Američané mají na šampionátu i své skryté ambice

Američané mají na šampionátu i své skryté ambice

Fotbalisté Spojených států amerických jsou přesně tím týmem, o němž se dá říct, že ani vyloženě dobré ani vysloveně špatné výsledky na mistrovství světa u něj nebudou překvapením. Před čtyřmi lety v Koreji a Japonsku naplnili postupem do čtvrtfinále první možnost, před třemi lety na Poháru FIFA druhou, neboť z Francie odletěli se dvěma porážkami a jednou remízou. Jen málo změněný celek, který prošel bez větších problémů kvalifikací a vyhrál loňský Zlatý pohár kontinentální zóny CONCACAF, před vstupem do mistrovství světa působí sebevědomým dojmem.

Američané jsou v pohodě

Takový, a v oficiálních vystoupeních strojeně vážný, je i trenér Bruce Arena, ale na trénincích v Hamburku, kde americká výprava za zvýšených bezpečnostních opatřeních bydlí, se dokázal i zasmát. Dokonce dovolil, aby s sebou hráči vzali rodiny. Koučův asistent Glen Myernick to vysvětlil: "Nebudeme měnit úspěšný model z předchozího šampionátu. Nejsme tu od toho, abychom zvyšovali tlak a napětí. A kdy je člověk nejšťastnější? Když má kolem sebe své blízké."
Občany USA pořadatelé šampionátu považují za nejrizikovější skupinu z hlediska bezpečnosti a jejich ochrana je v Německu enormní. Přesto vzal brankář Kasey Keller rodinu do místní zoologické zahrady. "Trenér nám dává dost osobního prostoru a také osobní zodpovědnosti, abychom si našli ten nejlepší způsob přípravy," řekl muž, jenž se jako náhradník zúčastnil už mistrovství světa v Itálii 1990, kde Československo zdolalo jeho tým v základní skupině 4:1. Jeden světový turnaj sice vynechal, přesto je už na svém čtvrtém. Před čtyřmi lety kryl záda Bradu Friedelovi, letos touží po postu jedničky.
Když hrají Američané před domácím publikem, většinou vítězí. Na reprezentační utkání chodí vysoké návštěvy, tvořené převážně hispánskou komunitou, čerstvými přistěhovalci nebo jejich prvními potomky. V Evropě už tak úspěšní nejsou. Když letos nastoupili v Dortmundu k přípravě proti domácímu Německu, do přestávky byli lepším týmem, ale jakmile inkasovali, jejich koncepce se sesypala, a prohráli 1:4.
Také proti evropským celkům, ať už s nimi hrály kdekoli, měly Spojené státy až do letoška výrazně pasívní bilanci. V tomto roce ale dokázaly přehrát 5:0 Nory a 1:0 Poláky i Lotyše. Proti nim se před dvěma týdny v East Rutherfordu s domácím publikem rozloučila téměř optimální sestava. Chyběl snad jen kapitán Claudio Reyna, jenž převážně vinou problémů se stehnem hrál v reprezentaci letos jen jednou. "Rekonvalescence běží podle plánu, jsem připraven. Přesně neznáme sestavu, v jaké nastoupíme proti Čechům, ale spousta našich kluků vypadá skvěle," uvedl rekordman v počtu mezistátních startů, jichž nasbíral 109.

Hráči USA touží po Evropě

Žádnému z hráčů se nezapočítává středeční střetnutí proti Angole, uspořádané neoficiálně za zavřenými dveřmi. Oficiálně se dokonce neví, zda Reyna hrál a nakolik je tedy fit. Strohá informace hovoří o tom, že jediný gól vstřelil Brian McBride, ale na skutečný třicátý úspěch v kariéře si musí počkat. "Není nic takového, jako vyběhnout na hřiště v dresu své země. To je pocit, jaký vám vydrží celý život," uvedl útočník londýnského Fulhamu.
Spolu s ním působí v anglické lize sedm členů Arenova výběru, další tři v Německu a po jednom v Nizozemsku a Belgii. Druhá zhruba polovina kádru hraje domácí Major League Soccer. Mezi nimi i Landon Donovan, jenž se po nezdařeném angažmá v německém Leverkusenu vrátil do Los Angeles Galaxy. "Na tom nezáleží," nenechal se zviklat Arena, jenž právě tomuto muži svěřil úlohu tvůrce hry. "Vyspěl herně i mentálně, a tento šampionát může být jeho velkým představením," dodal. Sám čtyřiadvacetiletý záložník přiznal, že půlroční evropská zkušenost pro něj znamenala cosi jako budíček: "Probudilo mě to, uvědomil jsem si, na jaké úrovni se tady hraje, a uvědomil jsem si, co obnáší moje práce. Jsem tady, abych využil příležitosti."
Jinými slovy to znamená, že by se rád předvedl a získal konečně trvalé angažmá v některém z dobrých evropských klubů. Není zdaleka sám. Útočník Andy Johnson z Kansas City Wizards to v Hamburku potvrdil: "Tady se cítím jako profesionál. Doma mají přednost baseball, americký fotbal a basketbal. Já chci hrát na vyprodaných stadiónech a být jedním z nejlepších na světě." Dvaadvacetiletý střelec dal devět gólů v osmnácti reprezentačních zápasech, ještě nikdy takto ale nepokořil evropského soupeře. I to je skrytá ambice všech Američanů.