Eva Romanová slaví výročí

Eva Romanová slaví výročí

Říkalo se jim "děti Romanovy" a krasobruslařský svět jim ležel u nohou. Pavel později zahynul při autonehodě a pro Evu je v šedesáti letech, které oslaví zítra, sport uzavřenou kapitolou.
V roce 1962 jí bylo šestnáct a Pavlovi devatenáct. Když v Praze získali titul mistrů světa, národ je miloval. Přidali sedm zlatých z mistrovství republiky, dvě z mistrovství Evropy a další tři z mistrovství světa.
Do tanců vnesli náročné krokové variace, dynamiku, skluz. Za jejich triumfem však stála dřina: "Tatínek nechtěl mít děti, co lítají po ulicích. Odmala nás vedl ke sportu." Třikrát týdně na nekrytém stadiónu stáli na bruslích už před pátou, jindy kolem půlnoci. "Stalo se, že led nebyl volný. Pak jsme chodili na Vltavu. Tatínek přinesl gramofon s klikou, my nasadili kožešinové návleky na brusle. V létě jsme na kolečkových bruslích trénovali u Stalinova pomníku. Honili nás policajti, že to místo zneuctíváme."
"V izolaci šedesátých let jsme neměli vzory, ale fantazii a touhu prosadit se," říká trenérka Míla Nováková. Po čtvrtém světovém titulu vše skončilo, jí bylo devatenáct. Vystupovali v revui Holiday on Ice, v lednu 1972 bratr zahynul. "Od té doby pro mě krasobruslení přestalo existovat," tvrdí Eva.
Provdala se za Jackieho Grahama, koupili statek v Anglii, provozovali domov důchodců, v obytném autobusu křižovali USA. "Cestování bylo tak úžasné, že bych ho nevyměnila za žádnou medaili. Karel Gott bude zpívat do osmdesáti, ale krasobruslař? Nemůžu dělat něco, co jsem dělala, když mi bylo dvacet," říká Eva Romanová dnes. (čtk)