Jana Kytlicová: Obchodu pomáhá financování pohledávek

Obchodu pomáhá financování pohledávek

Produkty trade finance využívají především střední firmy. O tom, že probíhající dekáda je ve znamení využití obchodní pohledávky jako finančního zdroje, je Jana Kytlicová, která vede i expertní skupinu Exportní financování obchodu při Bankovní asociaci, přesvědčena.
* Jaké ambice má výše zmíněná expertní skupina?
Naším cílem je vytvářet vhodné podmínky pro financování českých vývozců. Spolupracujeme i s jinými institucemi podporujícími export a poskytujeme jim zpětnou vazbu například při návrzích nástrojů státní podpory. Diskutujeme exportní politiku země, skupina se podílela i na konečné podobě všeobecných pojistných podmínek společnosti EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost - pozn. red.).
* Co je znakem produktů trade finance a kteří klienti je využívají?
Pomocí trade finance se financují a zajišťují obchodní transakce v tuzemsku i v zahraničí. Našimi typickými klienty jsou obchodní firmy, které dovážejí a vyvážejí. Ale i výrobní firmy, které dovážejí suroviny a materiál, stroje a zařízení a pak vyvážejí svoji produkci. Jsou jimi i engineeringové nebo stavební firmy dodávající celé technologie, především na nově se rozvíjející trhy. Taková firma může být v pozici generálního kontraktora celého exportního projektu nebo stavět v cizí zemi například nemocnici. Dále jde o firmy, které mají v zahraničí své dceřiné společnosti a účasti.
* Který z nástrojů financování obchodu je typický pro malé a střední firmy?
Produkty trade finance využívají především střední firmy. V objemech dominují pochopitelně velké tuzemské a nadnárodní společnosti. Drobní podnikatelé nedosahují významných podílů, mají však velký potenciál.
V tuzemsku je naším klientem především ta firma, která má obchodní pohledávky a pracuje s nimi jako s aktivem. Jednou z alternativních možností, jak financovat pohledávku, je factoring. S factoringem firmy využívají vedle financování i další služby spojené se správou, inkasem, případně pojištěním pohledávek.
* Co financování velkých investičních dodávek?
Zde se zpravidla využívá odběratelský úvěr. Protože se investiční zboží vyváží často do rizikových teritorií, bývá odběratelský úvěr obvykle spojen s pojištěním rizik u společnosti EGAP.
* Jak takové financování odběratelským úvěrem probíhá?
Na základě dodavatelské smlouvy uzavřela banka úvěrovou smlouvu s odběratelem nebo jeho bankou. Vývozce realizuje dílčí dodávky, plní tak podmínky k výplatě úvěru a dostane od své tuzemské banky zaplaceno. Kompletní dodávka může trvat třeba rok, ale pokud je předmětem dodávky například velký generátor do elektrárny nebo technologická linka, trvá dodávka i déle. Následuje montáž a čerpání úvěru končí převzetím dodaného zboží do provozu. Fáze splácení úvěru je plně v režii banky, která úvěr poskytla. Banka komunikuje se zahraničním dlužníkem a pojišťovnou až do doby splacení úvěru.
* Proč si zahraniční firma, obchodní partner českého vývozce, v takovém případě nepůjčí od banky ve své zemi?
Odběratelské úvěry jsou dnes používány především při vývozech do tzv. emerging markets, jako je například Rusko, Ukrajina, Kazachstán nebo Turecko. Důvodem je vyšší cena či dostupnost zdrojů v těchto zemích. V zemích s centrálně řízenou ekonomikou má dovozce povinnost pro dovoz technologického zařízení obstarat i jeho financování.
* Je tedy pro českého vývozce nabídka možnosti financovat odběratelským úvěrem vstupenkou na tamější trhy?
Ano, pokud by vývozce z ČR nemohl nabídnout takovouto formu financování, snížila by se jeho konkurenceschopnost a nemusel by se dostat k zakázce. Při vstupu do tendru podává vývozce nejen svoji technickou nabídku, ale zároveň s ní i nabídku finanční. Říká svému partnerovi doslovně: nabízím úvěr, můžeš splácet až z výnosů prodeje výrobků vyrobených na dovezeném zařízení. Tím si zároveň zvyšuje šanci v tendru uspět.
* Riskantní obchod pro vývozce je jistě riskantním i pro banku...
Jdou-li banky do těchto střednědobých či dlouhodobých úvěrů, které jsou navíc často v desítkách milionů eur, pojišťují se proti politickým i komerčním rizikům u společnosti EGAP. Je to sdílené riziko, protože si nelze pojistit celý úvěr. Banky si riziko zahraničních dlužníků oceňují a financování odběratelským úvěrem poskytnou, jestliže jsou schopny vzít riziko nekryté části úvěru do svých knih. Jedná se zpravidla o pět procent hodnoty úvěru.
* Které z produktů trade finance jsou u českých podnikatelů nejvyhledávanější?
Pokud jde o četnost obchodů, jsou to tuzemské i zahraniční záruky. Převažují záruky za tuzemské obchody, což souvisí i s boomem ve stavebnictví. Jedná se především o bid bondy, což jsou záruky za nabídku. Časté jsou i záruky za dobré provedení, takzvané performance bonds.
* Co kromě záruk klienti dále využívají?
Vedle záruk jsou to odkupy a financování pohledávek jako factorirng, forfaiting, diskont pohledávek. Na třetím místě pak akreditivy, které sice nemohou co do četnosti soutěžit se zárukami, ale jsou velmi významnou částí trade finance. Nabízeny jsou akreditivy tuzemské i zahraniční, ale na rozdíl od záruk převažují akreditivy zahraniční.
* Jaký je rozdíl mezi mixem produktů pro exportéra oproti firmě obchodující pouze na domácím trhu?
U firem obchodujících v tuzemsku převažují záruky a pak také odkupy a financování pohledávek. Akreditivy jsou také využívány, ale hrají menší roli. Naopak v obchodech se zahraničím nad zárukami převažují exportní a importní akreditivy, dokumentární inkasa. V obchodech se zahraničím je významným aspektem strukturování financování a zajištění, zejména pokud jsou obchody směrovány na neznámé trhy. K zajištění rizik jsou využívány akreditivy, forfaiting, bankovní záruky, směnky, nástroje pojištění kurzových rizik a pojištění. Lze použít i odběratelský úvěr.
* Existují produkty na vzestupu a naopak ty, jejichž používání postupně slábne?
Vzestupný trend, zejména v souvislosti se vstupem do EU a zaměřením českého zahraničního obchodu, vykazují záruky. Do EU nyní směřují zhruba čtyři pětiny českého zahraničního obchodu a zbytek zabírají trhy se zvýšeným politickým rizikem. Může se stát, že obchodní partner tuzemského klienta je dobrá firma v rizikovém teritoriu. Komerční riziko je sice nízké, ale politické riziko zvýšené, protože může dojít například ke státnímu embargu na transfer deviz. Není pak nic platné, že obchodní partner je kvalitní - pokud může jeho země zamezit možnosti zaplatit úvěr, je tu vysoké politické riziko, které se doporučuje zajistit.
* Může tomu být jistě i naopak...
Ano, například v EU. Nicméně ani zajišťování vývozu do vyspělých zemí nelze podceňovat. Zde není politické riziko, ale je nutné sledovat riziko komerční, protože i tam existují firmy různé bonity. Pokud však vývozce dodává například malé firmě, společnosti s ručením omezeným s nízkým základním kapitálem, kterou navíc nezná, měl by si hledat nějaký nástroj zajištění. A to buď u své banky či pojišťovny či v kombinaci obojího.
* O které produkty je menší zájem?
Vstupem do EU klesl počet akreditivů. Určitě narůstá financování účetních pohledávek za firmami.
* V čem je specifikum těchto účetních pohledávek?
Pohledávka může být ztělesněna například ve směnce či v akreditivu. Jestliže není k dispozici směnka či akreditiv, ale pouze faktura, hovoříme o financování účetní pohledávky. Některé z těchto účetních pohledávek mohou být zajištěny bankou. Pokud nejsou, mluvíme o tzv. korporátním riziku. A právě financování účetních pohledávek nezajištěné bankou je na vzestupu.
* Jak se vyvíjí předexportní financování?
Financování výroby směrované na export využívají spíše firmy kapitálově slabší. Toto financování je účelové, banka firmě proplácí faktury na nákup pro výrobu určenou na vývoz. Využívají ho firmy s cílem rozšířit své financování nad rámec běžného provozního úvěru nebo ty, co získaly velkou exportní zakázku a nestačí jim na ni běžné prostředky. Banka ho poskytuje bez pojištění nebo může být poskytnuto i s pojištěním společnosti EGAP. Jde o standardní produkt, nelze říci jednoznačně, že by poptávka po něm zaznamenala výrazné změny. Statistiky EGAP zachycující pojištěné exportní financování však ukazují pokles.
* Jaký je rozdíl mezi forfaitingem a eskontem směnek?
V obou případech se jedná o odkup směnky s odloženou splatností. Po předložení směnky bance a před uplynutím její splatnosti je směnka převedena na banku a diskontována. Jednoduše řečeno je odkoupena. To znamená, že klient obdrží částku směnky sníženou o úroky a poplatky spojené s odkupem. Rozdíl mezi oběma produkty je v riziku - v postihu klienta. V případě, že dlužník směnku nezaplatí, je u eskontu banka oprávněna převést směnku zpět na klienta a požádat ho o její proplacení. U forfaitingu naopak banka plně přebírá riziko nezaplacení směnky dlužníkem. Forfaiting je zajímavý produkt v tom, že při jeho použití odpadá klientovi riziko nezaplacení, riziko politické a také riziko změny směnného kurzu, takže se proti němu nemusí zvlášť zajišťovat a ušetří. Redukuje se zde i riziko zvyšování úrokových sazeb.
* Firmy zvyklé obchodovat se zahraničím jsou na tom jistě lépe než v tomto směru méně zkušení podnikatelé. Jak si lze vědomosti o trade finance osvojit?
Naše banka je úspěšná v trade finance a snaží se vzdělávat klienty prostřednictvím poradenství, formou kulatých stolů, seminářů. Organizujeme kontaktní fóra k výměně informací, kde se sejdou klienti z různých branží a mají možnost se setkat i se zástupci zahraničních bank. Vydáváme i Trade Finance Bulletin, elektronický občasník s aktuálními informacemi. Máme za to, že důležitá je profesionalita, zkušenosti, ale také rychlost, protože poskytnout například záruku do 24 hodin už není na trhu unikát. Přišli jsme s možností otevření účtu v rublech, čehož využili klienti orientovaní svými obchody na Rusko. U exportních akreditivů přicházejících z Turecka máme třicet procent trhu.
* Jaká je konkurence na českém trhu produktů trade finance?
Zdejší trh je malý, vyspělý a konkurence je vysoká. Do zmíněné expertní skupiny, která je otevřená všem členům Bankovní asociace, se zapojilo jedenáct bank, všichni velcí hráči na trhu. Nabídka produktů trade finance v ČR rozhodně nezaostává za nabídkou v jiných vyspělých státech.