Studentští vůdci: Chceme zachovat jistoty

Studentští vůdci: Chceme zachovat jistoty

Julie Coudryová a Bruno Julliard, vůdci studentských protestů ve Francii, v ničem nepřipomínají nesmiřitelné revolucionáře.
"Vypadají jako univerzitní posluchači, které nezajímá nic jiného než trocha školních povinností a následné příjemné posezení v kavárně," napsal před časem reportér listu Financial Times o fotogenické dvojici, která nechyběla poslední dobou na záběrech v žádném televizním zpravodajství o studentské stávce.
Postupem času se stali ikonami protestů. Oba studentské vůdce teď Francouzi srovnávají s německo-francouzským poslancem evropského parlamentu Danielem Cohnem-Benditem a dalšími legendami studentské rebelie na pařížských barikádách z května 1968. Oba se brání, že publicitu nevyhledávali. "Jsou to média, která nás stále žádají o názor," řekl pětadvacetiletý Julliard, který stojí v čele studentského svazu Unef, blízkého socialistům, listu Libération.
Úsměvy jim ale ani trochu nebrání vyhlašovat tvrdá ultimáta o desítky let starším politikům.
"Premiér Villepin provokuje, musí ten zákon stáhnout," říká nekompromisně sedmadvacetiletá Coudryová z pravicověji profilovaného svazu CE. Studuje postgraduálně sociologii. Jen málokdy vystupuje bez své typické velké kšiltovky a rozevláté šály. Premiéra viní z toho, že je odpovědný za největší sociální krizi za celá desetiletí.
Studentští vůdci říkají, že nevědí, jak vše nakonec skončí. Ustoupit ale nehodlají. Odmítají ovšem názor, že jsou příliš razantní. "Nechceme žádné změny, jen uchovat ty jistoty, které nám dosud zbyly."
S protestem z konce 60. let se odmítají porovnávat.
"Jsme v jiné situaci, než byla studentská generace roku 1968," říká jiný často citovaný představitel studentů, teprve devatenáctiletý Karl Stöckel. "Tehdy možná působily protesty romantičtěji. Bylo to velké snění, my se potýkáme s tvrdou realitou." Jeho německému otci je přes padesát a je nezaměstnaný, matka přišla z Malajsie.
Julie Coudryová, která vyrůstala na přistěhovaleckém severním předměstí Paříže, má pocit, že generace z 60. let na tom byla lépe. Tehdejší mládež si dopřávala luxus moci bojovat za své sny. Když však tehdejší rebelové neuspěli, mohli se vrátit do svých pohodlných domovů.
"Pro nás není inspirativní jejich tehdejší utopické snění, my chceme budovat naši konkrétní budoucnost," řekla televizi TV5.
Dnešní studenti chtějí jen zachovat současný stav. Mnozí se proto ptají, jaká je tedy budoucnost hnutí. Bruno Julliard, jehož matka je starostkou za socialistickou stranu, má nejblíže k politice. Netají se tím, že jeho přítelem je i čelný představitel socialistů Henri Emmanuelli.
Právě Julliard se podle mnohých postará o to, že studentské hnutí zůstane životaschopné i poté, co nynější vlna protestů skončí.