Miloš Čermák: O spekulacích a konci jednoho šéfredaktora

O spekulacích a konci jednoho šéfredaktora

Miloš Čermák

Hned dvakrát v jednom dni rozvířil český novinářský mikrokosmos šéfredaktor MF Dnes Pavel Šafr. Poprvé v souvislosti se svým komentářem Paroubek, nebo svoboda, který vyšel jako hlavní komentář listu. A po druhé v podvečer, kdy vydavatel MF Dnes oznámil Šafrovo odvolání.
Ta první otázka byla: Je přijatelné, aby šéfredaktor seriózního listu vyjádřil tak vyhraněný politický názor?
Nevím. V každém případě je to nezvyklé. Jsem ale přesvědčen, že vášnivost a vyhrocenost jsou kořením komentářů, a právě takové by noviny měly tisknout. Není nic nudnějšího, než číst rozumbradské úvahy typu "nebude-li pršet, nezmoknem".

Mezi Amerikou a Británií

Co činí Šafrův článek výjimečný, je fakt, že ho napsal šéfredaktor. V amerických novinách by něco takového bylo nemyslitelné. Tamní šéfredaktoři považují svou nestrannost za svůj hlavní profesní kapitál, a někteří z nich se dokonce netají tím, že by žádné komentáře ve svých novinách raději ani neměli (možná i proto, že komentářovou rubriku neřídí oni, nýbrž přímo vydavatelé). Naproti tomu v Británii je názorová angažovanost šéfredaktorů běžnou a čtenáři vítanou. Osobně je mi bližší přístup britský, přijde mi upřímnější a poctivější. Je-li Šafrův komentář signálem, že české noviny přestanou před volbami svou beztak čitelnou politickou orientaci skrývat a jasně napíšou, kterou stranu podporují, pak jej vítám.
Záhadou zůstává, proč noviny názor svého šéfredaktora otiskly právě v den, kdy ho otiskly. Tedy: neodchází Pavel Šafr nečekaně z funkce na nátlak premiéra Paroubka?
Považuji to za přitažené za vlasy, nepravděpodobné, ba přímo zcela nemožné. Německý majitel deníků MF Dnes a Lidové noviny se o českou politiku nikdy nezajímal a není důvod, proč by začal zrovna teď. A i kdyby ano, výměna šéfredaktora by těžko proběhla tak rychle.
Naopak je celkem pravděpodobná oficiální verze, že Pavel Šafr opouští vedení novin z důvodu "únavy materiálu". Můžeme spekulovat, nakolik to bylo skutečně jeho vlastní rozhodnutí. Zní ale logicky, že nový šéf bude jmenován k 6. únoru, tedy ke dni, kdy noviny čeká grafická i obsahová změna.
Proč byla šéfredaktorská výměna ohlášena tak nečekaně? Údajně proto, že se zrovna minulý týden ve čtvrtek konala porada vedení firmy za účasti německých manažerů. Vzhledem ke zmíněnému komentáři to bylo každopádně nešťastné načasování.
Zejména internetová média jsou dnes plná spekulací o tom, jak to s odvoláním šéfredaktora MF Dnes "skutečně" bylo. Je to škoda, protože téměř devět let trvající působení Pavla Šafra v MF Dnes a LN by stálo za seriózní diskusi.

Role osobnosti v dějinách

Vedle hopkirkovsky neviditelného Zdeňka Porybného z Práva byl Pavel Šafr nejdéle působícím novinovým šéfem v Česku. Kritici MF Dnes spojují jeho éru s počátkem takzvané bulvarizace neboli zpovrchnění obsahu, které vedlo k tomu, že se deník věnoval tématům ne zcela hodným seriózním novinám (Česko hledá Superstar).
Jenže bulvarizace není vůbec jen jev český. Je to reakce na upadající zájem čtenářů, především těch mladých, a také přirozená potřeba vyrovnat krok s ostatními médii. Hlavně internetovými. Noviny všude na světě pro sebe hledají jinou roli než jen informovat.
Bylo by námětem na vědeckou práci, zda a nakolik se to Pavlu Šafrovi v MF Dnes podařilo. Ale nepochybnou pravdou je, že udržel dominantní postavení na českém novinovém trhu, který patří k těm nejkonkurenčnějším na světě. Že v podstatě stabilizoval jeho náklad na úrovni 300 tisíc kusů, což je v poměru k velikosti trhu lepší výsledek, než má například lídr britského trhu Daily Telegraph. A že udržel image politicky nezávislého a sebevědomého listu.

Všechny noviny jsou lepší

Stalo se určitou módou na noviny nadávat. Tak jako na politiky. Že mezi nimi není skutečný výběr. Možná je to pravda. Ale když porovnáme libovolné současné noviny s těmi deset let starými, zjistíme, že ty dnešní jsou zajímavější, lépe psané a pestřejší. Že jsou zkrátka lepší. Pavel Šafr na tom zcela jistě má svou zásluhu.
Málo si uvědomujeme, jak moc se svět médií a politiky změnil. Našel jsem ve svém archívu téměř dvanáct let starou zprávu ČTK, která se jmenuje "Šéfredaktor Telegrafu tvrdí, že jeho odvolání inicioval Čermák". Tím Čermákem byl místopředseda ODS a šéfredaktorem Telegrafu zase Pavel Šafr.
Ve zprávě je popsáno, jak ODS prostřednictvím IPB deník Telegraf ovládala. Že nejprve Šafra do křesla pomohla instalovat, a když deník kritizoval tzv. českou cestu privatizace rafinérií, tak ho nechala odvolat. Jak IPB nabídla šéfredaktorovi trafiky (mimo jiné šéfovské místo v televizi Premiéra) a jak si zhrzený šéfredaktor na své odvolání písemně stěžoval tehdejšímu premiérovi Klausovi.
Skoro se nechce věřit, že v něčem takovém jsme žili. Šafrův současný odchod je možná opepřen internetovou paroubkofobií a osobními klevetami, v porovnání s tím v roce 1994 je však kultivovanou selankou. Není na škodu si to uvědomit. Autor je redaktorem Reflexu