátila minimalistickým režijním rukopisem šéfa Komedie Dušana D. Pařízka, neobyčejným nasazením českých i německých herců i scénografickým řešením Olafa Altmanna.
Do třetice musím připomenout Dejvické divadlo s novou hrou Petra Zelenky Teremin. Hra inspirovaná osudy ruského vynálezce přinesla neotřelou reflexi světa zasaženého sovětským komunismem, navíc Ivan Trojan v titulní roli maximálně využil příležitost představit se v jiné poloze, než jak jsme ho v poslední době znali.

Robert Janás
Výtvarný kritik
Zaujaly mě koncerty skupin Moimir Papalescu & The Nihilists a Umakart.
Skutečnost, že i při schematickém a zkreslujícím vnímání pojmu umění jednostranně chápajícím otázku výtvarné kvality, které je pro české prostředí typické už od první republiky, byla v Praze uspořádána přehlídka prací Zdeňka Buriana jako plnohodnotná umělecká výstava.
Schopnost Domu umění města Brna zorganizovat v moravské metropoli rozsáhlé výstavy stěžejních osobností výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století. Letos měli brněnští diváci možnost vidět tvorbu Gerharda Richtera a Jiřího Georga Dokoupila.
Vítězství Kateřiny Šedé v Ceně Jindřicha Chalupeckého, které ukazuje, že se i ve velmi úzkém segmentu ze současné výtvarné scény, na který se toto ocenění zaměřuje, dá nalézt kvalita.

Simona Juračková
Publicistka a kurátorka
Jedním z nejdůležitějších zážitků roku je rekonstrukce brněnské Reduty (ateliér D.R.N.H.). Citlivý přístup k historické stavbě, skvělá práce s materiály, začlenění výtvarného díla do architektury (Petr Kvíčala). Z hlediska urbanismu a veřejného prostoru je alespoň pro Brno nesmírně důležitá zástavba proluky na centrálním náměstí. O to víc, že byl po několika letech sporů a nejasností realizován vítězný návrh ateliéru Kuba & Pilař.
Z publikací stojí za zmínku trojice knih čecho-britského architekta Jana Kaplického, zvláště pak kniha nazvaná Sketches. Přehlídka idejí představená několik tahy tužkou je intimní, a přesto sdělná.

Vladimír Karfík
Literární kritik
Víc než knihy, obrazy, hudba vypovídají o povaze a kulturnosti doby její stavby. Vyjevují nejenom invenci architekta, ale odvahu i vkus stavebníka - jako kdyby v obraze byl i divák a v knize i čtenář. Ale pražská městská architektura nabízí málo skutečných zážitků, jaké poskytne třeba procházka oživeným Jelením příkopem. Tam jsou hned dva: moderní high-tech architektura oranžerie Evy Jiřičné a rustikální, a přece jemný, úchvatný Pleskotův funkční tunel. Jinak zázračné, i když vlastně trochu smutné, je setkání s dosud neuskutečněným - se záznamy architektovy imaginace a myšlení, jak jsou zafixované ve vydaném skicáři Jana Kaplického. Trochu smutné, že po Praze je tolik nových konformních staveb a velestaveb většinou bez nápadu, bez vtipu, bez odvahy, bez ducha, a Kaplický nedostane zakázku ani na tu příslovečnou popelnici.

Pavel Kosatík
Spisovatel a publicista
Z filmů se mi líbilo Švankmajerovo Šílení, film pro normální lidi. A taky Božská Julie Istvána Szabóa: protože se tam říká, že umění je víc než život, ne že ne. A zaradoval jsem se, když Ivan Wernisch sestavil druhý díl antologie zapomenutých českých básníků Píseň o nosu: jaké netušené hlubiny se ukrývají v těch spoustách marně popsaného papíru!
Hlavním kulturním zážitkem pro mě nicméně byla dnes už skoro absolutní internetová dostupnost hudby: jakékoli, i té nejvýlučnější. Koho před pár lety napadlo, že bude možné stahovat spoustu vynikající rockové hudby z dob před třiceti a více lety včetně kapel, které se žádná firma neodvážila reeditovat na cédéčkách? Nezávislost na současnících, kteří něco dělají, jen když jim z toho kyne zisk, byl doopravdy zážitek!

Petr Matoušek
Literární kritik a editor
Románové cestopisy Modré silnice Williama Leasta Heat-Moona a Setkání s mořskou Venuší Lawrence Durrella mě nadchly vírou v bludnou duši a ve starší vrstvy krajiny. Nové album brazilských Uakti Oiapok Xui potvrzuje nezaměnitelný zvuk mágů z pralesa, v živém provedení mi podobně výjimečně zněla skladba The Heart Asks Pleasure First, zahraná na piano ve sklepě přímo Michaelem Nymanem v rámci jeho říjnového hostování v Praze. Film Larse von Triera Manderlay na brechtovsky dvojrozměrné scéně je výmluvnější než Dogville i s otázkou, zda dobrovolné otroctví není dnes pro mnohého našince pohodlnější než pracná svoboda.

Ladislav Nagy
Překladatel a kritik
Velice mile mě překvapil Nick Cave na táborském koncertu. Vzhledem k tomu, že to byl letní festival a Bad Seeds nebyli na regulérním turné, obával jsem se trochu "odzívaného" výkonu, nicméně jsem byl mile překvapen. Byl to obrovský zážitek. Nadchla mě taky poslední kniha Jana Reicha nazvaná prostě a výstižně Bohemia. Fotografie pořízené starým aparátem mají neuvěřitelnou atmosféru.

Tomáš S. Polívka
Hudební kritik a publicista
Přenést posluchače do jiných světů, mimo jazz i vážnou hudbu, dokázal 6. března v pražském Kongresovém centru génius Wayne Shorter. Vydařil se i Etnomaraton v rámci Pražského jara, kde 28. května exceloval Abdullah Chhadeh, syrský virtuos na qanun. Ve stavu vytržení mě zanechaly koncerty rockových klasiků Nicka Cavea (festival Love Planet) a Patti Smith (26. srpna v Arše). Úžasně zazpívala kapverdská bosonožka Cesaria Evora (4. dubna, Lucerna) i uhrančivá diva indického původu Susheela Raman (festival Respect). Vřelé a fascinující bylo vystoupení "spasitelky fada" Marizy na festivalu Colours Of Ostrava.

Josef Rauvolf
Kulturní publicista, časopis Instinkt
Pokud jde o zážitek hudební, jednoznačně vedou dva koncerty - Queens of the Stone Age v Roxy, skvělá parta, která hraje všechno možné, jen ne obyčejný rock, je to šílené, chytré, pro mě silně nabité. Z jejich hudby cítím velké přesahy, že jim jde o něco jiného, hlubšího než jen řezat do kytar a vydávat desky, jsou pro mě naprosto mimo veškeré trendy. Stejně jako švýcarští Young Gods, které jsem zažil nedávno v Akropoli, také kapela, která si jde svou cestou a kašle na nějaké efemérní trendy, naprosto poctiví lidé, umělci v tom nejhlubším slova smyslu. Nebylo to přitom poprvé, co jsem Young Gods slyšel, pokaždé až katarze, hluboký prožitek. A do třetice, západy slunce nad Volfarticemi...

Petr Veber
Hudební kritik, zpravodaj ČTK
Na Pražském jaru potěšil tenorista Peter Schreier (70) v obdivuhodné dvojroli dirigenta a Evangelisty v Janových pašijích od Bacha. Objevem byl Vojtěch Spurný jako klavírní doprovázeč Peckové. Na Pražském podzimu byla charismatická dirigentka Marin Alsopová s orchestrem z Bournemouthu a Maďaři s Bartókovou operou Modrovousův hrad. Nadchli dva mladí světoví tenoristé - Ramón Vargas a Rolando Villazón. Operní událostí byl Wagnerův kultovní Prsten v pražském Národním divadle.
Radost jsem měl z pánů Lukse a Štryncla, kteří s českými barokními soubory obstáli v mezinárodním srovnání - první s Bachem, druhý dokonce v romantické hudbě. Kout na CD s díly od Bohuslava Martinů s orchestrem ze St. Gallen téměř šokuje - hrají mu jako v první lize. A zážitky jsou i z pomezí žánrů - Ute Lemper, svrchovaná interpretka Weilových šansonů, a čarodějka Iva Bittová, která se Škampovci úžasně interpretuje úpravy lidových písní.