O sankcích OSN rozhodnou Rusko a Čína
Evropané a Američané se v postoji k íránskému jadernému programu sbližují a zdá se, že pověstná "irácká roztržka" se opakovat nebude. Washington i Evropská unie se tentokrát shodují v názoru, že Rada bezpečnosti Organizace spojených národů musí na Teherán uvalit sankce, pokud jeho atomový program bude pokračovat v současné podobě.
Zatím tak nehrozí opakování patové situace z března 2003, kdy Francie a Německo odmítaly útok na Irák a naopak Španělsko s Británií podporovaly USA.
Jakékoliv rozhodnutí Rady bezpečnosti však předpokládá, že žádný z pěti stálých členů rezoluci nevetuje. USA, Velká Británie a Francie tak k prosazení protiíránských sankcí potřebují, aby je podpořily nebo se alespoň zdržely hlasování i Rusko a Čína.
Dva státy, které mají minimálně ekonomicky v případě izolace Íránu co ztratit.
Putin: Pozor na chyby
Ruský prezident Vladimir Putin včera po setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou naznačil, že stále věří v dohodu.
Íránci podle něj dosud kategoricky nevyloučili nabídku na obohacování uranu pro íránský atomový průmysl v Rusku.
"Problém musí být vyřešen pečlivě a bez chybných kroků," prohlásil ruský prezident s tím, že pozice Ruska je "blízká názorům Spojených států a Evropské unie.
Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov už minulý týden sdělil agentuře Interfax, že Moskva je pro diskusi o íránském jaderném programu na půdě Rady bezpečnosti. K možnému ruskému postoji vůči sankcím se však nevyjádřil.
Írán a Rusko jsou významnými obchodními partnery. Moskva se podílí na stavbě jaderné elektrárny v Búšehru a ruské firmy mají v Íránu velké lukrativní zakázky.
To se projevuje i v politických vztazích. Ačkoliv teheránská vláda v mnoha místech světa podporuje kauzy svých muslimských souvěrců, počínání ruské armády a vlády v Čečensku nekritizuje.
Spojené státy jsou přesvědčeny, že Moskva a Peking mohou svým tlakem ovlivnit politiku Teheránu.
"Potřebujeme, aby Rusové a Číňané Íránu řekli, že v Radě bezpečnosti pro něj nebudou moci mnoho udělat. Určitě by to na Teherán mělo dopad," řekl listu Washington Post bývalý náměstek ministra zahraničí USA Robert Einhorn.
Čínská neznámá
Pro Peking je otevřené vystoupení proti Íránu podobně komplikované jako pro Moskvu.
Je závislý na dovozu íránské ropy. V současnosti je jejím druhým největším odběratelem po Japonsku a brzy má být dokonce největším. Iránská společnost CNOOC investovala 70 miliard dolarů do těžby zemního plynu v Íránu.
Čína je navíc pilným exportérem spotřebního zboží, automobilů i zbraní do Íránu, takže ekonomické sankce by se jí výrazně dotkly. Totéž ale lze říci o jejích vztazích s USA, pokud by se naopak přidala na stranu Íránu.
"Těžko se dá předvídat, jak se Číňané rozhodnou. V případě Severní Koreje hrají aktivní roli a tlumí agresivitu tamního režimu. Mohou ho řekněme vydírat tím, zda a kolik tam pošlou potravinové pomoci. U Íránu tohle samozřejmě neplatí," řekla HN sinoložka Lubica Obuchová z pražského Orientálního ústavu.
Pro Írán by "ztráta" Číny byla výraznou prohrou. Teherán spoléhá na to, že rostoucí obchod a spolupráce s Čínou ho zbaví nutnosti brát v potaz výtky Západu.
