Evžen Zámečník: Concerto giocoso není vážné, ale radostné

Concerto giocoso není vážné, ale radostné

Evžen Zámečník je podepsán pod operou Ferda Mravenec i pod řadou vážných instrumentálních děl, jeho jméno patří k souboru Brno Brass Band. Trvalost neoklasických východisek a spontánního muzikantství v tvorbě šestašedesátiletého skladatele, houslisty a dirigenta potvrzuje jeho Concerto giocoso napsané ke 110. výročí České filharmonie.

HN: Komponoval jste s vědomím konkrétní příležitosti?
Ano, psal jsem virtuózní skladbu k jubileu - k výročí špičkového orchestru světové úrovně. Už zadání samo o sobě bylo zavazující, podobná objednávka přichází zřídka za život. Když jsem se pak dozvěděl, že skladba zazní v sousedství Dvořáka a Smetany, nemělo to sice přímý vliv na její formu nebo strukturu, ale bylo to zjištění ještě víc zavazující.

HN: Podobnou objednávku jste ještě nedostal?
K výročí Národního divadla v roce 1983 jsem byl s dalšími požádán o nové dílo. Vznikla tak moje dětská opera Brouk Pytlík. Měl jsem také objednávky od nakladatelů z ciziny na určitý typ skladby pro vydání tiskem. S výzvou České filharmonie se to však nedá srovnávat. To je ta nejzávažnější zakázka, i když výsledná hudba nebude vážná a smutná. Autor vždy do poslední chvíle trne, jak jeho nové dílo přijmou lidé, jak muzikanti, jak kolegové... Tady je ovšem provedení v nejlepších rukou.

HN: Co znamená slovo giocoso?
Označuje hudbu veselou, hravou, radostnou. Snažil jsem se, aby taková byla proto, že jsem tento fenomén po dílech pro menší obsazení chtěl pojednat i pro velký orchestr. Příkladem obdobné hudby může být Mozart stejně jako neoklasicismus Prokofjeva a Stravinského i Čechů - Krejčího, Trojana, Martinů nebo jeho žáka Jana Nováka, jehož hudbu miluji. (veb)