Ivan Mikloš: Nekažme si vztahy kvůli česko-slovenským volbám

Nekažme si vztahy kvůli česko-slovenským volbám

Žádné dvě evropské země k sobě nemají tak blízko jako Česká republika a Slovensko. Blízké jsou si naše jazyky i kultury, sdílíme společnou historii. Co je ještě výjimečnější, naše společné dějiny nejsou zatíženy konflikty; je pro ně charakteristická spíš snaha vzájemně si pomáhat. Součástí naší společné cesty je i rozchod - ten však nijak nepřipomínal rozvod, spíš osamostatnění dvou sourozenců. I když si ho málokdo přál, vztahy Čechů a Slováků jsou dnes po něm snad ještě upřímnější.
Na Slovensku považujeme za nesmírně důležité udržet vztahy v této podobě i nadále. Bohužel tomu nepřispívá, že Slovensko se v těchto týdnech stává předmětem české volební kampaně.

Začali jsme z horší pozice

Z úst některých politiků lze slyšet mnoho překroucených či přímo nepravdivých informací na adresu Slovenska. Nepovažuji to za šťastné ani zodpovědné.
V zájmu Slovenska i našich dobrých vztahů je, aby lidé žijící v Česku nedostávali zavádějící informace a mohli si o slovenských reformách udělat reálný obraz.
Především při hodnocení hospodářských politik není korektní porovnávat "stavové veličiny", jak to dělají čeští i slovenští sociální demokraté. Vycházeli jsme z odlišného základu, proto statické porovnání ukazatelů hospodářské síly a životní úrovně z roku 2005 je jako srovnávat hrušky s jablky.
Z různých historických příčin měla Česká republika při svém vzniku téměř o dvě třetiny výkonnější ekonomiku než Slovensko. Rozvoji Slovenska určitě výrazně napomohla industrializace během naší společné historie. Ale socialističtí plánovači umístili na Slovensku převážně těžký průmysl včetně zbrojního. Po roce 1989 se pro tyto výrobky rozpadla většina trhů v bývalých socialistických zemích, čímž se dále zvýšilo zaostávání slovenského hospodářství.
S tím souvisí i skutečnost, že Slovensko začínalo v roce 1993 s nezaměstnaností kolem 15 %, zatímco v České republice dosahovala jen asi 4,5 %. Navíc v 90. letech jsme na Slovensku měli vládu Vladimíra Mečiara, která dostala zemi do silné mezinárodní izolace a zároveň prováděla velmi špatnou hospodářskou politiku. I proto na Slovensko - na rozdíl od České republiky nebo Maďarska - dlouho nepřicházely zahraniční investice. Přitom dnešní růst české ekonomiky do velké míry stojí právě na potenciálu vytvořeném silnými zahraničními investicemi z oněch let.

Komu pomohla rovná daň

Abychom výrazně zrychlili růst ekonomiky a životní úrovně, zavedli jsme na Slovensku - zejména po roce 2002 - celou řadu významných reforem včetně daňové.
Před zavedením rovné daně jsme měli komplikovaný daňový systém s množstvím sazeb, výjimek, odpočitatelných položek... Jak to u takových systémů bývá, těžili z něj právě nejbohatší lidé a často platili podstatně nižší daně než střední třída. Komplikovaný daňový systém a vysoké sazby totiž motivovaly skutečně bohaté lidi a velké firmy, aby si najali daňové poradce, kteří jim v této spleti našli způsob, jak platit co nejméně. Vysoké daně platili jen ti, kdo si drahé poradce dovolit nemohli - malé a střední podniky a běžní zaměstnanci.
Dnešní systém je podstatně efektivnější a spravedlivější zejména proto, že je nesrovnatelně jednodušší. Jednak neumožňuje vyhýbat se placení daní, jednak k tomu nikoho nemotivuje. Téměř všechny výjimky, speciální položky a speciální sazby byly zrušeny, namísto nich se zavedla jedna devatenáctiprocentní sazba. Zároveň byla zavedena jednotná odpočitatelná položka. Díky ní je současný daňový systém ve skutečnosti progresívní. Daň se platí jen z příjmu nad 8462 slovenských korun (na příjmy do této výše se vztahuje "nulová daň"). Proto člověk s měsíčním příjmem 15 tisíc slovenských korun odvádí daň 1076 korun, což je jen 7,2 %; člověk s příjmem 100 tisíc korun platí na daních 16 532 korun, tedy 16,5 %.
Čistý příjem nejchudších pracujících rodin se tím zvýšil. Jejich životní úroveň neohrozilo ani sjednocení sazby DPH, protože ceny zboží, jež mělo dříve nižší sazbu, stouply jen o haléře - a rostly pomaleji než před reformou.

Proč máme lepší vyhlídky

Klíčovou oblastí pro budoucnost je udržitelnost veřejných financí. Podle aktuálního hodnocení EU jsou dlouhodobá rizika v této oblasti na Slovensku malá, v České republice naopak velká.
Pozitivní výhled Slovenska je důsledkem penzijní reformy, již česká vláda zatím ani nenavrhla. Díky této populární reformě si na Slovensku šetří na vlastních důchodových účtech výrazná většina lidí v aktivním věku. Vedle toho část důchodu garantuje každému občanovi i stát.
Veřejný dluh stoupal od roku 1998 na Slovensku dvakrát pomaleji než v Česku: na Slovensku z 265 na 507 miliard Sk, v České republice z 252 na 901 miliard Kč.
V poměru k HDP to vypadá následovně: v České republice vzrostl veřejný dluh z 12,9 % na 30,5 % HDP, zatímco na Slovensku jen z 34 na 34,5 % HDP. Jinak řečeno, Slovensko se zadlužilo o mnoho méně - navzdory tomu, že slovenští občané platí výrazně nižší daně a odvody než občané České republiky.
I to přispívá ke zkvalitnění podnikatelského prostředí, které je podle březnové analýzy Economist Intelligence Unit na Slovensku lepší než v ostatních zemích Visegrádu. Slovensko je zároveň mezi těmito zeměmi nejlépe připraveno na přijetí eura, a to už v roce 2009. I proto není překvapivé, že Slovensko má dnes lepší finanční rating než Česká republika, i když v roce 1998 byl až o šest stupňů horší.
Především díky reformám rostla po roce 2002 slovenská ekonomika každým rokem rychleji než česká a očekává se, že tomu tak bude i v nejbližších letech. Současná výkonnost české ekonomiky je ve srovnání se slovenskou samozřejmě stále vyšší, ale už jen o třetinu. V roce 2002 dosahoval průměrný plat na Slovensku 61,4 % úrovně českých platů. Do roku 2005 se tento poměr zvýšil na 69,8 %.
Na konci loňského roku mělo práci o 116 tisíc slovenských občanů víc než na začátku volebního období. I díky tomu klesla nezaměstnanost ze 17,8 % v roce 2002 na 11,4 % v roce 2005.

Kdo nenašel vizi a odvahu

Když uvádím některá srovnání, jež jsou příznivější pro Slovensko, není za tím žádné škodolibé zadostiučinění. Silná česká ekonomika s rychlým a udržitelným růstem je Slovensku jednoznačně ku prospěchu, vždyť Česko je i naším největším obchodním partnerem.
Ano, životní úroveň v České republice je pro Slováky stále vzorem. Jen málo to však souvisí s hospodářskou politikou současné české vlády. Odborná veřejnost se shoduje, že díky reformám už Slovensko českou životní úroveň dohání a dnes má jednoznačně lepší předpoklady pro budoucí vývoj.
Bohužel, takové hodnocení zcela jistě nevyhovuje těm, kdo za posledních osm let nenašli vizi, vůli a ani odvahu k nevyhnutelným reformám. A ani těm, jejichž jediným programem pro Slovensko je uskutečněné reformy zvrátit. Parlamentní volby na Slovensku budou rozhodovat právě o tom, zda se udrží reformní kurs SDKÚ, nebo dojde ke změně a zrušení reforem, jak to ohlašuje socialisticky orientovaný Smer Roberta Fica. Každý hlas pro reformy bude nesmírně důležitý.
Autor je vicepremiérem a ministrem financí slovenské vlády za stranu SDKÚ