Skutečná příčina nezaměstnanosti: sociální stát
Co je to nezaměstnanost? Nic než nerovnováha na trhu práce. Buď je při dané úrovni hrubých mezd příliš nízká poptávka po pracovní síle, anebo je příliš nízká nabídka práce - v případě, že se lidem pracovat nevyplatí. Možná je i kombinace obou okolností. To ví i většina laiků.
Následující text by nevznikl, nebýt článku profesora VŠE Josefa Koubka (Vysokou nezaměstnanost zavinila ODS, HN 25. dubna)
Předražená práce v EU
Pracovní sílu prodražují zejména daně a odvody. John Maynard Keynes ve svých sebraných spisech uvádí, že maximální rozumná mezní sazba pro jakoukoli daň z příjmů je 25 %. Nyní se podívejme, jak jsou u nás v České republice daňově zatíženy mzdy, sečteme-li daně a odvody.
Zaměstnanec, který firmu stojí měsíčně 20 000 Kč (tyto celkové náklady odpovídají hrubé mzdě 14 815 Kč), je přímo i skrytě zdaněn částkou 8193 Kč. Míra zdanění tedy činí 41 %! A to přitom mluvíme o podprůměrné mzdě! Pracovník, který vydělá měsíčně 22 000 čistého, je zatížen daňovým břemenem ve výši 45,4 %. Takto extrémní zdanění příjmů (nota bene nižších a středních tříd) by lord Keynes zajisté považoval za šílenství.
Při předražené práci se vysoká nezaměstnanost stala celoevropským problémem. V letech 1965 až 1975 měla průměrná nezaměstnanost ve státech tehdejšího Evropského hospodářského společenství hodnotu pouhých 2,8 % a to při průměrné 3,4% míře růstu ekonomiky. Tehdy byly ovšem daně a odvody pro běžné pracující v Evropě podstatně nižší. Srovnejme tato čísla s dneškem, který je charakterizován opakovanými sociálními nepokoji a postupným rozkladem takzvaného evropského sociálního státu.
Dále je tu flexibilita trhu práce, zejména pak možnost propouštět zaměstnance bez udání důvodu. Nemožnost propouštění zaměstnanců v dobách recese znamená pro zaměstnavatele značné riziko, kterému je třeba se vyhnout: to potom znamená, že kdo zaměstnance nepřijímá, nemusí je posléze ani propouštět. Kromě toho zrychlené odpisy zlevňují kapitálové vybavení.
Evropské podniky tedy mohou vykazovat značné zisky a exportní úspěchy a přitom se mohou obejít jen s minimem zaměstnanců. Podívejme se na skvělé výsledky evropských burzovních indexů a na úspěchy Německa v exportu do Číny. Zvláště velké a zavedené evropské firmy se obejdou jen s minimem nových pracovníků. Jenže asi dvě třetiny zaměstnanců připadají na malé a střední firmy, kterým se vede zle. Ty doposud existující firmy spíše propouštějí a nových mnoho nevzniká - především kvůli špatně fungujícímu trhu práce.
"Protilidové" Švýcarsko
Na evropském kontinentě najdeme jediný stát, který důsledně praktikuje "protilidovou" politiku liberálního a flexibilního pracovního trhu: Švýcarsko. Průměrná švýcarská nezaměstnanost činí pouhých 3,6 %. Mohla by být i nižší, kdyby v zemi nežilo značné množství imigrantů, kteří vzhledem ke své převážně nízké kvalifikaci a zčasti i značné neznalosti jazyka většinou dost těžko shánějí práci.
Nejvyšší nezaměstnanost přitom vykazoval kanton Ženeva: 7,9 %. Cizinci se ovšem na ženevské populaci podílejí celými 38 procenty. Kantony s nižší mírou cizinců vykazují také výrazně nižší nezaměstnanost: Uri (1,2 %), Obwalden (1,7 %), Schwyz (2,3 %), Graubünden (2,1 %). Ukazuje se tak, že dokonce i nezaměstnanost pod třemi procenty je dlouhodobě udržitelná!
Příčinami nízké nezaměstnanosti ve Švýcarsku jsou dobrá pracovní legislativa, decentralizované odbory, administrativa přátelská k podnikání a snadný přístup firem ke kapitálu. Těžiště zaměstnanosti spočívá na malých firmách. Všechny tyto charakteristiky lze aplikovat i v podmínkách české ekonomiky - na rozdíl od švýcarského bankovnictví či hodinářství. Není zásadní důvod, proč by česká nezaměstnanost nemohla dosahovat švýcarských hodnot.
Jenže podle některých názorů je český trh spíše typický nedostatkem pracovníků. Je nutné dovážet pracovníky z jiných zemí. Proč? Odpověď poskytuje takzvaná mezní efektivní míra zdanění. Tento ukazatel bere v úvahu reálnou míru zdanění včetně všech záporných "daní", tj. sociálních dávek pro různé příjmové skupiny. Není vyloučeno, že její průběh leckoho překvapí.
V ČR se nevyplácí pracovat
Je zřejmé, že nízkopříjmové skupiny nemají žádnou ekonomickou motivaci vymanit se z pasti chudoby a závislosti na sociálních dávkách. Jak se zvyšuje příjem, klesají dávky sociální péče a mezní míra efektivního zdanění je prakticky stoprocentní. Pracovat se nevyplácí.
Dále je vidět, že mezní efektivní míra zdanění pro další příjmové skupiny divoce kolísá. Důvodem je chaotičnost české daňové a sociální legislativy. Neexistuje systém v pravém smyslu slova, nýbrž změť předpisů vzniklá jako důsledek všemožných "hurá akcí" různých vlád v posledních letech. Nemá cenu hledat viníka. Má cenu nahradit současný chaotický "systém" promyšlenou soustavou daní a sociálních dávek. Nezaměstnanost lze trvale snížit pod 5% hranici a možná ještě níže.
Autor je analytikem PPF
a koordinátorem externích poradců
stínového ministra financí za ODS
