Milan Štěch: Nezaměstnanost jako volební téma

Nezaměstnanost jako volební téma

Odbory citlivě vnímají problematiku nezaměstnanosti a její současnou úroveň, pohybující se na hranici půl miliónu osob, považují za nepřijatelnou.
Předvolební doba zde přináší mnohá překvapení, ale i ideové a názorové veletoče. Například podle představitelů ODS se najednou zdá, že nezaměstnanost je základním selháním naší ekonomiky, kterou samozřejmě způsobila nekompetentní politika několika vlád s dominancí sociální demokracie v období po roce 1998.
Je to trochu zvláštní, když nejsou ještě tak vzdálené časy, kdy jsme často stejnými lidmi byli přesvědčováni, že nezaměstnaní si za svůj osud mohou sami a sami se také musí o zlepšení své situace starat. Jsme ale rádi, že k tomuto prozření došlo.

Na pohled to tak vypadá...

Zkusme se zastavit nad argumenty dokazujícími blahodárnost vládnutí ODS v první polovině 90. let a údajně devastační účinky politiky vlád po roce 1998 právě v oblasti zaměstnanosti.
Statisticky lze doložit, že míra nezaměstnanosti výrazně vzrostla právě v období datovaném rokem 1998. Zatímco na konci předcházejícího roku činila míra nezaměstnanosti 5,2 %, na konci roku 1998 už stoupla na 7,5 % a v roce 2003 dokonce až na 10,3 %. Od té doby s mírnými sezónními výkyvy sice klesá, ale velmi pomalu. Tato zdánlivě nezpochybnitelná argumentace však ignoruje některé hlubší příčiny, kterými lze tento vývoj vysvětlit a popsat.

...ale Klausovi nahrálo štěstí

Je myslím dost zjevné, že v první polovině 90. let nebyla realizována důsledná restrukturalizace ekonomiky. Ta se prosadila teprve až v souvislosti s ekonomickou politikou Zemanovy vlády.
Spolu s pozitivními efekty, projevujícími se v současnosti vysokým ekonomickým růstem, tehdejší politika přinesla bohužel i útlum neperspektivních výrob v některých regionech. S tím samozřejmě souvisí i růst strukturální nezaměstnanosti. Je koneckonců známo, že neřešení strukturálních problémů ekonomiky vyústilo v letech 1997 - 1998 do poklesu ekonomiky a krize bankovního sektoru.
Dalším významným faktorem, umožňujícím do roku 1997 udržovat nezaměstnanost na poměrně přijatelné úrovni, byla i možnost umísťovat uvolněné uchazeče o práci do dříve poddimenzovaných odvětví, tedy především do sféry služeb. Do této oblasti se přesunulo v období 1990 - 1997 téměř 450 tisíc osob a tato sféra byla v zásadě saturována. Pokud by tento nevyužitý potenciál nebyl k dispozici, už v této době by se nezaměstnanost blížila těm magickým pěti stům tisícům osob.

Navíc: předčasné důchody

Nezanedbatelný vliv na opticky příznivém vývoji míry nezaměstnanosti měla ještě jeden tehdejší trend. Šlo o to, že z celkového stavu ekonomicky aktivní populace odešli pracovníci v poproduktivním věku.
Období let 1990 - 1998 bylo obdobím zrychlených odchodů do řádných i předčasných starobních důchodů, do jisté míry vynucených změněnou ekonomickou situací podniků.
Lze dokumentovat, že v tomto období poklesla zaměstnanost lidí v poproduktivním věku asi o 350 tisíc lidí (z 527 tisíc na 157 tisíc). I zde je možno hledat zdroje "zázraku zaměstnanosti" v období vlád devadesátých let. Jak je patrné, jde o faktory specifické pro svou dobu, a tedy v zásadě neopakovatelné.

Podstatná je zaměstnanost

Posuzujeme-li vývoj nezaměstnanosti, pro objektivnější posouzení je nutné vzít v úvahu souběžný vývoj zaměstnanosti. Ta totiž přesně charakterizuje poměr mezi počtem práceschopného obyvatelstva a skutečně zaměstnanými.
Podíváme-li se na tato čísla, pak zjistíme, že celé období Klausových vlád bylo charakteristické poklesem celkové zaměstnanosti asi o 300 tisíc osob.
Od roku 1998 do roku 2004 pak celková zaměstnanost dále klesala, nicméně už s nižší intenzitou (došlo k poklesu asi o 100 tisíc osob) a od roku 2005 můžeme opět registrovat růst celkové zaměstnanosti v naší ekonomice.
Zkrátka a dobře, i tato data hovoří o skutečné situaci na trhu práce a vyvracejí jednoduché propagandistické teze, pracující s některými údaji bez ohledu na dobový ekonomický kontext.

ODS nás nepřesvědčuje

Nepovažuji situaci na trhu práce za uspokojivou, odbory kritizují i některé nedůslednosti současné vlády v této oblasti.
Ale rozhodně své naděje na zlepšení tohoto stavu nespojujeme s představami, které někdy ODS opírá o neseriózní argumentaci.
Autor, senátor za ČSSD, je předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů