Jiří Kunert: Když už odškodňovat klienty bank, tak systémově

Když už odškodňovat klienty bank, tak systémově

Odškodní český parlament ze soukromého Fondu pojištění vkladů další klienty zkrachovalých bank? Anebo bude respektovat, že důvody pro dřívější nadstandardní výplaty vkladů ze zkrachovalých peněžních ústavů již pominuly? Leccos může napovědět již tato schůze Poslanecké sněmovny, kde se o odškodnění bude znovu jednat. Nebude to poprvé.

Kolikátý je to pokus?

Již na počátku loňského roku při projednávání novely konkursního zákona předložil poslanec Jaroslav Lobkowicz návrh směřující k retroaktivní výplatě z Fondu pojištění vkladů za (nepojištěné) pohledávky určitých osob vůči Kreditní bance Plzeň.
V podstatě se v tomto návrhu jednalo zejména o to, aby Česká pojišťovna obdržela částku zhruba 1,5 miliardy korun, protože před deseti lety poskytla nadstandardní "doplatek" klientům zmíněné zkrachovalé banky včetně toho, že vykoupila od držitelů depozitní certifikáty za zřejmě 50 % jejich nominální hodnoty. Sledovala tím podnikatelský záměr v zájmu svého postavení na finančním trhu.
Návrh této nepřímé novely nebyl přijat. Objevil se znovu jako návrh původně pěti poslanců, kteří jej rozšířili o možnost retroaktivních výplat z Fondu i pro drobné klienty později zaniknuvších ústavů - Plzeňské banky a Union banky. Tento návrh byl rovněž několikrát v Poslanecké sněmovně zamítnut, byť velmi těsnou většinou.
Stále však existuje určitá část poslanců, kteří záměr podporují. S kladnou odezvou se u nich nesetkávají ani argumenty o spornosti a právní "zhůvěřilosti" retroaktivity.

Pojištění a konkurs stačí

Proč dříve k nesystémovému odškodňování docházelo? Snad lze jako polehčující okolnost pro tehdejší rozhodnutí vzít v úvahu nestabilní situaci na bankovním a finančním trhu. Od doby, v níž byly nesystémové a neprozíravé kroky v odškodňování klientů krachujících bank (z nichž každý byl označován za tentokrát už poslední...) přijímány, se však mnohé změnilo.
Bankovní sektor byl stabilizován a byla dokončena jeho privatizace. Především se však Česká republika stala součástí Evropské unie a měla by plně respektovat principy stability práva a acquis communautaire (právní rámec EU).
Na příkladu Union banky se plně prokazuje správnost nastavení současného systému, tj. kombinace výplat z Fondu pojištění vkladů a výnosu z konkursu zkrachovalé banky. Klienti obdrželi v zákonné lhůtě zákonem stanovenou výši náhrady a v zákonných lhůtách přihlásili své pohledávky do konkursního řízení. Správce konkursní podstaty v prosinci 2004 vyplatil 20procentní zálohu všem věřitelům a v roce 2006 se předpokládá vyplacení dalších peněz - protože výnos z konkursu Union banky to umožňuje.
Do plně fungujícího systému ochrany vkladatelů by se v případě přijetí opětovného návrhu na retroaktivní odškodnění znovu vnesla nestabilita a vzkaz, že s právním řádem lze i nadále manipulovat téměř libovolně.

To nejsou státní peníze

Připomeňme zásadu, že pojištění klientů má chránit zejména drobné klienty. Navržený princip výplaty "postupníkům" pohledávek by to zcela porušil.
Připomeňme, že anonymní vklady nesmějí být předmětem pojištění. Tedy pokud nám něco říká pojem "boj proti praní špinavých peněz". A že Fond pojištění vkladů není státním fondem, přestože si toho dosud část zákonodárců nevšimla a rozdává peníze ze soukromého.
Dále připomeňme, že zákonem stanovený 90procentní limit výplaty pojištěného vkladu je záměrný - aby klient banky nesl alespoň 10procentní spoluúčast na riziku své investice - vkladu.
Bude-li předložený návrh novely zákona o bankách přijat, mohli bychom s trochou nadsázky doporučit motoristům s havarijními pojistkami, aby požádali o retroaktivní výplaty té sumy, kterou ve formě spoluúčasti při havárii či poškození vozidla neobdrželi od svých pojišťoven. Ostatní motoristé jim to jistě zaplatí ve formě zvýšených sazeb havarijního pojistného...

Zbytečné a škodlivé

Česká bankovní asociace nepopírá, že záměry různých předkladatelů mohly být upřímné.
Paradoxně však navrhují další nesystémový krok v situaci, kdy jsou již podobné "kroky a úkroky" zbytečné a škodlivé. O přímém rozporu se standardní evropskou legislativou ani nemluvě.
Autor je viceprezidentem České bankovní asociace a generálním ředitelem Živnostenské banky