Volby 2006: o čem rozhodne váš hlas


1. Co je ve hře

Dalo by se odpovědět jednoduše: o to, jaká vláda bude určovat směr země v následujících čtyřech letech. To je pravda, ale nebylo by to úplné.
Začněme od "počtářských" záležitostí. Volby do sněmovny jsou pro dvě třetiny voličů poslední šancí, jak ovlivnit i to, zda Václav Klaus zůstane na Hradě i ve druhém termínu - menší část Čechů bude mít šanci ještě na podzim v senátních volbách. Vítězství ODS a lidovců, případně součet jejich hlasů blížící se stovce dává prezidentovi - vzhledem k rozložení sil v Senátu - velmi slušnou šanci na znovuzvolení přímo v parlamentu.
Výrazný úspěch levice by pro Česko znamenal téměř s jistotou prolomení jedné polistopadové jistoty. Stal by se jí dosud nepoznaný vliv komunistické strany na vývoj v zemi. Žádná vláda po roce 1990 nebyla již při svém vzniku přímo závislá na hlasech komunistické strany.
Komunisté znají svou cenu a už také nahlas říkají, co by si v takové situaci přáli: předseda KSČM Vojtěch Filip mluví o "poměrném" zastoupení v mediálních radách a významném posílení komunistických pozic například v Nejvyšším kontrolním úřadě. A premiér Jiří Paroubek neříká ne: "Určitě mi to nedělá žádné potěšení, ale vycházím z toho, že komunisté tu budou mít po volbách 15 - 20 procent hlasů. Nevím, proč by nepatřili do kontrolních funkcí," řekl premiér v rozhovoru pro HN.
Pro komunisty by to byl ale jen první krok, jak připustil i Paroubek: podpora menšinové vlády by se pro ně mohla stát "přípravkou" pro nástup do skutečných vládních pozic po roce 2010. "Můžete to takhle brát," odpověděl na otázku, zda si tak chce do budoucna "vychovat" koaličního partnera.
O svou budoucnost hraje i celá jedna garnitura ODS: ta, která se do svých pozic dostala většinou po rozštěpení ODS v roce 1998. Vidina dalších čtyř let (celkem už dvanácti) v opozici by ODS nutně proměnila. Znamenala by odchod nejen předsedy Mirka Topolánka, ale zřejmě i většiny vedení (Ivan Langer, Petr Nečas, Miroslava Němcová). Očekávat bychom pak mohli vzestup "krajské garnitury ODS", úspěšných hejtmanů a primátorů.
Připravili Lenka Zlámalová a Jindřich Šídlo

2. Co rozhodne

Zapomeňte na výsledky předvolebních průzkumů: český volební systém si je upraví tak, že s reálným rozložením sil ve sněmovně nemusí mít až tak mnoho společného.
Kdo dokáže při předpokládaném malém rozdílu mezi největšími rivaly získat čtyři největší volební kraje ze čtrnácti (Prahu, střední Čechy, severní a jižní Moravu), má z půlky vyhráno. Dobře je to vidět na výsledcích z roku 2002. ČSSD zvítězila všude kromě Prahy: a získala tak na ODS náskok pěti mandátů - celkový rozdíl ve sněmovně pak tvořil dvanáct křesel. V každém ze vzpomínaných krajů se minule rozdělovalo 24 mandátů. Jak to bude tentokrát, není ještě jisté. "Volič účastí u voleb dává nejen hlas své straně, ale rozhoduje i o počtu křesel pro svůj kraj ve sněmovně. O něm se rozhoduje na základě volební účasti," říká politolog Tomáš Lebeda.
Velikost a síla volebních okrsků hraje roli i v druhém důležitém faktoru pro konečný výsledek: pokud se menší strany (zřejmě hlavně lidovci a zelení) přehoupnou jen těsně přes pět procent, neznamená to, že jejich výsledku bude poměrně odpovídat i počet křesel. Tady platí pravidlo: silní v menších krajích ještě sílí na úkor slabších. Příklad: aby strana získala jediné křeslo v Karlových Varech, kde se minule rozdělovalo jen pět míst, musela překročit hranici dvanácti procent hlasů.

3. Barvy koalic

Na první pohled vypadá rozložení sil přehledně. Proti sobě stojí dva vyrovnané bloky sbližující se levice, ČSSD a komunistů, a těch, "kteří na sebe zbyli", ODS, zelených a KDU.
Všechno ale může být jinak a rozhodovat bude nakonec každý dnes nepředvídatelný hlas.
Plány ODS jsou jasné: pokud to půjde, byť právě o jeden jediný hlas, chce sestavit vládu pouze s lidovci. "102 mandátů pro dvoučlennou koalici je víc než 120 pro trojčlennou," říká Mirek Topolánek. To se ale nezdá příliš reálně. Topolánek je pak odhodlán jít i do koalice trojčlenné, se zelenými.
Jenže právě případný těsný rozdíl mezi oběma bloky může vést i k úplně jiným řešením. Opravdu by si Jiří Paroubek troufl jít do menšinové vlády závislé na komunistech, pokud by levice měla ve sněmovně převahu třeba jen dvou tří hlasů? Takový risk se může nevyplatit. Komunisté by přece mohli sociálním demokratům kdykoliv vypovědět poslušnost.
Ve velmi nejisté situaci bude i každá vláda s účastí zelených. Ačkoliv se Martin Bursík tváří, že má stranu plně pod kontrolou, stratégové velkých stran se budou dvakrát rozmýšlet, nakolik se spolehnout na svérázné nováčky české politiky.
Velká koalice je před volbami v ČSSD i ODS zakázané slovo. Po volbách - stejně jako v Německu - může být vše jinak.


4. Dvě cesty

S Topolánkem do Dublinu, s Paroubkem do Berlína. Tato města jsou symboly pro dvě cesty, jimiž se Česko po volbách vydá.
První vede k ekonomicky velmi liberální zemi, kde se stát snaží zasahovat regulací a byrokracií do života co nejméně. Sází na aktivitu a motivaci lidí, zároveň ale nabízí méně jistot, ochrany a služeb. Tímto "irským" směrem povede zemi vláda, v níž bude mít slovo ODS. Sníží se daně a odvody pojistného, usnadní se propouštění zaměstnanců, ubude zákonů a vyhlášek přikazujících, jak se chovat. Na univerzitách se bude platit školné, u lékaře poplatky.
Druhou, "německou" volbou je společnost výrazně řízená a regulovaná státem. Zároveň nabízí více jistot, ochrany a veřejných služeb. Tímto směrem povede zemi kabinet, v němž budou mít hlavní slovo sociální demokraté. Daně se zvyšovat nebudou, ale porostou sociální dávky.
Posílí se ochrana zaměstnanců, odbory získají větší vliv. Stát bude řídit školy a nemocnice i zdravotní pojišťovny. Firmám nedovolí snadno propouštět, bude jim nabízet pobídky a dotace. ČEZ, dráhy i pošta zůstanou i nadále pod kontrolou politiků.

5. Reformy, údržba

Ideální čas: ekonomika prosperuje, lidé hledí do budoucna s optimismem. Neváhejte, máte nejvyšší čas, vybízejí renomované instituce od Bruselu po Washington. Ještě rychlejší, ale hlavně dlouhodobě udržitelný vzestup brzdí zbytečné překážky: byrokracie, slabá úroveň vzdělání, příliš vysoké odvody pojistného, sociální dávky odrazující od práce, státní dluhy, neudržitelné důchody a zdravotnictví.
Reformy odstartují, pokud ODS dokáže sestavit středopravou vládu s lidovci a případně i zelenými. Kabinet za účasti ČSSD se naopak do zásadních změn nepustí. Bude se snažit udržovat současnou prosperitu a jen mírně upravovat daně či poměry ve školách a nemocnicích. Penzijní reforma by se nejspíš odložila až za rok 2010.
Kabinet pravého středu by pravděpodobně zavedl rovnou daň, snížil sociální a zdravotní pojištění. Změnil by sociální síť tak, že by se práce vyplácela každému více než život na sociálních dávkách. Třicátníci by na penze platili méně státu a povinně by si spořili do penzijních fondů. Na poměry střední Evropy výrazné reformy, podobné těm, které se odehrály po roce 2002 na Slovensku.

6. Koruna se ctí

O vzestupech a pádech koruny už v posledních letech domácí politika nerozhoduje. Investoři mají Česko zařazené v bezpečné složce: Evropská unie. Vědí, že na pořadu dne nejsou žádné excesy. Korunu dokáže více rozkývat příchod zajímavého investora či překvapivé výsledky velkých firem.
Měna bude dále sílit: do roku 2010 podle odhadů ekonomů vystoupá až na 25 korun za euro. Vláda pravého středu s ambicí do reforem by ji hnala vzhůru rychleji. Prudký pád by však nepřinesl ani menšinový kabinet ČSSD s podporou komunistů. Premiér o něm mluví již dlouho a obchodníci s ním počítají.
Dramatické reakce se nedají čekat ani na burze. Vláda ODS s lidovci a zelenými by ji mohla výrazně oživit: všechny tři strany by přes ni chtěly privatizovat ČEZ. ODS i železnici a poštu. Euro vymění Češi za korunu nejspíš v roce 2010, ať bude vládnout kdokoliv. Překážkou mohou být vysoké státní dluhy, které se chystají prohlubovat obě strany. ODS ale budou nutit k střídmosti lidovci.
Pro ČSSD je zase euro důležitým potvrzením "evropanství". Utrácet bude, ale tak, aby se vešla do pravidel pro přijetí eura.