Úvahy drobných investorů
Drobný americký investor se při volbě investice rozhoduje většinou podle čtyř základních kritérií. Nejdříve se zajímá o minulou výkonnost investice. Dále ho zajímá velikost manažerského poplatku fondu. Ve třetí řadě se rozhoduje podle toho, o jaká aktiva je momentálně mezi investory největší zájem. Posledním rozhodovacím kritériem pro investici je pak skutečnost, zda fond uplatňuje výkonnostní odměny.
Naproti tomu čeští investoři se zajímají hlavně o historickou výkonnost a o momentálně populární aktiva. Manažerský poplatek u Čechů není významným rozhodovacím kritériem a stejně tak ani výkonností odměny.
Většinová rozhodující kritéria hýbají stamilióny korun. Rozhodují o tom, do jakého fondu přitečou a z jakého fondu odtečou.
Minulá výkonnost fondu
Ukazatel minulé výkonnosti je na první pohled jednoznačný. Fond vydělal, a proto je dobrý. Nebo prodělal, a proto je špatný. To nám napovídá selský rozum. Metoda výběru podle minulých výnosů vede k drahým nákupům (nakupujeme v euforii) a levným prodejům (prodáváme v depresi).
Může se stát a také se stává, že fond v dlouhodobé periodě vydělává, ale jeho klienti "naskakující" a "vyskakující" z investice jako z vlaku - prodělávají.
Otázky, které si klademe a které tvoří podstatu kritéria výběru podle výkonnosti, by měly být formulovány jinak. Měly by například znít takto: Fond v minulosti vydělal, ale je to výsledek kvality investičního procesu, nebo jen se vyplatilo riziko, které podstupoval? Fond prodělal, ale je to výsledek špatného investičního procesu, nebo se jen projevilo riziko, za které byl předtím odměněn? A pokud fond vydělal, vydělal dost za podstoupené riziko? Vyrostl-li například o dvacet procent, nevložil na bedra investorů taková rizika, že férová odměna by odpovídala výnosu 30 procent?
Co z toho, řekne si běžný investor, kdo mi dá dnes dvacet procent? Velmi mnoho z toho. Za prvé, až fond klesne, je třeba opět znát odpověď, zda jde o nekvalitní investiční proces nebo jen o projev stinné stránky rizika, které dobrovolně podstupuje a o kterém by měl být informován.
Investiční móda
Móda by neměla diktovat strategii. Móda je záležitost davového chování. Dav má ale v investování málokdy pravdu. Klíčové je vybírat si produkty podle vlastního finančního plánu. Je téměř jisté, že velká část investic půjde i do produktů, které takzvaně "frčí". Nemělo by to ale být tak, že velká část vlastních investic půjde do produktů jen proto, že jsou momentálně módní.
Obecně nevidím nic špatného na tom, že investor sleduje, kam právě peníze proudí. Dokonce se může s davem i svézt, ale úspěch této strategie je dlouhodobě velmi nejistý.
Neviditelné poplatky
U nás největší roli při rozhodování hraje poněkud dětinské členění poplatků na viditelné a neviditelné. Viditelné jsou například vstupní poplatky do fondů. Méně viditelné jsou manažerské poplatky fondů, které investor neplatí "z vlastní kapsy", ale na úrovni fondu jsou strhávány a jsou rozkryty ve Statutu fondu.
U drahých fondů, které nevytvoří dostatečnou přidanou hodnotu, investoři kritizují nízkou výkonnost, nikoliv vysoké poplatky, ačkoliv ony mohou hrát velkou roli ve vývoji výkonnosti.
U garantovaných investic si nepoučení investoři libují nad nulovými poplatky za vstup i řízení a většinou netuší, že platí i vstup i řízení. V žádném případě to není méně než u tradičních fondů. Jen nejsou nikde rozkryty.
Totéž (neviditelnost poplatků) platí i pro penzijní fondy a zcela samostatnou kapitolou jsou investiční a kapitálové pojistky. Dokonce i mnozí finanční poradci, které tyto provize živí, již z důvodů obav o svou reputaci kapitálové pojistky neprodávají.
Transfer státní podpory (hlavní důvod nákupu těchto produktů) do poplatků snad zastaví až jen povinnost jejich rozkrytí.
Úsměv vyvolává zadržení dividendového výnosu (dvě až tři procenta ročně) u většiny indexových certifikátů a jejich následný prodej bez manažerského poplatku, který u aktivně řízených akciových fondů nezadržujících dividendy činí jedno až dvě procenta ročně.
Situace se jen tak nezlepší
Problém s poplatky zřejmě vyřeší rozvoj trhu v relativně krátké době. Je-li ale minulá výkonnost a hlavně jejich absolutní výše tím nejdůležitějším motivem pro rozhodování na vyspělém finančním trhu s tradicí, nezbývá než si povzdechnout.
Investoři jsou všude stejní a za chyby se platí. Velmi kvalitní strategie s perfektně optimalizovaným rizikem nebudou nikdy na seznamu "top" fondů řazených jen podle výkonnosti, a proto zůstanou mnohdy nepovšimnuty. A to je určitě velká škoda.
Drobní investoři tak budou stále běhat v bludném kruhu - budou kupovat až po růstu, prodávat po poklesu. Jejich výnosy budou dokonce dramaticky zaostávat i za těmi, kteří jen koupí a drží. Je však možné, že se rozhodnou neřídit své investice podle pocitů a zdánlivě selského rozumu. Určitě by se to vyplatilo.
Autor je analytikem ve společnosti Pioneer Investments
