Kosovští Albánci vítají nový stát, žádají totéž

Krásná písečná pláž je široká asi sto padesát metrů. Táhne se od útesu, na kterém je vystavěno historické jádro města Ulcinj, až daleko na jih, k albánským hranicím. Tady, na jihu černohorského pobřeží, jsou jedinečné podmínky pro rozvoj turistiky, je tu jediná písečná pláž na Jadranu a prázdné pozemky. V místech za pláží, kde by jinak stály desítky hotelů, se ale místy válejí odpadky, divoce tam rostou keře a v horké polovině května se vodou brouzdají jen náhodní turisté.
Svoji roli může hrát, že Ulcinj a okolí je místo, kde žije albánská menšina, jež tvoří sedm procent obyvatel Černé Hory. Devadesát procent černohorských Albánců volilo v neděli nezávislost země, přesto, že se cítí vládou odstrčeni na okraj. "Ulcinj má jedinečnou věc pro rozvoj turistiky: prostor. Ten jinde na pobřeží není. Ale investice sem nepřicházejí," říká Mustafa Canka, místní novinář.

Devět z deseti zdejších turistů tvoří kosovští Albánci, kteří nemají příliš mnoho peněz, bydlí tu většinou za čtyři eura za noc. Jejich časté návštěvy, přátelství i obchodní vazby vedou Srby i mnoho zahraničních pozorovatelů k domněnce, že Albánci využijí nezávislost Černé Hory k většímu tlaku na vyhlášení nezávislosti Kosova a že se pokusí o autonomii v rámci Černé Hory. "Ne, nic takového nečekáme," směje se Mustafa Canka v kavárně na rušné ulici, kde je slyšet albánština i srbština stejnou měrou.

Nicméně, úspěšné černohorské referendum má v regionu odezvu - a velkou právě mezi kosovskými Albánci, jejichž reprezentace vede rozhovory se Srby ve Vídni o budoucím statutu dvoumiliónové provincie. "Kosovo zůstává poslední jednotkou bývalé socialistické jugoslávské federace, o níž se čeká, že dostane nezávislost - a to do konce roku," napsal po referendu umírněný kosovský list Koha Ditore.

Kosovští Albánci se na Černohorce dívají celkem se sympatiemi, ale tvrdí, že jejich boj za nezávislost je delší a že na ni podle federální ústavy z roku 1974 mají stejný nárok jako bývalé republiky, i když Kosovo bylo jen autonomní oblastí v rámci Srbska. "Přímé dopady asi nebudou žádné. Ale Kosované vnímají - nepřímo -, že když se Srby nemohou žít ani jim jazykově a kulturně blízcí Černohorci, tak úplně odlišní Albánci prostě nemohou existovat pod neustálou srbskou hrozbou," říká Behar Zogjani, prištinský politický analytik.

Evropská unie se snažila oddálit černohorskou nezávislost i kvůli snahám Albánců o vlastní kosovský stát a o autonomii v Makedonii, kde Albánci tvoří třetinu obyvatel. Kosované měli, z hlediska Bělehradu nelegální, referendum o nezávislosti v roce 1991, kde byla většina pro nezávislost.
Bělehrad, policie OSN, která spravuje Kosovo, i četné nevládní organizace poukazují na propojení albánských, srbských a černohorských skupin organizovaného zločinu. V celé oblasti se pašují drogy, lidé i zboží, například cigarety nebo "značkové" oblečení, které se vyrábí hlavně v Sandžaku, muslimy obývaném území mezi Černou Horou, Kosovem a Srbskem.

Po rozdělení Srbska a Černé Hory nyní bude o Kosovu jednat pouze srbská reprezentace. Goran Bogdanović, člen srbského vyjednávacího týmu v listu Politika uvedl, že přímý vliv na jednání o Kosovu černohorské referendum mít nebude. "Ale pro kosovské Albánce to bude svého druhu pobídka," řekl Bogdanović, který zastává většinové srbské stanovisko, že Kosovo nemá - na rozdíl od Černé Hory - právo na samostatnost, protože bylo jen autonomní oblastí. Mezinárodní vyjednávači předpokládají, že o budoucím statutu Kosova se rozhodne do konce letošního roku.