Jan Koller: Chce to klid, mám ho do soboty, pak se uvidí

Sedm měsíců doufal Jan Koller, že si i přes komplikované zranění kolena zahraje na největší fotbalové události světa. Na hřiště se vrátil v obdivuhodné formě, svým gólem v úvodním utkání světového šampionátu poslal český tým do vedení, ale nakonec zápas kvůli poranění stehenního svalu nedohrál. Na mistrovství světa si tak pravděpodobně ještě zahraje jen v případě, že národní tým postoupí ze základní skupiny. "Budu klukům držet palce, ale kdybych si už zahrát nemohl, nebyla by to pro mě tragédie. Jsem rád, že jsem poznal atmosféru turnaje a přispěl gólem," říká smířlivě útočník.


HN: Musí to být pro vás po psychické stránce složitá situace. Pomáhá vám během ní i předchozí zkušenost s dlouhou pauzou po plastice vazů v koleni loni na podzim?
Tehdy jsem poměrně dobře věděl, jaký bude průběh rehabilitace a jak se zranění bude vyvíjet. Poranění svalu je vždy hůř čitelné, nic se nedá naplánovat, musí se to kontrolovat den po dni. Ale zvládám to dobře, i doktoři mi dávají naději, že to bude dobré.


HN: Pomáhají vám i vzkazy od českých fanoušků?
Chodí nám přes internet do hotelu, je to povzbudivé. Dokonce jsem dostal i kytku od pana Beckenbauera s přáním, abych se co nejrychleji uzdravil. Potěšilo mě, že se už zranilo víc hráčů, a zrovna mě povzbudí taková osobnost. Dodalo mi to víru.


HN: Jak na tom momentálně jste?
Pořád stejně, cítím bolest při chůzi. Uprostřed stehna mám natažený sval, ale bolí víc než prasklinka ve svalu nad kolenem. Ta je také nebezpečnější, u nataženého svalu totiž většinou stačí k léčbě jen klid. Mám ho zatím do soboty, a pak se uvidí.


HN: Mohla k tomuto zranění přispět také skutečnost, že vaše svaly nebyly dlouho vystaveny vysokému zatížení při zápasech, a tím byly náchylnější k poškození?
S předchozím zraněním kolena to nemá nic společného. Svaly jsem trénoval poctivě. Sval na pravé noze byl vlastně ještě silnější než před tím dlouhým zraněním. To se prostě ve fotbale stává. Nejsem typ hráče, který by se šetřil a vypustil nějaký souboj. Ničeho tedy nelituji.


HN: Jak vypadá vaše léčba?
Absolvoval jsem elektroléčbu a další procedury u Karla Mališe, pak bazén a jinak klid. Jde vlastně jen o dopoledne, kdy mají kluci trénink a já jdu k fyzioterapeutovi, odpoledne už jsme všichni spolu. Není to tak hrozné.


HN: Už před šampionátem jste si pochvaloval výborné vztahy se svým bývalým klubem z Dortmundu. U tamního lékaře jste nyní byl i na vyšetření. Nabídli vám to sami?
S lékařem Borussie mám skutečně nadstandardní vztahy, sám jsem ho zval i do Čech. Vždyť jsme čtyři roky byli každý den v kontaktu. Když jsem se v Dortmundu loučil, říkal mě i Tomášovi Rosickému, že kdykoliv budeme něco potřebovat, rád nám pomůže. Tak jsem toho teď využil.


HN: Shodl se s lékaři v reprezentaci?
Ano. Na magnetické rezonanci po zápase se toho většinou moc neukáže, průkaznější bývá až vyšetření den po utkání. Proto jsem jel do Dortmundu.


HN: Zajímají se o váš stav také v Monaku, kam jste přestoupil?
Jsem v kontaktu s lékařem Monaka, hned si vyžádal snímky a zprávy o mém stavu. Každý den volá a zajímá se. Takže jsem v péči hned tří doktorů.


HN: Ti ve vašem případě nechtějí spekulovat, kdy se můžete na hřiště vrátit. Kdybyste se necítil úplně na sto procent, šel byste třeba do osmifinálového utkání i za cenu rizika?
Určitě ne, nemělo by to ani žádný smysl. Ať raději nastoupí do zápasu zdravý fotbalista, který může hrát naplno. Snad jedině kdyby chybělo do konce utkání málo a stav by byl nepříznivý. Musel bych ale cítit, že bych alespoň těch deset minut vydržel.


HN: Za největší zbraň českého týmu je většinou označovaná týmová hra. Bude to ale proti Ghaně při vaší a Barošově absenci stačit?
Myslím, že ano. Nelíbila se mi kritika Vráti Lokvence, který je bezesporu kvalitní hráč, schopný mě zastoupit. Přeji mu, aby to dokázal a neoprávněnou kritiku umlčel.