HN: Podnikáte v počítačových službách, studoval jste psychologii a filozofii. Hodí se to k sobě?
Hodí. Víte, v Anglii vzdělávání funguje trochu jinak než ve střední Evropě. Například v Česku se rodiče snaží děti odmalička dostat ke konkrétním oborům. Chce se po nich, aby mířily konkrétním směrem. Neplatí to samozřejmě ve všech rodinách, ale ty tendence zde pozoruji. V Anglii jde spíše o to získat obecný přehled, intelektuální základ pro život. A když pak tohle skončí, mohou se mladí lidé vrhnout na cokoli, co se jim líbí. Když jsem absolvoval na Oxfordu psychologii a filozofii, neměl jsem vzdělání pro nic konkrétního. Ale zároveň se hodilo pro všechno, kde je třeba si neustále klást otázky, být tvůrčí, mít rozhled, nadhled a umět pracovat s lidmi. Filozofie mne naučila mluvit jasně a vystihnout přesně a stručně, co cítím. Tohle vše při své práci dnes využívám. A pomáhá mi v tom i láska k hudbě. Kdysi jsem chtěl profesionálně hrát na hoboj.

HN: Proč z toho sešlo?
Cvičil jsem pilně od devíti let, ale asi mi chybělo to pravé odhodlání. Najednou se mi zdálo, že by to bylo moc složité. Ale stal jsem se aspoň díky svým známým z branže redaktorem v rádiu BBC3.

HN: Jak jste se dostal k počítačům?
Hledal jsem kreativní zaměstnání. Obor, který by měl logiku, v němž jsou jasná pravidla. Prošel jsem vzdělávacím kursem a stal se programátorem a konzultantem softwarové společnosti, pro niž jsem pracoval v Maďarsku. Nutno podotknout, že v roce 1987. Zcestoval jsem tehdy všechny země střední Evropy.

HN: A v Praze se vám zalíbilo natolik, že jste tady založil v roce 1992 společnost?
Zalíbilo se mi v Praze, to ano. I když dodnes nedokáži říci, jestli se mi líbí více Budapešť nebo Praha. Ale do hlavního města České republiky mě přivedla spíše náhoda, zájem klienta, kterému jsem prostě vyhověl. Takže jsem v Praze založil firmu. Naštěstí jsem tu už v té době měl spoustu známých, takže jsem se ani necítil jako cizinec.

HN: Žijete tady dlouho, ale česky nemluvíte...
Mluvím dobře maďarsky, protože když jsem tam začínal, anglicky tam neuměl nikdo. Když jsem šel do Prahy, tak tu už hodně lidí anglicky umělo, takže češtině jen rozumím.

HN: Jaké rozdíly pozorujete v myšlení lidí z doby před rokem 1989 a dneškem?
Češi hodně vzhlíželi k Západu. Podceňovali se, mysleli, že všechno ze Západu musí být nutně lepší. Pozdvižení typu - hele, Angličan v Praze - se už dnes nekoná. Jsem rád, že jsou mí kolegové kritičtější. Dříve si mysleli, že musím vědět úplně všechno. Dnes už nečekají, že odpovím na všechny jejich otázky.

HN: Co podle vás dělá manažera opravdu skvělým manažerem?
Záleží na tom, co sledujete. Pokud máte na mysli jen dosažení zisku - hodně manažerů má v tomhle úspěch bez ohledu na to, čím za to jejich lidé zaplatili. To je ale myslím krátkozraké. Máme klienty po celém světě, a proto často cestuji do zahraničí. Čím více poznávám rozdíly v kulturách, tím jsem smířlivější k individualitě každého člověka. Respektuji tu různost a jsem za ni rád. Vzhledem k rozdílnosti lidí jsem skeptický k publikacím, které říkají manažerům, že mají lidi řídit a vést tak či onak - jako by všichni byli z jednoho těsta. To už je užitečnější číst historické knížky, beletrii - já mám rád třeba Lva Nikolajeviče Tolstého.

HN: Která z knih Tolstého je vhodná pro manažery?
Vojna a mír (smích).

HN: Jak přistupujete ke svým zaměstnancům?
Chci je motivovat, inspirovat, protože tak dokáží dlouhodobě zvýšit a zlepšit výkon. Příkazem manažer nic nezmůže, firma není armáda. Lidem je třeba předat své nadšení. Proto jsem objel všechny naše pobočky a mluvil s nimi o naší strategii, o tom, jak dosáhneme cílů společnými silami.

HN: Prý jste pobočky vaší firmy objel na kole, ale ty jsou v Bratislavě, v Budapešti....
Ano. Jel jsem trasu Praha - Bratislava - Budapešť - Záhřeb dlouhou 1355 kilometrů. Nemám auto ani řidičák, rád jezdím na kole. V práci jsem vlastně nijak nechyběl, byl jsem ve spojení s kanceláří pomocí mobilního telefonu a notebooku.

HN: Máte nějaké motto, jímž se řídíte v byznysu?
Asi budu mluvit spíše jako filozof, ale řídím se tímhle: Nikdy si nemůžete být s ničím úplně jisti.

HN: Doplatil jste někdy na přílišnou jistotu?
V době, kdy šel trh v našem podnikání dolů, jsem na to reagoval příliš pozdě a firma hodně tratila. Měl jsem reagovat daleko rychleji, ale já čekal, byl jsem si jist, že se trh vzpamatuje. Situaci jsme nakonec vyřešili úspěšně, ale dnes bych reagoval daleko razantněji.

ADAM BAGER. Osmačtyřicetiletý prezident a zakladatel společnosti LLP Group, která poskytuje konzultační a softwarové služby klientům z celého světa. Byl iniciátorem soutěže Talent roku, jejímuž vítězi sponzorovala firma celoroční studium na Královské hudební akademii v Londýně.