Josef Masopust: Mistrovství bylo víc bojem o čest

Spolu s Antonínem Pučem je jediným tuzemským hráčem, který vstřelil gól ve finále mistrovství světa. Josefu Masopustovi, bývalému hráči pražské Dukly, se to povedlo proti Brazílii v roce 1962 v Chile. Československo tehdy přesto prohrálo 1:3 a skončilo na druhém místě. "Jako kluk jsem snil, že jsem ve finále mistrovství světa a střílím gól. Sen se mi splnil, až na to, že v té mé představě jsme ve finále také zvítězili," vzpomíná na svůj druhý šampionát. Poprvé si na něm zahrál ve Švédsku v roce 1958.


HN: Jak se mistrovství světa od té doby změnilo?
Pořád je to turnaj, který se koná jednou za čtyři roky, ale jinak se změnil opravdu výrazně. Jen třeba v oblasti bezpečnostních opatření, které v naší době téměř nebyly. V roce 1958 a 1962 to byla také jen záležitost Evropy a Jižní Ameriky, dnes už se mezi účastníky prosadila Asie a hlavně africký kontinent. Je to jasný příklad, který dokumentuje, jaký vývoj zaznamenal fotbal na celém světě.


HN: FIFA však bývá kritizována za velké množství zbytečných utkání slabých týmů, které se na finálový turnaj kvalifikují.
Jak zařídit, aby postupující byli na nejvyšší úrovni, když chceme, aby tam hrály týmy skutečně z celého světa? V současnosti mě nenapadá žádný lepší spravedlivý kvalifikační klíč. Systém šampionátu by ale měl být nastaven tak, aby se nízká kvalita některého účastníka neprojevila až v závěrečné fázi.


HN: Změnil se podle vašeho názoru význam mistrovství světa i pro samotné fotbalisty?
Myslím, že je v tom určitě trochu rozdíl. Zatímco v dřívější době pro nás bylo mistrovství obrovskou ctí a otázkou hrdosti, dnešní hráče na něj lákají především peníze.


HN: Skutečně?
Jsem přesvědčen, že zápasy velkých rivalů byly srdečnější, i v semifinále nebo finále. Když jsme třeba v Chile hráli ve skupině s Brazílií, chtěl jsem o míč obrat Pelého, jenže jsem si uvědomil, že je zraněný, tak jsem zastavil metr od něj, aby mohl míč odehrát. Ten když ale viděl, co jsem udělal, raději zakopl míč do autu. Předseda FIFA Stanley Rous to pak na závěrečném banketu označil za důkaz, že i na mistrovství světa lze hrát rytířsky.


HN: Může se podle vás dnes na tak významné akci podobná scéna znovu odehrát?
V zásadě určitě ne, protože prvořadé je nyní především vítězství. Ale určitě se ještě najde několik hráčů, kteří dokážou hrát gentlemansky.